Síť kamer je nachystána pro první ostré použití
Podle extraligových pravidel je nutné, aby každý tým hrající baráž o nejvyšší soutěž měl nainstalované brankové kamery. Olomoucký klub si tedy najal specializovanou firmu, která se o jejich zavěšení postarala.
„Kamery se instalují pro práci videorozhodčího. Ten potřebuje mít na každou branku namířeny dvě kamery. Jedna kouká ze shora, druhá z boku. Hlavní rozhodčí tak má asistenci při rozhodování, zda puk přešel brankovou čáru,“ vysvětloval Miroslav Šindelář, jenž se postaral o instalaci kamer na olomouckém zimním stadionu. Musel se tak třeba vyrovnávat s nebezpečnými situacemi, šplhal třeba po střešních trubkách.
„Přelezl jsem trubky, natáhl jsem si provaz, abych si jím další kabely přitáhl. Mám záchranný pás, takže jsem si ho připnul, abych nespadl. Někdy jsem si však říkal, že by bylo hezké, kdybych se rozplácl na ledě,“ smál se.
Práce s nainstalováním kamer trvaly dva dny. V pátek se hlavně zajišťovalo spojení s kamerami, avšak podařilo se také zavěsit jednu z bočních kamer. Ostatní tři byly nainstalovány v sobotu.
„V pátek jsem roztáhl asi dvě stě padesát metrů kabelu a zapojil jsem si pomocí nich kamery, abych zjistil, zda spojení s nimi funguje. A to fungovalo. Nainstaloval jsem pak jednu kameru, zbývající až v sobotu,“ prozradil Šindelář.
Speciální požadavky na umístění kamer nejsou, důležité je jen to, aby kamery pokrývaly celé brankoviště. „Jedinou podmínku pro kamery je, aby zabíraly brankoviště. Výška, ve které jsou zachyceny, se určuje podle toho, jak vysoko je střecha. Ty na olomouckém zimním stadionu jsou nainstalovány na spodku zelené konstrukce,“ odkryl Šindelář, pro něhož bylo největší potíží dostat se z jednoho místa na druhé.
„Největším problémem pro mě byla velikost stadionu. Už mě unavovalo doběhnout k žebříku, vylézt po něm nahoru, a poté se pohybovat přes lávky,“ přiznal s úsměvem.
