Člověk musí hrát tak, aby ho to bavilo, říká Jan Eberle

Honzo, jaká byla uplynulá sezóna z vašeho pohledu?
Osobní hledisko se vždycky odvíjí od týmového úspěchu. Splnili jsme nějaké dílčí cíle, které jsme si dali, bohužel se nám ale nepodařilo dostat do předkola. Naštěstí ale bylo do konce o co hrát.

V posledních měsících jste nastupoval s Vilémem Burianem a zámořskou posilou, Kevinem Sundherem, jak jste si rozuměli?
Hráli jsme spolu asi deset zápasů, takže zase tak dlouho ne. Oba jsou to dobří hráči. Budu hrát s tím, s kým mě trenér postaví. Pak jsme se trochu sehráli a asi to vypadalo dobře, i když až tak produktivní jsme nebyli. To se nám povedlo s Vildou až s Romanem Vlachem, ale to už bylo v play-out, kde nebylo moc o co hrát.

Sám jste v zámoří působil, všiml jste si na hře Kevina Sundhera nějaké odlišnosti oproti evropským hráčům?
Dnes už jsou postoje ke kanadským hráčům, že se jen sráží, přežité. Důrazné hráče máme v Čechách také. Nebylo to vyloženě o tom, že je Kevin Kanaďan, tak hraje jinak, ale spíš o osobní stránce a o tom, že hraje, jak hraje.

Patřil jste k oporám týmu, v závěru sezóny jste byl na ledě téměř k nepřehlédnutí, jak jste to vnímal a jak povedenou sezónu vnímalo vaše okolí?
Jak to vnímalo okolí, to nevím, snažím se soustředit hlavně sám na sebe. Samozřejmě, že když člověk boduje nebo hraje dobře, slyší to od svých blízkých a vždycky to potěší, ať je to rodina nebo přátelé.

Klub mi při studiu naštěstí vychází vstříc

Kromě hokeje se věnujete i studiu na vysoké škole v Praze, jak náročné je to skloubit?
Jednoduché to není, ale naštěstí mi v klubu vychází vstříc. Když do školy opravdu potřebuji, mám zkoušku nebo musím jít na zápočet nebo prezenci na cvičení nebo přednášku, skoro pokaždé mě uvolní. Snažím si naplánovat si konzultace, přednášky a zkoušky tak, aby mi to vycházelo na dny, kdy nejsou zápasy tak, abych se na to mohl soustředit.

Stávalo se, že jste se učil na zkoušku třeba i cestou na zápas?
Cestou na zápas určitě ne, to si potřebuji udělat pohodu a uklidit si v hlavě. Vždycky říkám, že nechci mít bordel v hlavě. Spíš když přijdu z tréninku, najím se, odpoledne moc spát nemusím. Někdy si lehnu, někdy ne. Když je zkouškové, člověk se třeba celou noc učí, pak je to těžší. Mám ale vidinu toho, že to jednou budu potřebovat.

V týmu bylo hodně hráčů, kteří vysokou školu studovali nebo studují, bavili jste se o škole?
Spíš jsme si sdělovali dílčí úspěchy. Když člověk udělá nějakou zkoušku, má z toho radost, protože si může odškrtnout jeden předmět. O tom jsme se bavili nebo také o tom, které předměty jsou těžké. Vyloženě o tom, kdo co studuje, jsme se nebavili. Hodně jsme to řešili s Tomášem Mikúšem.

Spousta hráčů nedokončí ani střední školu nebo s určitými potížemi a hodně lidí si pak myslí, že skloubit hokej a studium nejde, setkal jste se už v předchozích týmech s tím, že by tam bylo tolik studujících hráčů?
Je to těžké, zvlášť pro sportovce, protože klub hráče uvolňovat nemusí a je i omezená volba škol, které nabízí dálkové studium. Nejsem si jistý, jestli se dá zvládat prezenční forma a hokej. Možná v Olomouci ano, na některých fakultách, ale zase se nedá počítat s tím, že po celou dobu studia zůstane člověk v jednom klubu. V extralize to není běžná věc. Nějak se to udělat dá a já děkuji za přístup manažerům i trenérům, kteří v tom pro mě vidí přínos do budoucna, nebrání mi v tom a snaží se mě podporovat.

Během individuální přípravy jsem se mohl soustředit na to, co potřebuji zlepšit

Během letošní suché přípravy, jste kromě dvoufázových tréninků, trénoval individuálně, proč jste se tak rozhodl?
Pro mě je jednodušší být během letní přípravy doma a dojet do Olomouce jen na dva týdny. Mám daleko víc času na studium, protože během letní přípravy probíhá zkouškové období a já do školy jezdit musím. Jezdil jsem i loni, ale protože studuji Českou zemědělskou univerzitu v Praze – Suchdole a mám to asi třicet metrů od domova, je to pro mě jednodušší.

Jaké má podle vás individuální příprava výhody, popřípadě jsou i nějaké nevýhody?
Kdybych viděl nevýhody, byl bych v Olomouci. Můžu se ale soustředit na věci, které potřebuji zlepšit. Možná jedinou nevýhodou je to, že nejsem tolik v kontaktu s kluky z týmu.

Po ukončení suché přípravy jste se oženil, byl i v tomhle ohledu výhodnější individuální trénink?
To samozřejmě ano. Z velké části připravovala všechno moje tehdy snoubenka, ale určitě je dobře, že jsem ji v tom mohl podpořit a pomoct s tím, co jsem zvládal. Kdo někdy připravoval svatbu, ví o tom svoje. Určitě jsem byl i rád, že jsem mohl být se svou snoubenkou před svatbou doma.

Jaké jsou cíle pro další sezónu?
Určitě bychom si chtěli co nejdříve zajistit klid od sestupových pozic, a pak se také dostat alespoň do předkola. Pokud se tým dostane do předkola, může pak mít i ty nejvyšší cíle. A individuální cíle? Člověk musí hrát tak, aby ho to bavilo. Nesmí se tím stresovat. Každý hráč chce mít i co nejvíce prostoru na ledě. Bodové cíle si nedávám, ale chci být na ledě vidět, chci z toho mít dobrý pocit a chci, aby mě to bavilo.