Důležité je, že kluci začali mít z hokeje radost, tvrdí trenér Karel Beran

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Starší dorostenci ukončili letošní sezónu oficiálně už před měsícem, a to dokonce vítězně na ledě Kolína. Ještě pár týdnů po posledním utkání však svěřenci trenéra Karla Berana poctivě trénovali. Zkušený kouč převzal tým v listopadu a spolu s Jiřím Rechem vytvořili vyrovnanou trenérskou dvojici. Trenér, který zamířil do Olomouce z Pardubic, byl s uplynulou sezónou spokojený. Už teď ale vyhlíží tu další a o svých svěřencích tvrdí: „Tým je zdravý a pokud bude kolektiv takový, jak má být, může dosáhnout velkých úspěchů.“

Trenére, k týmu jste se sice připojil až v listopadu, strávil jste s ním ale většinu sezóny. Jak ji hodnotíte?
Sezóna měla dvě stránky. Jedna byla do Vánoc, druhá po nich. Myslím, že ta po Vánocích byla hodně zdařilá. O Vánocích jsme trošičku potrénovali a na výsledcích to bylo znát. Najednou se kluci chytli a myslím, že na konci, ač to byla skupina B, jsme předváděli slušný hokej. Důležité bylo, že kluci začali mít z hokeje radost a začali tomu věřit. Po Vánocích to bylo takové pozitivní.

Jak těžké je pro trenéra převzít tým, u něhož se v předchozích dvou letech trenéři hodně měnili?
Já to tak nevnímal. Všichni jsme chtěli, aby kluci vyhrávali, ale mým úkolem bylo posunout je dál, protože všichni by měli mít nějaký nejvyšší cíl, což je třeba hrát extraligu za Olomouc. Pokud má někdo ještě nějaký vyšší, tomu se nebráním. Největší radost by mi udělalo, kdybych některé kluky viděl hrát za dva, tři nebo čtyři roky hrát dospělý hokej.

Bylo vidět, že se kluci herně posunuli dál, byly nějaké ohlasy ze strany samotných hráčů, rodičů nebo vedení klubu?
Jak jsem řekl, hokej dělám hlavně pro kluky. Myslím, že tomu dávali úplně všechno, což je pro trenéra vždycky nejdůležitější. Kluci se postupně posouvali dál, a to je naším úkolem i pro další rok, protože od toho tu jsme. Chceme kluky připravit pro seniorský hokej.

V nadstavbové skupině jste se setkávali s týmy, na které jste v základní části nenarazili, jak velký rozdíl to byl?
Do Vánoc nebyla sezóna úplně povedená. Náš cíl byl dostat se do předkola nebo play-off z té druhé skupiny, což se nám bohužel nepovedlo. Uteklo nám to před Vánoci, po nich jsme získali kolem třiceti bodů. Nevím, jak jsme se pohybovali v tabulce, ale je to slušná porce. Samozřejmě tam byly kvalitní týmy jako Mladá Boleslav nebo Slavia, a pak třeba Písek, který neměl dostatek hráčů, takže byli asi o třídu horší.

Během nadstavby vám chybělo jen velmi málo k tomu, abyste se dostali mezi čtyři postupující do play-off spolu se skupinou A. Jak moc pak mrzelo, že to nevyšlo?
Není to tak, že by se sezóna honila na poslední chvíli. Rozhodovalo se de facto před Vánoci, kdy jsme těch bodů ztratili hrozně moc. I když pak byly výsledky podařené a chyběl nám kousek, už jsme to nedohnali a ztráta byla tak obrovská, že se to ani dohnat nedalo.

Kdybyste měl vybrat nejsvětlejší okamžiky sezóny nebo nejlepší zápasy, které by to byly?
Řekl bych, že po Vánocích už byly skoro všechny povedené. Prohráli jsme možná dva zápasy snad o gól. Pozitivní bylo hlavně to, že kluci zjistili, že když k tomu přistupují, jak k tomu přistupují, a to i teď po sezóně, odměnou jim je, že si po zápase zakřičí nějaký vítězný pokřik a odchází s dobrým pocitem domů.

Po oficiálním ukončení sezóny jste odehráli ještě dva přátelské zápasy, a to proti Vsetínu a Zlínu. Oba jste vysoko vyhráli (7:4 a 6:1), i když se na výsledky asi úplně nehrálo, jak moc jste spokojení?
Myslím, že ty zápasy odhadly naši eventuální sílu. Chceme tým, ještě nějak doplnit, uvidíme, co se povede. I když jsou to zdánlivě bezvýznamné přáteláky, každý zápas má nějaká svá specifika a svůj řád. Myslím, že každý sportovec, ať je to přátelák, mini hokej nebo jakákoliv jiná hra, ho bere jako soutěžní. Pokud to takhle budou kluci brát, musí jít jedině nahoru. Bylo vidět, že z toho měli radost, byly tam pěkné akce, takže to je pak odměnou.

Jak hráči přivítali přátelské zápasy takhle brzo po konci mistrovských zápasů? Přece jen je to určité oživení tréninků.
Kluci musí mít zakódované v hlavě, že se postavil proti určitému soupeři a být sebevědomý. Ten tým teď ukazuje, že sebevědomý bude a já tomu pevně věřím. Myslím, že kamkoliv přijedeme, ukážeme takovou tu svou hokejovou stránku a že zápasy budeme chtít vyhrát, ať proti nám stojí kdokoliv.

Co je podle vás nejsilnější stránkou tohoto týmu?
Doufám, že je to to, co si myslím, a to charakter, který se vytvořil nebo tvoří. Mám zpětnou vazbu, že je tým zdravý, a na tom se dá hrozně moc vybudovat. Hokej je kolektivní sport, který sice hrají jednotlivci, ale pokud je kolektiv takový, jaký má být, může dosáhnout velkých úspěchů nebo velkých pozitiv.