Více než dvě hodiny téměř osmdesátka dětí olomouckým hokejistům nadšeně pokládala nejrůznější otázky, poslouchala historky a nenechala si utéct ani autogramy Kohoutů. Zážitek to ale nebyl jen pro předškoláky. „Myslím, že to bylo dobré a děti z toho měly radost. Děti říkaly, že chodí každý čtvrtek bruslit, takže si myslím, že je fajn, že nás vidí i jinak než s helmou. I když nás možná ani nepoznají. Paní učitelka se ptala, kdo pozná gólmana – Braňa a vyšlo to až na třetí pokus. Přece jen je to trošku jiné ve věcech a když nás vidí teď naživo,“ rozpovídal se Lukáš Galvas.

Olomoučtí hokejisté mají školku dávno za sebou, návštěva v Michalském Stromořadí ale mnohé z nich vrátila do dětských let. Zkušeného obránce pak i do doby, kdy sám vodil syny do školky. „Myslím, že já měl na skříňce hříbek, ale samozřejmě jsem si zavzpomínal, jak rychle ty roky utekly,“ řekl obránce nosící na drese číslo 51.

Mezi Oceláři se návštěva školky zkušenému obránci vyhnula, mezi děti ale zavítal už ve svém předchozím působišti. „V Třinci byly akce rozdělené, takže byl někdo tam a někdo jinde. Možná ještě když jsem byl ve Zlíně, někde jsem byl, ale už si to nepamatuji,“ pátral v paměti.

Už podruhé navštívil „Michaláky“ Vilém Burian. A stejně jako poprvé, i tentokrát si návštěvu opravdu užil. „Líbilo se mi tu stejně jako poprvé. Bylo to fajn. Paní ředitelka a paní učitelky nám připravily krásné pohoštění, popovídali jsme si s dětmi, byla sranda. Byla to taková super, pohodová akce,“ usmíval se.

Ani odchovanci Třebíče se nevyhnuly vzpomínky na vlastní docházku do školky. „Taky jsem vzpomínal na to, jak jsme byli rozdělení na kočičky, sluníčka, berušky a různá další oddělení. Myslím, že jsem byl v kočičkách a beruškách. Tady pak měli i připravené postýlky, tak jsem si vzpomněl, že jsem taky nechtěl spávat. Děti byly jak z divokých vajec. Chvíli neposeděly,“ popisoval urostlý útočník.

Během návštěvy se olomoučtí hokejisté nevyhnuli záludným otázkám předškoláků. Ti se ptali třeba i na to, jak je možné, že hokejisté umí bruslit pozadu nebo tak rychle. Byla ale nějaká otázka, která je opravdu zaskočila? „Otázka ani ne, ale byly tam takové pěkné reakce. Třeba když se Martin Streit ptal, kdo brečel minule po bruslení a ti, kteří brečeli, se dobrovolně přihlásili. Jeden dokonce proto, že mu vrtali zub. To bylo fajn,“ smál se devětadvacetiletý hokejista.