Když se ozvala Olomouc, byl jsem rád. Těším se, přiznal navrátilec Petr Kolouch

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Útočník Petr Kolouch oblékl olomoucký dres naposled v sezóně 2012/2013 a patřil k výrazným postavám tehdejšího týmu. Pak se ale vrátil zpět do mateřských Vítkovic, kde dosud působil. Produktivní forvard však po uplynulé sezóně zatoužil po změně a když se ozvala Olomouc, neváhal. „K tomuto klubu mám jen pozitivní vztah. Vlastně ne jen ke klubu, ale i k městu. Líbí se mi tady,“ řekl s úsměvem.

Petře, váš příchod do Olomouce byl poměrně překvapivý, jak rychle se to seběhlo?
Už po skončení sezóny jsem měl nějaké informace, že by mohlo dojít k výměně a začal jsem to řešit s agentem. Nečekal jsem, že to bude až tak rychlé, protože jsem měl ve Vítkovicích ještě podepsanou smlouvu. Nakonec se to dohodlo tak, že se smlouva ve Vítkovicích ukončila a v době extraligové dovolené, asi před dvěma nebo třemi týdny, mi volal agent, že se to řeší s Olomoucí. Když jsem věděl, že by Olomouc měla zájem, byl jsem rád, protože už jsem tu hrál a mám na to jen dobré vzpomínky. Těším se (usmíval se).

Hrálo to, že jste tu v minulosti působil, významnější roli při vašem rozhodování?
Určitě. K tomuto klubu mám jen pozitivní vztah. Vlastně ne jen ke klubu, ale i k městu. Líbí se mi tady. Dalším faktorem bylo i to, že je to do Ostravy kousek, takže můžu bydlet doma a dojíždět.

Generální manažer Erik Fürst narážel na vaši tehdejší spolupráci s Lukášem Kucserou, se kterým jste hrál i ve Vítkovicích. Bavili jste se o vašem odchodu?
On si z toho dělal srandu, ale já už bych nás nějak nespojoval (usmíval se). Ta doba už je pryč a je na čase jít dál. Hokejový život je takový. Chvíli s někým hrajete, pak vás to rozdělí a myslím, že Lukáš to zvládne v pohodě. Určitě se sem tam potkáme v Ostravě a pokecáme si.

Ve Vítkovicích jste měli i s Lukášem Kucserou v následující sezóně po návratu z Olomouce poměrně výraznou roli, která chvíli trvala, jakou roli očekáváte v Olomouci?
Ta role se postupem času měnila. Před dvěma nebo třemi lety jsem ve Vítkovicích měl takovou roli, kterou bych chtěl, ale v posledních dvou letech už to tak nebylo. Cítil jsem, že by to chtělo změnu, protože jsem tam byl odmala a potřeboval jsem nový impuls. Doufám, že tady dostanu prostor, abych všem, ale hlavně sám sobě, ukázal, že to ve mně je a že můžu týmu pomoci.

Od vašeho posledního působení v Olomouci se kádr poměrně změnil, přesto tu zůstaly některé známé tváře. Jak jste se těšil na návrat?
Těšil jsem se na to určitě, protože vždycky je návrat jednodušší, když tam někoho znáte. Jsem rád, že jsem tu potkal známé tváře, se kterými jsem hrál i předtím a určitě bude aklimatizace a začlenění do týmu o to jednodušší.

Jaké máte osobní cíle pro nadcházející sezónu?
Asi každý by měl mít cíle a dávat si ty nejvyšší. Chtěl bych, aby mě hokej zase naplňoval a abych jím žil. To v prvé řadě. Osobní statistiky si raději nechám pro sebe, ale rozhodně bych chtěl pomoci týmu a udělat nějaký úspěch. Uvidíme, na co to bude stačit. Doufám, že se nám povede start a že na ledě ukážu, že hokej pořád hrát umím a dobře.

První trénink se zdál být poměrně náročným, překvapilo vás to?
Byl jsem trošku překvapený, ale na druhou stranu jsem tušil, o co půjde, protože pan Moták mě trénoval kdysi už v juniorce. Už dopředu avizoval, že příprava bude podobná a budeme se rozběhávat. Nebylo to snadné, ale vždycky se to dá nějak zvládnout.