Mančaft klape od postupu, chtěl bych být jeho součástí, říká Lukáš Galvas

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Po několika prodlouženích smluv a pár odchodech, je tu i první posila Kohoutů. Tou se stal velmi zkušený obránce Lukáš Galvas. Osmatřicetiletý zadák strávil posledních pět sezón v Třinci a patřil k oporám tamní defenzivy. V Olomouci se navíc setká se svým synem Jakubem. Odchovanec Opavy však přišel do Olomouce s jiným cílem než je rodinné setkání. Chce být součástí týmu, který podle něj klape už několik sezón.

Lukáši, jak probíhal přestup do Olomouce?
Bavili jsme se s panem Fürstem i panem Tomajkem o tom, že mi skončila smlouva a jak to bude s angažmá dál. Dostal jsem nabídky i odjinud a asi po dvou nebo třech týdnech, kdy jsme to probírali, to dopadlo tak, že jsem zůstal tady.

Jak reagovali synové na to, že budete hrát ve stejném klubu?
Když to Tomáš viděl, ptal se mě, jestli budu hrát za Kohouty. Moc tomu nechtěl věřit, myslel si, že ještě budu pokračovat v Třinci. A Kuba mi říkal „Tati, ty budeš hrát se mnou? Děláš si srandu?“. Ale on už to tak nějak věděl, protože jsem říkal, že jsme se bavili s vedením. Chtěl bych to brát ale tak, že my hrajeme hokej a vztah otec a syn bych nechal spíš novinářům.

Jakub patří mezi ofenzivnější obránce, v reprezentaci i v klubu už několikrát vstřelil gól, vy se soustředíte spíš na hru dozadu. Bude probíhat nějaké vzájemné hecování, kdo dá branek víc?
Tak to mě ještě nenapadlo (smál se). Jestli bude hecování, to nevím, ale já jsem ho zase třikrát porazil, takže jsem celkem v klidu. Beru to tak, že hokej je kolektivní sport a vedu nad ním 3:0. Jsem rád, že jsem přestoupil do Olomouce a můžeme hrát s tím, že nebude doma „brečet“, že třikrát prohrál.

Olomouc a Třinec se ve stylu hry hodně liší, jak velký rozdíl to pro vás bude?
Třinec je ofenzivnější, ale já byl vždycky spíš defenzivní bek, nikdy jsem nějak moc neútočil, takže mně tenhle styl nevadí. Hrál jsem pár let i ve Zlíně, a tam se taky dost bránilo.

S trenérem Zdeňkem Venerou se znáte už z minulosti, je to pro vás výhoda?
Ví, jak hraji a co ode mě čekat. Potkáváme se na stadionech už hodně dlouho.

Patříte mezi zkušené obránce, máte pocit, že vás tak vnímají i noví spoluhráči?
Nepřišel jsem do Olomouce s tím, abych něco měnil. Myslím, že jsou tu zkušení kluci a mančaft klape dlouhodobě už od postupu. Chtěl bych být jeho součástí.

Olomouc nepatří, na rozdíl od Třince, k favoritům soutěže, co je ale podle vás silnou stránkou týmu?
Už jako soupeř jsem tu vnímal, že nás může ohrozit kterákoliv z pětek. Kluci hráli hodně bojovně, zvlášť na domácím hřišti a snažili se nedat pásmo zadarmo. I fanoušci tu byli vždycky dobří, takže se to projevilo na atmosféře.

Jaká jsou vaše očekávání od nadcházejícího ročníku?
Musíme se hodně dobře připravit na sezónu, a potom začít od prvního zápasu, protože každý může rozhodovat. Musíme sbírat body už od začátku.

FOTO (zdroj): hcocelari.cz