S hokejem jsi začínal na jižní Moravě, konkrétně v Hodoníně. Co tě přivedlo před právě skončenou sezónou do Olomouce?
Chtěl jsem si zahrát lepší soutěž než jsem hrál v klubu, kde jsem s hokejem začínal, a hokejově se posunout. Dalším důvodem, proč právě Olomouc, byl můj strýc Martin Vyrůbalík.

Jak tě přijala kabina?
Myslím, že ze začátku vcelku dobře. Během letní přípravy a začátku sezóny panovala v kabině určitá pohoda, která se bohužel se zhoršujícími výsledky vytratila.

Jaký jste měli před sezónou od trenérského štábu Pavla Sedláka stanovený cíl?
Před sezónou jsme si stanovili cíl udržet se ve středu tabulky, kolem pátého nebo šestého místa. Po prvních pár kolech se nám dařilo tento úkol plnit, ale potom bohužel přišla série prohraných utkání a vše, co jsme si předsevzali, vzalo za své.

Už jsi to zmiňoval, úvod základní části vám vyšel. Z úvodních pěti utkání jste vydolovali tři vítězství, ovšem následovala osmizápasová a následně devítizápasová série bez výhry. Co se v průběhu podzimu pokazilo?
Na začátku sezóny jsme měli všichni motivaci a snahu dostat se do kádru. Během letní přípravy a na začátku sezóny došlo k redukci kádru, ten kdo chtěl hrát se musel opravdu snažit. Možná i to zapříčinilo sérii výher na začátku, všichni podávali stoprocentní výkon. Poté někteří motivaci ztratili, a proto se nám už tolik nedařilo. Nabyli jsme až nezdravého sebevědomí a mysleli jsme si, že se všechno udělá samo.

V čem jste podle tebe nejvíce na své soupeře ztráceli?
Podle mě jsme o hodně míň bruslili než ostatní týmy.V dnešní době, kdy se hokej pořád zrychluje, jsme ostatním týmům nestačili. Navíc si myslím, že jsme neměli herní kázeň a nehráli jsme jeden za druhého jako jeden tým.

V nadstavbové skupině E jste o záchranu po zlepšených výkonech bojovali prakticky do samotného závěru. Jak těžké se bylo se sestupem nakonec popasovat?
Velmi. V Olomouci se hrála extraliga mladšího dorostu několik let a ztratit ji bylo, alespoň pro mě, zásadní a těžké. Já odcházím do starší kategorie, ale hráči, kteří jsou mladší, si už extraligu příští rok nezahrají, a proto vyrovnání se se sestupem bylo hlavně pro ně náročné.

Celkově jsi letos ovládl kanadské bodování týmu – z 33 zápasů 24 kanadských bodů. Co ti v tvé premiérové sezóně v Olomouci k tomuto výkonu nejvíce pomohlo?
Bohužel musím říct, že je to, co se týče kanadského bodování, paradoxně moje nejhorší sezóna. Možná se na tom podepsal posun do vyšší soutěže nebo nepohoda v týmu, nedokážu to přesně určit. Doufám, že příští ročník bude v tomto ohledu z mé strany lepší.

Příští rok tě čeká přechod do staršího dorostu, který svou extraligovou příslušnost letos udržel. V březnu jsi se poprvé dostal do této kategorie díky přátelským utkáním. Je už znát, jakou sílu budete mít příští sezónu?
Síla tohoto kádru je známa už delší dobu. Už v minulé sezóně si svými výkony zasloužili play-off. Jestliže budeme celou sezónu předvádět vyrovnané výkony, hrát dobrý hokej , tak se nám snad povede dostat do play-off.

Kdyby jsi měl pro ne moc znalého diváka přiblížit přechod mezi mládežnickými kategoriemi, co je na nich dle tvé zkušenosti nejtěžší?
Člověk se musí pořád zlepšovat, protože se stále objevují zájemci o váš post v klubu a vy, pokud ho chcete udržet, musíte na sobě pracovat. Například ve starších žácích hrají všichni, ne všichni se ale už dostanou do mladšího dorostu a to samé vytřídění probíhá mezi mladším a starším dorostem. Nesmíte ztratit motivaci, zaleknout se většího náporu a požadavků na psychiku i na fyzičku. Ve zkratce, hráč prostě musí dělat vše pro sport, který miluje, ať hraje za jakoukoli kategorii.

Momentálně ti neprobíhá sezóna a suchá příprava ještě také nezačala. Co v tomto mezidobí děláš?
Snažím se udržet si kondici, ale i relaxovat. Jako hokejisté volna nemáme mnoho a proto se ho snažím co možná nejvíce využít. Trávím čas s lidmi, na které nemám během sezóny tolik času a kteří mě bezmezně podporují. Své rodině a přítelkyni se to tak snažím vrátit alespoň po sezóně.