Na druhé straně mantinelu: fyzioterapeutka Marta Hrubá

Jak jste se dostala k hokeji? Začínala jste jako fanynka, a pak začala pracovat pro HC Olomouc nebo jste se fanynkou stala až na základě práce?
Byla to shoda náhod. Vedení potřebovalo akutně dát dokupy pár hráčů na konci sezóny a já byla ve správný čas na správném místě (usmívala se). A po skončení sezóny jsem trenérům navrhla, že bych docházela pravidelně, tak jsem tam už zůstala. Hokej sleduji odmalička, ale fanynkou HC Olomouc jsem se stala až při naší spolupráci.

Proč jste si vybrala zrovna povolání fyzioterapeutky a co vás na vaší práci nejvíce baví?
Moc jsem nevěděla, kam jít po maturitě, tak jsem zkusila fyzio. Dostala jsem se na Fakultu tělesné kultury v Olomouci a od začátku mě to strašně bavilo. Baví mě ta originalita každého pacienta a to, že na každého musím volit individuální terapii, byť mají úplně stejnou diagnózu.

Co patří k nejvážnějším zraněním, se kterými se v hokeji setkáváte? Která se obtížně hojí?
Já vnímám jako nejhorší svalová zranění. U nich se strašně těžko posuzuje, kdy je hráč opět schopný tréninku. A je zde riziko. Když uspíšíme návrat, riskujeme, že se hráč znovu zraní, a často pak i na delší dobu.

Nepracujete pouze pro HC Olomouc, když ale vztáhneme fyzioterapii k hokeji, jací jsou hráči pacienti?
Hrozní (smála se). Chtějí někdy zázraky a vyžadují ode mě okamžité vyléčení. Ale ne, jsou zlatí, dokonce si berou občas k srdci moje rady (smála se).

Co je obecně dobré dodržovat, aby ke zraněním, hlavně těm únavovým, nedocházelo?
Důležitý je dobrý základ, který pak hráči udržují celou sezónu. Samozřejmostí je ale i dobrá regenerace v průběhu roku.

Je rozdíl, pokud k vám dochází na rehabilitace starší hráči nebo ti mladší? Kdo si více nechá poradit?
Většinou, když už za mnou přijdou, tak si nechají poradit a nezáleží, jestli je to mladý, nebo starší hráč. Obecně ti starší už více znají své tělo a víc mi do toho kecají (smála se). Ti mladší mají většinou rychlejší regeneraci, i když to taky nebývá pravidlem.

Předpokládám, že zároveň fungujete trochu jako psycholog, vnímáte to tak? Jak velkou roli hraje při uzdravování psychika, jak přistupovat ke zraněnému hráči? Dost často se vám asi hráči i svěřují.
Psychika je základ. Každý fyzioterapeut je i tak trochu psycholog, to k naší profesi patří. Pokud je hráč psychicky rozladěný, tak je samozřejmě i větší riziko úrazu. Regenerace je horší a rehabilitace zdlouhavější, tady je na místě ode mě psychická podpora. Nebo když je šňůra proher, tak se je snažím povzbudit. A ano, sem tam se mi s něčím svěří (usmívala se).

Patříte k několika málo ženám v téměř výhradně mužském kolektivu, jak to vnímáte?
Úplně normálně (usmála se). Pro mě je to dokonce lepší, než pracovat čistě s ženským kolektivem. S kluky je pořád sranda, neustále probíhají nějaké vtípky, narážky, často mě chytnou za slovíčko a vrátí mi to jako bumerang (smála se).

Znáte se s fyzioterapeuty jiných týmů? Radíte si navzájem nebo si vyměňujete zkušenosti?
Bohužel neznám. Mám ale kolegy, kteří působí u jiných sportů, a když potřebuji, tak s nimi konzultuji.

Nemusí jít jen o hokejisty, jaké nejhorší zranění jste ale zatím jako fyzioterapeutka zažila?
Měla jsem na pacienta, který měl tříštivou zlomeninu v oblasti kolene a současně na druhé noze v oblasti kotníku. Nemohli jsme plno věcí cvičit, ale byla to výzva (usmívala se).

Dodržujete vy sama nějaké zásady, abyste předcházela zranění?
Cvičím na balančních plošinách, protahuji se, cvičím speciální cviky na zpevnění hlubokých svalů břicha a zad. Jednak jako prevence zranění a bolestí zad a jednak proto, že některé i složitější cviky chci po svých pacientech a musím být schopná je provést a ukázat je.

Co radíte hráčům, kteří se chtějí co nejdříve vrátit na led, a to i přes to, že jim to zatím není doporučeno? Jak těžké nebo naopak lehké je pak s nimi komunikovat?
Tohle je strašně těžké, protože všichni chceme, aby se hráč dostal co nejdříve opět na led. Někdy se opravdu těžko posuzuje, kdy je hráč schopný na led jít. Ale říkám jim, aby poslouchali svoje tělo, že bolest je informuje, že něco není v pořádku, a že po zranění přetrvávají nějakou dobu svalové disbalance. Klouby nejsou ještě tak zpevněné, jako za normálního stavu, tak aby na to pak nedoplatili.

Prozradila jste, že fandíte odmalička, jaký jste tedy fanoušek? Stává se vám někdy během utkání, že vás napadají pracovní věci, například při dohrávání hráčů, menším úrazu a podobně?
Když jsem v klidné části publika, jsem tichý fanoušek, ale pokud jsem obklopena fandícími fanoušky, strhne mě to a fandím pořádně (smála se). Samozřejmě mám v hlavě pracovní věci, bojím se o kluky, aby se jim nic nestalo. Znám je, vím, kdo má aktuálně nějaké zdravotní problémy a nastupuje na led. Při každém i menším zranění přestávám fandit a sleduji, jestli jsou v pořádku.

Vnímáte teď hokej jinak, když jej vidíte i z jiné strany?
Nevnímám hokej už jen jako zábavu, ale vidím i to pozadí. Kolik je za tím dřiny, jak ten sport bolí (hlavně na konci sezóny), kolik se vynaloží úsilí, aby mohl tým vůbec být v nejvyšší soutěži, jak díky tomu, že jsou úspěšní a známí, mohou pomoct získat peníze pro postižené děti atd. Není to žádná sranda, jak se to na povrchu zdá.

Jaký zážitek s HC Olomouc zatím považujete za ten nejlepší?
Jednoznačně postup do extraligy. Účastnit se barážových utkání při vyprodané plecharéně, kdy celá Olomouc fandí, byl zážitek (usmívala se).