První školní den je tu! Jak na školu vzpomínají Kohouti?

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste ještě chodili do školy?

Martin Vyrůbalík: My jsme se do školy netěšili, protože jsme byli biti. Teď už je to naopak a děti bijí učitele (smál se). V té době mě, asi jako každého, nejvíc bavil tělocvik. První třídu jsem měl ztíženou, protože jsem měl mononukleózu, doučoval jsem se doma a asi tři měsíce za mnou chodila učitelka. Bavily mě i různé kroužky, světlušky a dozníval i pionýr. Bylo toho hodně. A první školní den? Myslím, že jsme byli všichni trochu vystrašení. Ze školky jsem se neznal prakticky s nikým, ale postupně jsme se začali seznamovat. Myslím, že tam se mnou byli tři nebo čtyři kluci ze stejného domu.

Peter Zuzin: Na základní škole bylo celkem fajn. Možná ne celkem, ale dost dobře. Myslel jsem si, že na střední bude líp, ale opak byl pravdou. Na základní škole se to dá ještě užít, ale na střední je víc učiva a je docela náročné to spojit s hokejem. Ani pořádně nevím, jak jsem střední dokončil. Jsem rád, že mě do toho rodiče a bratr donutili, protože jinak bych možná nesložil maturitu.

Dávid Buc: Byli jsme hokejová třída a pořád se něco dělo. Bylo nás asi 26 hokejistů pohromadě, takže to měli učitelé pestré. Bylo to zajímavé a mě celkem bavilo tam chodit.

Miroslav Holec: Když to vezmu s odstupem let, tak se mi tam líbilo, hned bych se do školy vrátil. Byl to takový bezstarostný život. Chodil jsem na sportovku, takže jsme měli i dobrou partu. Samozřejmě, když jsem tam chodil, tak mě to nebavilo, ale teď, když na to vzpomínám, tak to bylo super.

Jan Knotek: Škola mě moc nebavila. Jako každý malý jsem byl rád, když jsem měl třeba teplotu a mohl jsem zůstat doma. Těšil jsem se jen na ten první den, protože to byla hodina, maximálně dvě a šlo se domů.

Jakub Urbisch: Pamatuju si, že to byla velká sláva. Doprovázeli mě rodiče a babička s dědou. Dostal jsem plno sladkostí. Vím, že jsem byl vystrašený. Do čtvrté třídy jsem chodil do školy v našem městě, a pak do Opavy, protože tam byla hokejová třída. Do čtvrté třídy to byla pohoda, a pak začaly asi nejlepší čtyři roky zábavy. Byli jsme plná třída kluků, takže si asi všichni dokáží představit, jak to vypadalo. Naše třída byla skoro zdemolovaná. Do osmé třídy jsme měli třídní učitelku, která pak ale odešla.

⇒ Jakub Urbisch včera a dnes. Olomoucký brankář v jeho první školní den a o jedenáct let později.

Tomáš Valenta: Mě to bavilo maximálně, protože nás bylo ve třídě šest, z toho pět holek, takže jsem se tam vždycky těšil. Potom se to změnilo a třídu jsem měl plnou kluků. Vzpomínám na to vždycky rád. První den si pamatuju matně. Vím, že mě tam vedli rodiče, měl jsem spoustu sladkostí a brácha mi říkal, ať tam nechodím, ať vezmu nohy na ramena a utíkám (smál se).

Které předměty vás nejvíce a naopak nejméně bavily?

Peter Zuzin: Asi jako každého sportovce mě nejvíc bavil tělocvik. Pak takové ty lehčí předměty jako občanská výchova, kde se toho moc neprobíralo nebo výtvarná, kde se také nic moc nedělalo. Spíš předměty, kde jsme se mohli něčím zabavit.

Dávid Buc: Nejvíc mě bavila asi matika. Měl jsem rád různé rovnice, a to mi asi vydrželo. Co mě naopak vůbec nebavilo, byla fyzika.

Miroslav Holec: Co mě bavilo? Jasně, že tělocvik (smál se). Měl jsem rád i dějepis. A neoblíbené? Samozřejmě matika, čeština a jazyky.

Jiří Trvaj: Bavil mě určitě tělocvik (smál se). Vůbec mě ale nebavila fyzika a chemie. Na můj vkus je tam strašně moc vzorečků. Matika mě třeba bavila, počítání, zlomky, a podobně. To mi nevadilo. Fyzika a chemie ano. Samozřejmě se ty základní zákony člověku do života hodí, ale je tam spousta věcí, které člověk vůbec nevyužije. Fyzika se hodí i nám brankářům, když zakopneš, spadneš dolů na zadek (smál se).

Jan Knotek: Bavil mě tělocvik, asi jako každého. Pak taky matematika, čísla, kromě logického myšlení a zeměpis. V tom jsem dominoval (smál se). Nejhorší byl asi dějepis a čeština. Jak kdy. Knížky a jejich autoři, to mi moc nešlo. U maturity jsem to pak nějak „zpytlíkoval“ a s odřenýma ušima prolezl. Moc slavné to nebylo.

Tomáš Valenta: Bavil mě tělocvik, protože v tom jsem vynikal (usmíval se). Hodně mě bavila i matika než jsem přešel do třídy, kde jsme byli všichni „sígři“, a pak se to změnilo. Zpětně ale musím říct, že jsem se měl matiku učit, protože to do budoucna budu potřebovat. Nebavil mě český jazyk. Přijde mi hloupé se ho učit, když česky umím. Bavila mě i občanská výchova, kde jsem se toho hodně naučil. Ale až ve vyšších třídách, v té první to nebylo.

Jakub Urbisch: Tělocvik! A pak taky výtvarka. Nebavila mě matika, protože jsem neuměl dělit (smál se).

Jirko, jak vzpomínáte na první školní den svých dětí?

Jiří Trvaj: Bylo to moc hezké. Je to určitý milník v životě dětí i rodičů. Děti povyrostly a jdou do školy. Určitě na ten den rád vzpomínám, je to významná událost, kterou si určitě nikdo nenechá ujít. Vidět své dítě poprvé v lavici je hezké.

FOTO: Rodinný archiv Jakuba Urbische