V úvodním zápase na pardubických Carlson Hockey Games jste dokázali zvládnout první výzvu v podobě výhry 3:1 nad Finskem. Jak hodnotíte váš výkon?
Jsme samozřejmě kolektivně rádi, že jsme tuto bitvu dotáhli do vítězného konce. Nicméně stále je tam asi pár nepřesností a zmatků, ale to se nám snad podaří dopilovat v trénincích. Zřejmě se na ty chybky zaměří i trenéři při rozboru videa. Optimálně i podle jejich slov stále nahrajeme. Často jsme se nechávali i vylučovat, což může být pro soupeře v budoucnu cesta, jak na nás vyzrát.

Po francouzském dvojzápase v rámci Euro Hockey Challenge jste se znovu objevil i na českém území. Měl jste v publiku svůj minifanklub?
Na tribuně byla moje přítelkyně a její otec. Můj táta měl nějakou práci na zahradě, takže nakonec nepřijel. Sledoval mě asi jen v televizi. (úsměv)

A ohlasy přítelkyně? Líbila se jí reprezentační atmosféra?
Je moc ráda, že mě může vidět na vlastní oči při takovém, pro mě speciálním, zápase. Já ji musím oplátkou poděkovat, že mě tak moc podporuje. Je vždy hezké, když si člověk může po zápase s někým blízkým popovídat a uvolnit se ze všeho přechozího napětí z ledu.

Spolu s tátou Lukášem jste častokrát v sezóně nastupovali vedle sebe v obranné dvojici, už od něj máte nějakou zpětnou vazbu?
Před zápasem s Finy mi popřál hodně štěstí, jinak už mi moc do stylu hokeje nemluví. Je v současnosti mnohem klidnější a nijak výrazně mě nekritizuje. Takže zatím ani tentokrát jsem od něj nic nedostal. Ale třeba to ještě přijde… (úsměv)

A od trenérů už nějaký ohlas na vaše výkony přišel?
Nějaká osobnější zpětná vazba přímo pro mě zatím ne, jen jsme byli na týmových poradách u videa upozorňováni všichni hromadně na určité chyby.

Co vůbec pro vás znamená reprezentační nominace?
Utvrzuje mě to v tom, že předchozí sezóna byla povedená. Že na naše výkony můžeme být v Olomouci všichni pyšní. Možná to bude znít otřepaně, ale na druhé straně nesmíme ustrnout, uspokojit se s aktuálním stavem. Hokej jde kvapem dopředu a pořád je prostor pro zlepšování. I já osobně ve svých výkonech vidím velké rezervy, doufám, že je budu čím dál víc smazávat.

Napadlo vás vůbec po prohrané čtvrtfinálové sérii s Plzní, že by pozvánka na reprekemp mohla přijít?
Vůbec, ani by mě to ve snu nenapadlo. Až těsně po zápase v Plzni mi řekl Jaroslav Špaček o nabídce pana Jandače. Byl to šok, zprvu jsem tomu ani nevěřil, že vybrali právě mě.

⇒ Obránce Jakub Galvas

V Pardubicích to byl už v pořadí váš čtvrtý kariérní zápas v dospělém tuzemském výběru, jak prozatím hodnotíte své výkony?
Jsem vděčný za každou šanci, kterou jsem dosud dostal. Reprezentovat je pro mě osobně nesmírná čest. Zatím si to tady užívám, jde o ohromný zážitek a snažím se dát do každého střídání maximum možného. Soudit mé výkony ale je na někom jiném.

O kolik moc jste zatím býval nervóznější než před extraligovými duely?
Nervóznější jsem možná jen před vstupem na led, pak už to ze mě ve víru zápasu postupně opadne. Snažím se ale předvádět svou hrou, s kterou jsem se dosud prezentoval v Olomouci, ukázat všechno co umím.

Na kolik vám pomáhá, že vás je v letošním kádru mnoho hráčů podobného věku?
Je to plus. Asi i pro ostatní mého věku je super, že je tady hodně známých tváří z minulosti, kdy jsme spolu hrávali v mládežnických výběrech. Může to být i pro samotný mančaft výhoda, protože můžeme zkušenější kluky doplňovat mladickou drzostí.

Držíte se s mladšíma puškama pospolu, nebo se v kabině promícháváte?
Ne, nějaké skupinky se opravdu netvoří. To by asi ani nedělalo dobrotu. My mladí akorát musíme sbírat puky, jinak si myslím, že jsme hodně promíchání a baví se každý s každým.

Jak vůbec hodnotíte své šance dostat se až na závěrečný turnaj do Dánska?
Upřímně v obraně je obrovská konkurence, nesmírně kvalitní hráči. Pro každého by to byl obrovský úspěch dostat se až do Kodaně. Já osobně raději nebudu spekulovat, budu se snažit vytáhnout ze sebe to nejlepší. Konečná volba zůstává na trenérech.

foto: Aleš Krecl/cslh.cz