Tomajko se chopí trenérského kormidla. Chceme zopakovat minimálně čtvrtfinále, burcuje

Johan Čáp
O L O M O U C – Olomouckého patriota Jana Tomajka čeká od nadcházející sezóny nová hokejová kapitola. Poprvé v životě se stane jednou z hlavních trenérských tváří u seniorského týmu. Muže, který zároveň působí v roli jednatele klubu, tak čeká velká výzva. Olomoučtí kohouti v předešlé sezóně dokázali i přes nízkou víru hokejových expertů dosáhnout na čtvrtfinále play-off. V rozhovoru se kromě jeho cílů dostalo ale i na zhodnocení právě skončeného ročníku nebo změny v mládežnickém úseku. „Pokusíme se zopakovat letošní úspěchy. Uděláme pro maximum,“ avizuje 41letý šéf HC Olomouc.

U hokeje se pohybujete takřka celý život, cítíte vůbec před novou sezónou nervozitu?
Samozřejmě. Možná bych to nenazýval slovem nervozita, spíše lehkým tlakem, ale z mé pozice jednatele je to celkem logické. Jedna sezóna je za námi, ale člověk se prakticky ani nezastaví. Musí okamžitě přemýšlet už o té nadcházející. Co udělat lépe. Co udělat pro to, abychom nešli výkonnostně dolů. Přílišné uspokojení by byla cesta do pekel, bez menšího napětí si tak tohle dubnové mezidobí ani nedokážu představit.

Na posezónní tiskové konferenci jste oznámil, že trenérské žezlo u A-týmu převezmete po Zdeňku Venerovi vy spolu se Zdeňkem Motákem. Máte už promyšleny kompetence?
Kompetence jsme si ještě nerozdělili, ale budeme rovnocennými partnery při vedení týmu.

Coby většinový majitel klubu tak nastoupíte podobně jako Libor Zábranský v Kometě nebo Martin Straka v Plzni přímo na pozici trenéra. Inspiroval jste se těmito fungujícími modely?
Ono to z pohledu médií působí samozřejmě atraktivně, ale já bych z toho až takovou v uvozovkách bombu nedělal. Na střídačce A-týmu stávám nepřetržitě už od roku 2015, jen ne coby hlavní šéf. V trénování jsem se po konci kariéry našel, je to také důvod, proč jsem i po těch letech zůstal u hokeje. Subjektivně musím i říci, že mě to baví více než nějaká kancelářská práce, takže tohle je jen logický krok. Krok vpřed v mé dosavadní kariéře. Takže musím odmítnout i fakt, že bych se nějak inspiroval u zmíněných kolegů. S Liborem se sice dobře známe, ve Vsetíně a na Spartě jsme byli spolu v jedné kabině, ale tohle téma jsem s ním opravdu neřešil. S časovými možnostmi by to mělo být v pořádku. V loňské sezóně jsem si vyzkoušel, že to je možné skloubit i s trénováním mládeže. Otázky fungování klubu pak máme rozdělené s generálním manažerem Erikem Fürstem, kde nám to také do této doby klape a není důvod něco měnit.

Pokud se dostaneme k samotnému hodnocení předešlé sezóny, nemůžeme vynechat utkání 3. kola proti Plzni, v němž Olomouc prohrála 0:10. Média jej brala jako „barážový strašák“ pro vaše svěřence. Když se po časovém odstupu ohlédnete, co si z něj tým vzal?
Nikdy jsem v kariéře podobný průběh utkání nezažil. Asi byl důležitý, výsledek nás dokázal nakopnout. Pak jsme prakticky žádnou větší a dlouhodobější krizi nezažili. Ale zase bych jeho účinek nějak nepřeceňoval, o nejdůležitější zápas nešlo. Důležitost je přeci jen věc dost relativní, každý bod má svou cenu. A jestli uhrajeme bod s Jihlavou nebo s Kometou? Pokud nebereme v potaz psychický faktor, pořád získáme jeden bod do tabulky. Moc bych tedy osobně tu „desítku“ nedémonizoval.

Pokud zanalyzujete předváděnou hru, našel byste z předešlé sezóny něco, co se vám nepodařilo jako trenérům týmu předat i do výkonů na ledě?
Možná jen otázka produktivity, ale zase si nemůžeme v našich podmínkách představovat, že budeme dávat pět nebo šest gólů na zápas. S obrazem hry jsme jinak jako trenérský štáb byli celkem spokojeni, podařilo se nám do něj dostat dost nových věcí. I hráči se celkově s komplexní taktikou týmu dokázali ztotožnit, takže jsme podle mého názoru na ledě fungovali dobře.

„Zbyněk Irgl byl pro ostatní kluky vzorem. Týmu jednoznačně pomohl!"

Mezi hlavní opory patřil v průběhu sezóny brankář Branislav Konrád. Jakou roli na tom měl nový trenér golmanů Jan Littner?
Změna na této pozici byla vynucená, protože Jirka Trvaj už bohužel z rodinných důvodů nemohl pokračovat. Za Honzou už je teď vidět obrovský kus práce, výrazně pomáhá klukům i v mládežnických kategoriích. Takže na tomto poli panuje jen spokojenost. A Braňo má za sebou navíc fantastickou sezónu. Zachytal si na olympiádě, spolu s Patrikem Rybárem měl nejvíc nul v extralize, patřil k pilířům týmu. Zejména pomohl klukům svou jistotou, díky čemuž i hráči v poli mohli předvádět výborné výkony.

Další z výrazných okamžiků v sezóně byl lednový transfer, v rámci něhož přišel na Hanou místo Romana Vlacha třinecký Zbyněk Irgl. Jak dlouho to bylo plánované?
Byla to bleskové rozhodnutí. Tehdy bylo samozřejmě těžké určit, zda to je krok správným směrem. Ale nakonec se ukázalo, že to pomohlo oběma stranám. Zbyněk má zkušenosti, může se pyšnit velkými úspěchy z minulosti a k tomu navíc ještě stále dokáže své zbraně ukázat na ledě, což potvdil i v play-off. Do kabiny vnesl pozitivní energii svým nadstandardním přístupem k tréninku a i k všem dalším věcem. Pro hráče tak byl morálním příkladem. V tomto ohledu týmu dost pomohl.

S ním souvisí i otázka jeho pokračování v klubu. Klapne to?
V tomto ohledu můžu jen uvést, že stále jednáme.

V novém kalendářním roce nakonec tým postupně sklouzl z páté pozice až na hranici mezi předkolem a bojem o udržení. V čem se dá hledat příčina?
Není určitě jen jedna. A nebyla to ani žádná souhra náhod. Musíme si uvědomit, že sezóna je nesmírně dlouhá, žádný z týmů nedokáže hrát v jejím celém průběhu bez chyb, výkyvů formy. Nám se moc nepovedl start, měli jsme ale excelentní střed základní části. V lednu se nám pak začali vracet zranění obránci a trvalo nám, než jsme se znovu sehráli. Tak to ve sportu ale chodí. Sice jsme se nedostali přímo do play-off, na druhé straně jsme se ovšem vyhnuli play-out. V tomhle ohledu to tudíž bereme jako úspěch.

Olomouc nakonec ukončila své putování v play-off ve čtvrtfinále, berete to jako aktuální strop tohoto týmu?
Sérii proti Zlínu jsme odehráli fantasticky. Klobouk dolů před klukama, protože soupeř i přes absenci zvučných jmen hrál nadstandardně. Plzeň byla na druhé straně velký favorit, ale z mého pohledu ještě naši někteří hráči neukázali v sérii maximum možného. Ne že by hráli nějak špatně, avšak na úplný strop jsme v té zmíněné sérii přeci jen stále nedošli.

Dokážete určit z pozice jednatele, kam celý klub uplynulý ročník posunul?
Upřímně těžko říct. Před dvěma lety jsme na tom byli stejně a hned poté jsme hráli play-out. V těchto věcech jsem pokornější, pořád to bude jen tvrdá práce. V příští sezóně chceme letošní metu minimálně zopakovat. Uděláme pro to maximum možného.

Zejména v play-off se pak dočkal pozornosti i osmnáctiletý Jakub Galvas, který nyní hraje i za seniorskou reprezentaci. Pod svými trenérskými křídly ho už máte několik let, v čem má podle vás ještě limity?
Zlepšit se musí stále prakticky ještě ve všem, nicméně na druhou stranu má obrovský potenciál. Ještě není stále na svém maximu. Má obrovské předpoklady něco dokázat, navíc výborný přístup k tréninkům. Čeká ho ještě minimálně jedna sezóna v extralize, maturita, za rok to už bude pouze na organizaci Chicaga Blackhawks, zda si ho vezme k sobě. Ale těžko něco předvídat.

„Výkony mládeže v aktuálních podmínkách pořád nejsou stropem. Příští rok mohou být daleko lepší.“

Letošní sezónu jste působil v klubu i jako trenér mladšího dorostu, s nímž jste nakonec dokázal postoupit zpět do extraligy. Během sezóny jste vyhrávali nad soupeři z regionální ligy i s dvouciferným rozdílem. Nebylo to tedy pro vaše svěřence lehce kontraproduktivní?
Za prvé je nutno zmínit, že postup zpět do extraligy byl jedním z hlavních cílů celé sezóny mládežnického úseku. Pobyt v nejvyšších soutěžích je náš nutný předpoklad pro úspěšnou výchovu hráčů pro A-tým. Co se týče naší dominance, v ní bych viděl i pozitivní efekt. Úvaha o kontraproduktivnosti a neúčelnosti pro hráče je logická, já jsem jí také před sezónou zastával. Nicméně nakonec se to ještě celkem obrátilo v pozitivní efekt pro jejich hokejový vývoj. Hráči byli nuceni neustále hrát, tvořit, nevyhazovat puky zadarmo. Někam to všechny kluky paradoxně posunulo. Progres byl z mého pohledu evidentní.

Coby šéftrenér mládeže můžete hodnotit i další dvě kategorie. Starší dorost vypadl ve čtvrtfinále play-off, juniorka hrála o udržení. Může vůbec klub vytěžit i bez druhé ledové plochy něco víc?
Samozřejmě, výsledky jdou za aktuálních podmínek ještě určitě posunout výš. Záleží i na kvalitě jednotlivých ročníků a už teď odhaduji, že příští sezónu to může být výsledkově daleko lepší. Absence další ledové plochy samozřejmě hraje také svoji roli. Trénink na ledě se nedá ničím jiným nahradit. Doufáme, že se aktuální situace změní se stavbou malé haly. A časový horizont? Můj osobní tip nebo přání je řádově pět let.

Plánujete u mládežnických týmů nějaké personální změny?
K mladšímu dorostu se od juniorky, která od příští sezóny po úpravě jednotlivých soutěží zaniká, přesune Petr Fiala. U staršího dorostu zůstává Karel Beran.

Jak vůbec hodnotíte reformu hokejového svazu v mládežnických soutěžích?
Těžko říct, zda je to změna k lepšímu, nebo horšímu. To ukáže až čas. I za mých letech se hrálo v podobném formátu, bez juniorské kategorie. Na nějaké jasné závěry je ještě příliš brzy.

Když se dostaneme k nové sezóně, plánujete nějaké úpravy v zázemí zimního stadionu?
Budou to jen dílčí rekonstrukce. Aktuálně probíhá oprava zázemí pro trenéry mládeže a několika šaten.

Co nevidět se blíží start letní přípravy extraligového A-týmu, plánujete se Zdeňkem Motákem nějaké inovace?
Každý rok se snažíme něco změnit. I hráči nemají moc rádi stereotyp, takže určitě dojde na novinky, ale ty si nechám pro sebe. Samotný start plánujeme na 7. května, mělo by se nám hlásit mezi 20 až 25 hráči.