• 23. 7. 2016
  • Mládež

Zahrát si proti USA je sen každého malého hokejisty, říká reprezentant Ludvík Rutar

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Kromě Jakuba Galvase nastupoval za reprezentační sedmnáctku pravidelně také Ludvík Rutar. Šikovný obránce si zahrál zápasy proti tradičním soupeřům, jakou jsou Švédsko nebo Švýcarsko, zkusil si ale také utkání s o rok starším běloruským výběrem. Velkým zážitkem se pro něj ale stal turnaj v zámoří. Urostlý bek v letošním roce už dvakrát obdržel pozvánku do reprezentační osmnáctky, a právě s ní by se rád podíval i na Memoriál Ivana Hlinky.

V minulém roce jsi pravidelně nastupoval za národní tým do 17 let, jak náročné to bylo?
Náročné to samozřejmě bylo, ale nevidím v tom žádný rozdíl oproti předchozím sezónám, ve kterých jsem tolik reprezentačních zápasů neměl. Mezistátní utkání jsou vždy něco extra, takže nás pokaždé nakopnou do další části sezóny.

Odehráli jste i zápasy proti Bělorusku. Liší se v něčem český a běloruský hokej? Jak náročný soupeř to byl?
Hráli jsme proti o rok starším hráčům, takže byli samozřejmě fyzicky vyspělejší, ale jinak se styl hokeje jako takový moc neliší. Měli pár velice dobře technicky vybavených hráčů a proti takovým se vždy těžko hraje, takže to nebyly vůbec lehké zápasy.

V únoru jste odehráli další turnaj v USA, tentokrát v Detroitu, překvapila tě nominace?
Byl jsem v náhradnících a pozván jsem byl až dodatečně kvůli zranění někoho ze základu, takže to pro mě překvapení bylo (smál se).

Pro tebe to byla první zámořská zkušenost, jak na to vzpomínáš a jak ses srovnal s jinými rozměry kluziště?
Byl to pro mě úžasný zážitek. Zahrát si proti USA je přece sen každého malého hokejisty. S rozměry jsem problémy neměl. Letěli jsme pár dní před turnajem, abychom si na to zvykli a mně to stačilo.

Na turnaji jste odehráli velmi vyrovnaná utkání, kdy většinou rozhodoval jeden až dva góly, jak moc jsi spokojený s týmovým a vlastním výkonem?
S týmovým výkonem jsme myslím byli spokojení nakonec všichni. I přesto, že kdybychom se víc soustředili na konce třetin, mohli jsme být na stupních o něco výš. A vlastní výkon? Na tom je vždycky co zlepšovat, ale jsem rád, že jsem to odehrál na celkem slušné úrovni.

Následoval turnaj ve Švédsku a zápasy proti Švýcarům. Jak na turnaj na severu Evropy vzpomínáš a proč utkání se Švýcary nevyšla?
Turnaj ve Švédsku byl pro mě vcelku zklamáním, protože herně jsme měli na všechny naše soupeře a zápasy jsme si prohrávali sami. Tři zápasy ve Švýcarsku byly z naší strany hodně smolné. I přes to, že jsme soupeře pokaždé přestříleli, ani jednou to nevedlo k výhře.

V minulém roce ses dočkal si svého prvního gólu za reprezentaci, jaké byly pocity?
Dát gól je vždy super pocit, ale pro mě to bylo výjimečné, protože nepatřím k pravidelným střelcům ani v extralize staršího dorostu, natož na mezinárodním turnaji.

Letos jsi byl už podruhé pozván do reprezentační „osmnáctky“, kterou nově vede Václav Varaďa. Je znát rozdíl mezi národním týmem do sedmnácti a osmnácti let?
Rozdíl byl hlavně v přístupu trenérů, kteří některé věci trochu pozměnili. Zásadní věci ale zůstávají pořád stejné.

Jaké jsou tvé cíle do další sezóny?
Rád bych pravidelně nastupoval za juniorku a měl co nejvíc zápasů za osmnáctku. Taky bych si moc rád zahrál na Memoriálu Ivana Hlinky. Je to skvělá akce a musím to být neskutečný zážitek.