Že jsou gólmani jiní? Trošku je to pravda, smál se trenér brankářů Jiří Jelínek
Prvotní myšlenka byla začít se věnovat výrobě výstroje, ne přímo trénování
Předpokládám, že jako trenér brankářů musíte mít nějaké vlastní zkušenosti s chytáním. Jaký je váš hokejový příběh?
Jsem ostravský rodák, takže jsem začínal s hokejem a chytáním v Ostravě, ale skončil jsem v poměrně mladém věku, protože jsem měl nějaké zranění, a poté zdravotní problémy, takže jsem se nemohl věnovat v podstatě žádnému sportu. Vracel jsem se k hokeji hodně pozdě, takže už nebyla možnost aktivně hrát na nějaké vrcholové úrovni.
Ihned po konci vaší aktivní kariéry tedy přišla myšlenka věnovat se trénování brankářů?
Prvotní myšlenka byla, začít se věnovat výrobě výstroje, ne přímo trénování. Ale protože by člověk měl vědět, podle čeho se výstroj řídí, tak jsem se začal učit techniku chytání podle posledních trendů. Začal jsem dojíždět na Akademie a přes to jsem se dostal k trénování dětí a mládežnických kategorií. Postupem času potom až k dospělým.
V olomouckém klubu jste poměrně krátce, asi dvě sezóny, kudy vedla vaše cesta na Hanou?
Spolupracuji s Martinem Pruskem z Ostravy a prvotní nabídka, když tady skončil Rosťa Haas, přišla právě jemu. Ale protože Martin má pod sebou celé Vítkovice, tak dal vedení doporučení na mě. Já v té době neměl nic kromě různých kempů a reprezentačních srazů mládeže. Pak se na mě obrátili z Olomouce, jestli bych měl zájem.
Do brány jdou buď kluci, které to nebaví v poli nebo ti, kteří po chytání vždycky toužili
Začněme od začátku, jak se vlastně mezi malými hokejisty vybere ten, který může být brankářem?
Těch cest je několik. Jsou kluci, kteří se do brány dostali tak, že je to v poli nebavilo. Jezdili po ledě a vypadali, že je to táhne víc do branky, spíš chytat puky než dávat góly. A pak jsou kluci, kteří odmalička toužili po chytání. Myslím, že aby někdo rozhodl, že to hráči nejde v poli, tak půjde do branky, není ideální, protože pokud to někomu nejde v poli, tak je to většinou tím, že mu nejde konkrétní sport a ne, že mu nesedí nějaké pozice.
Co všechno obnáší klasický brankářský trénink?
Záleží, ve kterém období se trénuje. V létě by tréninky měly být zaměřené spíš na bruslení a technické prvky. Pokud je to v sezóně po zápase, bývají volnější. Nedá se tři čtvrtě hodiny bruslit nebo dělat power-skating. Trénink je vždy složený z části, kdy se bruslí a z části, kdy se věnujeme herním situacím, jako je vyjíždění zpoza branky, přihrávka před branku, střela z první. Přes léto jsme chodili do atletického sálu a stále ještě chodíme. Přece jen je rozdíl v tom, co by měli posilovat brankáři a co hráči v poli.
Čas od času se brankáři ve volnější části tréninku baví tím, že se pokouší dát gól. To se ale nestává moc často, pravděpodobně kvůli rozdílné práci s holí…
Řekl bych, že to je taková individuální činnost. Vím, že třeba Tomáš (Vošvrda) to tady trénuje. Myslím, že dát gól v zápase je jeho životní sen. Snaha o trefení brány ale určitě není běžná součást brankářského tréninku (smál se).
Brankář si vždy sám určí styl, kterým chce chytat
V Olomouci se věnujete nejen brankářům áčka, ale i mládeže. Dá se říct, u které kategorie je práce zajímavější?
Každá kategorie má své plusy a mínusy. Pokud se dělají videotréninky před sezónou, a pak dejme tomu za rok, je neskutečně vidět ten posun. U mužského hokeje je to spíš jen o detailech nebo upravování některých herních situací. Dospělí se neučí techniku tak, jako malí kluci. Myslím, že u mužů je to spíš o psychologii.
Do jaké míry se ještě dospělý brankář učí? Trenér Fiala v minulé sezóně tvrdil, že se Tomáš Halász velmi zlepšil právě díky tomu, že se mu začal věnovat trenér brankářů.
Hally (Tomáš Halász) je sám o sobě neskutečně pracovitý. Vždycky je to o tom, že si brankář sám určí nějaký styl, kterým chce chytat, a já jako trenér brankářů bych měl ovládat různé techniky, ale styl jako takový si tvoří každý sám. Hally se vypracoval sám, ale vždycky člověk potřebuje mít nějaký obraz, aby na sobě viděl chyby a aby mu někdo řekl, jakým způsobem to zlepšit. Pokud trenér brankářů v klubu chybí, určitě to v dnešní době není dobré. U dospělých je to spíš o individuálních chybách, ale není to tak, že by trenér gólmany vyloženě něco učil, protože kluci už mají vytvořený nějaký svůj styl, a to se těžko mění. Některé věci se dají upravit, ale chytání je takové, že se člověk pořád něco učí, pořád se posouvá dopředu. Vždycky je to o tom samotném člověku. Může být v klubu třeba deset trenérů brankářů, ale pokud gólmani nebudou mít iniciativu posouvat se někam, je to zbytečné.
Mezi patnácti a dvaceti lety je to celkem kritický věk
Je rozdíl v přístupu mladých gólmanů, například do 20 let a těch starších? „Poslouchají“ zkušení gólmani více než mladší nebo naopak?
Řekl bych, že někdy mezi 15 a 20 lety je to celkem kritický věk (smál se). Gólmani moc poslouchat nechtějí, ale od dvaceti pak už zjišťují, že poslouchat musí. S brankáři od dvaceti let a staršími je v tomhle ohledu jednodušší práce, samozřejmě ne se všemi. Řekl bych ale, že je to jen takové období. Do patnácti je to dobré, od patnácti se to zhorší, a pak je to zase dobré.
Určitě hraje při chytání i nějakou roli výška brankáře. Těžko může zasahovat stejně brankář, který má téměř dva metry a brankář, který je menší…
Určitý faktor to v jistém ohledu je, ale rozhodně bych neřekl, že gólman, který bude mít dva metry, bude stoprocentně lepší než ten, který má metr sedmdesát. Podle toho si musí brankář zvolit svou techniku. Musí být třeba jinak postavený proti střelcům, než ten, který má dva metry. Řekl bych, že kolem 182 centimetrů je to takový ten lepší průměr, ale určitě to není rozhodující faktor v tom, jestli brankář bude dobrý nebo ne. Tam se to právě musí nahradit pohybem, rychlostí.
Pravděpodobně už neexistuje nikdo, kdo by neslyšel tvrzení, že jsou brankáři jiní. Co si o tom myslíte?
Myslím, že to se tradovalo kdysi. Trošku je to pravda. Ale vzhledem k tomu, že to znám i z pozice výrobce výstroje, tak si myslím, že je to hráč nebo brankář. Můžete narazit na hráče, který má svoje specifické požadavky, jako je třeba to, že si ukládá věci na své místo a nikdo na ně nesmí sáhnout nebo si obuje levou brusli dřív než pravou a najednou zjistí, že mu to na tréninku nejde. Je to člověk od člověka. Jsou brankáři, kterým je úplně jedno, co si na sebe oblékají, jsou schopní vyjet i do zápasu v úplně nových věcech a jsou tací, kteří toho schopní nejsou.
Během práce s gólmany si určitě všimnete, na co má každý z nich talent. Dají se ale najít i nějaké zlozvyky, které se je třeba marně snažíte odnaučit?
U každého je to něco jiného. Za rok už člověk u kluků najde nějaký ten zlozvyk, který se brankář naučil kdysi. Nejčastější je asi špatná životospráva. Na profesionální úrovni už ale kluci mají dost rozumu na to, aby věděli, co si k sobě můžou dovolit. Určitě už si několikrát vyzkoušeli, že následky jsou pak hodně tvrdé.
Nikoho nesměřuji na konkrétního člověka, kluci si sami najdou, ke komu vzhlíží
Trenéři mládeže přiznali, že čas od času využívají přirovnání mezi jednotlivými kategoriemi nebo hráči, jak je to u brankářů?
Určitě nikoho nesměřuji na konkrétního člověka, protože si kluci sami najdou, ke komu vzhlíží. Ale spíš od starších kluků chci, aby jim technické prvky předcvičovali tak, jak mají správně vypadat.
Před začátkem suché přípravy oznámilo vedení klubu příchod nového brankáře. Jméno Jiřího Trvaje je v hokejovém světě velmi známým pojmem, jak se vám s tak zkušeným gólmanem pracuje?
S Jirkou (Trvajem) se známe několik let, takže jsem věděl, co od něj očekávat a jak asi bude spolupráce vypadat. Řekl bych, že to, co jsem čekal, se naplnilo, a v některých věcech mě dokonce i příjemně překvapil. Co se týče fyzické zdatnosti, myslím, že je na tom hodně dobře.
V posledních letech se práce s brankáři začíná vracet
Přejděme obecně k české brankářské škole. Není to tak dávno, co legendární Jiří Holeček prohlásil, že téměř vymizela. Jaký je váš názor?
Myslím, že v posledních letech to zase začíná vypadat dobře, práce s brankáři se začíná vracet. Je pravda, že asi bylo hluché období, kdy týmy neměly trenéry brankářů, nikdo se jim nevěnoval. Když měli hráči trénink, tak brankáři zůstávali v rohu a trenéři nechávali program na nich samotných. Oproti světu česká brankářská škola zaostává, ale posledních pár let jsou tu lidé, kteří se tomu věnují, hodně tomu obětují a myslím, že i s těmi omezenými možnostmi, které v Česku mají, se z toho snaží vytěžit maximum.
Ne-li nejslavnějším, tak jedním z nejslavnějších českých brankářů je Dominik Hašek, ke kterému vzhlíží i někteří mladí gólmani. Často je k němu přirovnáván třeba Petr Mrázek. Setkal jste se ale s někým, kdo by se svým stylem chytání Haškovi podobal?
Dominik Hašek je taková světová rarita, že jsem asi nikdy neviděl nikoho, kdo by měl stejný styl jako on. Jsou ale některé prvky, které si někteří brankáři od něj vzali a přenesli si je do svého stylu.
Mezi českou, ale nejen českou, veřejností rozproudilo asi před rokem diskuzi rozhodnutí kanadsko-amerických soutěží pod hlavičkou CHL, které zakázaly příchod zahraničních gólmanů. Neuškodili tím sami sobě?
Kanadská brankářská škola patří mezi špičky, takže si myslím, že se tímto pravidlem snaží zamezit tomu, aby byli jejich brankáři vytlačovaní z Kanady brankáři z Evropy. Pro ně je to určitě přínos. Od nás dřív odcházeli brankáři do zámoří v hodně nízkém věku právě proto, že se tu brankářům moc nikdo nevěnoval. Pokud chtěl gólman na sobě pracovat, mít někoho, kdo mu poradí, tak odcházel právě do Kanady. Myslím si, že tohle pravidlo bude přínosem i pro český hokej, protože většina šikovných kluků bude zůstávat tady.
FOTO: moravecacademy.cz, soukromý archiv Jiřího Jelínka
