Body jsou hezké, ale nejsladší je pocit vítězství, říká produktivní reprezentant Jakub Galvas
Jakube, v minulé sezóně jsi patřil k oporám juniorky a pravidelně reprezentoval. Jak jsi se sezónou spokojený?
Uplynulou sezónu neberu nějak úspěšně. Z pohledu juniorky nám vůbec nevyšla a to, že jsme se ani nepodívali do play-off je pro mě obrovské zklamání. Z pohledu reprezentaci si myslím, že jsme nehráli až tak špatně, ale chyběly tomu výsledky.
Za národní tým jsi odehrál velké množství zápasů, dá se říct, který byl ten nejlepší?
Nejlepší zápasy v reprezentaci jsou ty vítězné. Vždycky je to neskutečný pocit, porazit některou z hokejových velmocí, a proto si asi nejvíc vážím výher nad Kanadou white a Kanadou black na World Hockey Challenge.
Asi největším turnajem byl World Hockey Challenge v Kanadě. Jaké máš vzpomínky na turnaj v typicky hokejové zemi?
Vzpomínky jsou úžasné, už jen na to, že se turnaj konal v Kanadě, v hokejovém ráji, ale tím to hasne. Chtěli jsme určitě víc než jen sedmé místo, když jsme skončili druzí ve skupině. Někdy ale ten nejdůležitější krok, v našem případě čtvrtfinále, nevyjde podle představ. Doufám, že jsme se aspoň poučili.
V čem se zámořský turnaj lišil od těch evropských?
Jiný byl možná v tom, že to bylo jako by neoficiální mistrovství světa, a tak velký turnaj jsme hráli vlastně poprvé. Uvědomovali jsme si a cítili jsme takovou tu větší zodpovědnost. Byl to jeden z vrcholů sezóny a každý chtěl dokázat, že se umíme porvat s nejsilnějšími týmy světa.
Před odletem do Kanady jste ale odehráli přátelské utkání s juniory Liberce a prohráli 0:6, co se nepovedlo?
Bylo to myslím před Kanadou a podle mě se to nepovedlo proto, že jsme neproměnili spoustu příležitostí. Dostali jsme laciné góly po našich nepřesnostech, ale byl to naštěstí přípravný zápas, po kterém jsme všechny chyby rozebrali a pracovali na jejich zlepšení.
Nevyšly tak úplně ani tři zápasy ve Finsku, dokážeš si vysvětlit, proč?
S Finy jsme odehráli tři kvalitní zápasy. Pokaždé jsme vedli, ale pouze ve třetím utkání jsme dokázali zvítězit. V tom prvním nám nevyšla koncovka, ve druhém byl lehký výpadek, který takové týmy trestají.
Na World Hockey Challenge jsi téměř v každém utkání u gólu asistoval nebo ho sám dal. Hrály u takové produktivity roli i jiné rozměry kluziště?
Je pravda, že mi ani nevadilo hrát na užším kluzišti. Body jsou hezké, ale hokej, to je kolektiv a všichni hráči musí makat pro tým. Je jedno, komu to tam spadne, protože nejsladší je vždy vítězství.
Sedmnáctka pak do Ameriky odletěla ještě jednou, na turnaj v Detroitu, jak moc mrzelo, že ses ho nemohl zúčastnit?
Nemohl jsem se zúčastnit kvůli zranění a mrzelo to hodně, ale to je život. Někdy to nejde ovlivnit.
V minulé sezóně jsi patřil k oporám juniorské obrany, v podstatě jsi přeskočil kategorii, vnímal jsi to nějak?
Začátky byly samozřejmě těžší, ale kluci mi pomohli se do toho dostat docela rychle. Pak už jsem se jenom soustředil na svůj výkon, abych byl co nejvíc prospěšný týmu.
Letos jsi obdržel pozvánku do osmnáctky, v čem to bylo a bude jiné?
Byl bych moc rád, kdybych dostal možnost znovu reprezentovat Českou republiku, a teprve se uvidí, v čem to bude jiné (smál se). Určitě se ale bude hrát hokej na nejvyšší úrovni.
