Je krásné dát tři góly, nejdůležitější je ale týmová hra, ví Radek Jelínek
V úterý vyrazil autobus s olomouckými juniory do Třince. Poprvé nastoupili Kohouti v zápase proti Ocelářům v nové MINI WERK ARENĚ a prostředí tréninkové haly jim tak trochu přálo. Hanáci odvedli velmi dobrý výkon a ještě ve třetí třetině vedli, nakonec se ale museli smířit s prohrou po nájezdech. Někteří z nováčků juniorky hráli proti Ocelářům vůbec poprvé. „Proti takhle silným soupeřům jsem ještě nehrál. Musím ale říct, že jsme odvedli kvalitní výkon a jen škoda toho, že jsme prohráli na samostatné nájezdy. Myslím, že jsme si zasloužili vyhrát,“ řekl Radek Jelínek.
Během úvodní dvacetiminutovky Hanáci hledali sami sebe a museli čelit tlaku domácích, po návratu z kabiny se však výkon Kohoutů zlepšil. Přispěla k tomu i přestávka, během které junioři s trenéry první třetinu rozebrali. „Trenéři nám řekli, že jsme moc zatažení, moc se bojíme a že do nich máme jít, protože nejsou tak dobří. Do druhé třetiny jsme šli s tím, že budeme hrát tvrdě a myslím, že se od toho pak odvíjel i náš výkon,“ prozradil.
Právě Radek Jelínek byl ale v základní hrací době jediným úspěšným střelcem mezi olomouckými hráči. Za záda Hlaváče se trefil hned dvakrát. „První gól padl po tom, co Spaly (Adam Spálovský) vystřelil a já to tečoval do brány. U toho druhého mě krásně našel Pavel (Tomaník). Byl to ale takový gól z ničeho, ale padlo to tam a jsem za to rád,“ popisoval hráč nosící dres s číslem 22.
Předsezónní posila v předchozích sezónách nastupovala za prvoligový Kolín. Kdy naposledy se ale Jelínkovi podařilo vstřelit dva góly? „To už si ani nemapatuju,“ smál se. „Myslím, že to bylo naposled loni za starší dorost v zápase s Přerovem,“ uvažoval.
Sedmnáctiletý útočník odehrál dva zápasy za Olomouc v obraně, s novou rolí se ale poměrně brzy srovnal. Proti Třinci a Hradci Králové už však znovu nastupoval v první útočné lajně. „Trenéři zkouší obě varianty kvůli tomu, že kdyby se zranil obránce, byl bych první volba útočníka, který by šel hrát beka. Byl to pro mě ale nezvyk, protože jsem v obraně dva roky nehrál. První zápas jsem se do toho vžíval, pak už to ale bylo dobré,“ usmíval se.
Zatímco v zápase s Oceláři chybělo k výhře velmi málo, utkání s královéhradeckým Mountfieldem Kohoutům vůbec nevyšlo a Východočechům podlehli vysoko 1:8. „Nepodali jsme kvalitní výkon. Myslím, že svou roli hrála i smůla, protože většina kotoučů, které jsme odehráli, se odrazila soupeři na hůl, což k tomu přispělo. My jsme ale nešli štěstíčku naproti, a proto jsme prohráli,“ mrzelo levé křídlo.
Jediným střelcem zápasu byl znovu Radek Jelínek, který snižoval náskok domácích na 6:1. „Byla to taková náplast, aby to nevypadalo až tak špatně. Hlavní zásluhu na tom má Hajši (Dominik Hajšman), který krásně obbruslil bránu, přihrál mi před ni a já už měl prakticky snadný cíl,“ chválil svého spoluhráče.
Během dvou zápasů ve dvou dnech si tak připsal tři góly. Jako jediný z juniorů se navíc prosadil vždy během prvních šedesáti minut. „Je krásné dát tři góly za tři zápasy, nejdůležitější je ale týmová hra, kterou jsme ale proti Hradci nepředvedli,“ zdůraznil.
Kuriozitou zápasu s Hradcem Králové byla dvě pětiminutová prodloužení tři na tři, která následovala po konci základní hrací doby. Setkali se junioři s něčím takovým už v minulosti? „Podle mě to nikdo nezažil. Hlavně ta dvě prodloužení už pro nás byla trošku moc. I takové zápasy ale jsou a musí se s nimi počítat,“ věděl Jelínek.
Posledním zápasem přípravy bude duel s Pardubicemi, který junioři odehrají 23. srpna na ledě Dynama. Do té doby, a především do začátku soutěže, je ale nutné doladit spoustu věcí. „Musíme být disciplinovanější, hrát dobře zezadu, víc střílet na bránu a tlačit se do ní. Tím nechci říct, že bychom málo stříleli, ale snažíme se pořád kombinovat a občas to není dobré,“ dodal.
