Vedení staví tým na lidskosti a srdci, oceňuje Jakub Sirota. Má mezi obránci nějaké vzory?

FOTO: Barbora Balvanová

Kubo, jak ještě bolí vyřazení z play-off?

Bolí. Prohrát o gól v poslední třetině třetího zápasu, to je těžké skousnout. Myslím, že ten poslední zápas už na nás všech bylo vidět, že už se to neštěstí odrazilo. Ten třetí zápas je opravdu velká škoda.

Ve třetím zápase jste vedli ještě jedenáct minut před koncem. Co se tam pak změnilo?

Dostali jsme gól od hráče, který nedal gól celou sezónu, to se pak celé lehce zlomí. Ale těžko říct. Je to play-off, tohle se stává. O tom play-off je, člověk musí hrát až do úplného konce. Nám se to bohužel nepodařilo zajistit. Ten čtvrtý, pátý zápas už bylo na celém týmu znát, že trochu chybí síly. První dva zápasy v Liberci jsme se opravdu vydali. Je to nešťastné a mrzí to.

Jak jste si s odstupem času zhodnotili průběh sezóny?

Já si myslím, že pořád hrajeme nadstandard s ohledem na to, co v Olomouci máme. Máme trochu omezenější rozpočet než ostatní týmy. Je znát, že vedení dává kluky dohromady spíš na základě lidskosti a srdce, se kterým hrají, než aby to stavěli na blyštivých hráčích, kteří stojí víc peněz. Toho si člověk potom cení víc. Je škoda, že jsme v play-off nepostoupili, ale předkolo je podle mě takový očekávány standard.

Jak moc bude chybět Honza Bambula, který odchází pryč?

Já už jsem o něm mluvil několikrát, je to hráč, který má svoji roli a je v ní vynikající. Přidává týmu strašně moc momentů: v oslabení, v útočných pásmech vybojuje spoustu puků. Doteď byl pro tým zásadní. Uvidíme, jestli jsme schopni ho nahradit, ale bude nám jednoznačně chybět.

Takže zápasy proti němu budou těžké?

Já se rozhodně netěším. (smích) Útočníkům to může být jedno, ale jako obránce se nebudu těšit hrát proti Bambusovi.

Jak vám osobně sedlo play-off?

Play-off teď pro mě byla vlastně novinka, hrál jsem ho poprvé po čtyřech nebo pěti letech. Hrát více zápasů proti stejnému týmu je jiné. Člověk pak začíná trochu vnímat návyky a strategie soupeře. Líbilo se mi to, určitě bych chtěl v budoucnu hrát více takových zápasů a pokračovat v play-off fázi dál. Snad se toho dočkám.

V play-off se hrálo pět zápasů v sedmi dnech, bylo to hodně jiné oproti základní části, kde se často hraje jen dvakrát týdně? Byl to pro vás velký nezvyk?

Fyzicky určitě ano. Také mentálně musím říct. Hlavně po tom třetím zápase, nevím, jestli to bylo tím výsledkem nebo tím, že jsme měli za sebou už tolik zápasů. Pátý zápas už byl zase po dni volna, takže to bylo lepší, ale čtvrtý zápas byl velmi náročný.

Je možné říct, že se to promítlo i na tom, že Liberec padl se Spartou 0:4 na zápasy, že ty týmy z předkola to mají složitější s favority?

Je to možné. Teď budu spekulovat, ale věřím, že jsme na Liberci něco zanechali. Kondička a síly potom dojdou, nejsou neomezené. Nemůžeme ubírat Spartě její kvalitu, ale je možné, že to mělo vliv.

A sezóna obecně, předčila pro vás očekávání?

Řekněme, že ano. Já jsem své kvality znal ještě předtím, než jsem sem šel. Doufal jsem, že to půjde dobře, i když jsem si vědom, že štěstí nemuselo být na mé straně. Stále je ale prostor se zlepšovat, vím, že tam byly chyby a mezery. Očekávání bych předčil, kdyby ty mezery byly uzavřeny. Snad se mi to v budoucnu podaří.

Vy konkrétně jste byl v sezóně hodně chválený i televizními experty, jak se to poslouchalo?

Je pěkné pustit si televizi a slyšet, jak o mně mluví komentátoři. Samozřejmě komentáře můžou přijít i z té negativní strany, tak už je jen na mě, aby se to proti mně v budoucnu neotočilo. (úsměv) Ale je to fajn. I třeba z pohledu rodiny a mého okolí, že to vnímají. Je to příjemné.

V Olomouci pokračujete i příští sezónu?

Ano.

Byly nějaké nabídky z jiných klubů? Rozhodoval jste se, jestli zůstat nebo ne?

Já měl podepsanou smlouvu na příští rok, takže jsem se nijak nerozhodoval. Jestli měl manažer nějaké nabídky od ostatních klubů na odkoupení, to už je otázka na něj.

Mluvil jste o těch nedostatcích a mezerách, můžete být konkrétnější?

Vzhledem k tomu, jak jsem byl letos ofenzivní, tak v obraně určitě ještě jsou nějaké mezery, které se dají zlepšit. Pak přesilovky, ty byly obrovským nedostatkem celého týmu.

Máte mezi světovými obránci nějaký vzor?

Individuálně se na obránce vyloženě nekoukám. Nicméně je pár obránců, na které se dívám rád. V extralize je to například Kempný, líbí se mi, jak hraje a vnímá hokej. Z mezinárodního hokeje samozřejmě Cale Makar. Je to sice obránce, který má úplně jiný styl a silné stránky než já, ale já hlavně vnímám, jak hokej hraje. Když se dívám na různé situace, tak pozoruju i věci, které běžný divák vidět nemusí. Například jak je důležité klamání soupeře a udělat krok ve správný moment, zpomalení a zrychlení hry. To jsou věci, na kterých se dá určitě pracovat. Ten talent, o kterém se mluví, že hráči mají, je často vydřený a vypozorovaný od ostatních hráčů.

V průběhu sezóny jste měl zranění. Jak těžké bylo se do toho zase zpátky dostat?

Musím říct, že to zranění přišlo asi v nejlepší načasování. Měl jsem zlomený prst, byl jsem bokem měsíc, ale zmeškal jsem pouze asi pět nebo šest zápasů. Zpátky jsem se podle mě dostal už po prvním zápase. Trenéři mi dali dva nebo tři zápasy na rozehrání, abych se do toho dostal úplně, ale kondičně jsem problém neměl. Asi hráli roli i soupeři. Kdybych naskočil na Pardubice nebo Třinec, tak by to bylo jiné. My jsme tam měli Kometu a Vary. To jsou zápasy, které rychlostně nejsou tak nabité.

Je nějaký gól, na který si takhle z fleku vzpomenete? Mě napadá třeba gól na Kladně…

Určitě. Myslím, že dva, tři góly tam byly z nějakého odrazu. Potom tři one-timery. A pak ten gól na Kladně byl ze situace, do které se dostávám netradičně. Pár nájezdů jsem letos měl, dokonce i v prodloužení. Je to taky věc, na které také musím zapracovat.