Ke vzpomínkám na postup se rád vracím, říká Matěj Pekr. Co angažmá v Německu?

Foto: ECDC Memmingen Indians

Nacházíme se na zimáku v Uničově. Co pro vás tohle místo znamená?

Hokejově jsem tady vyrůstal a teď je to moje každodenní působiště. Chodím tady cvičit do posilovny, navíc pomáhám trénovat dorost. Vzpomínky na Uničov mám jen dobré, vlastně doteď tady žiji.

Takže se zde chystáte na novou sezonu?

Ano, připravuji se tady individuálně. Posilovna je zde dostačující, mám tam vše, co potřebuji. Máme tady i sportoviště, kde s kluky hrajeme inline hokej, badminton a další kolektivní sporty. Nemůžu si na nic stěžovat.

V Memmingenu jste patřil mezi lídry, nicméně na pokračování smlouvy jste se již nedohodli…

Bohužel nezažil jsem úplně úspěšný ročník. Na konci srpna jsem si natrhl hamstring a měsíc jsem nemohl nic dělat. Sezona se pak od toho zranění odvíjela. Snažil jsem se dohnat sílu a kondici, ale nepodařilo se to. Určitě letošní ročník nebyl bodově ani herně podle mých představ, bohužel stejně to tak viděli i v Memmingenu.

Je reálný i návrat domů?

Určitě, ve hře jsou obě varianty. Chtěl bych ještě nějaký ambicióznější tým, akorát mám zprávy od mého agenta, že ten věk je trošku problém. Už jsem starší, hledání nového angažmá je prostě složitější. Každopádně mladší kluky pořád stíhám, taky mám nějaké zkušenosti, takže si myslím, že ještě mám co nabídnout. Zatím nemám nic domluveného, nicméně ve hře je i návrat do Česka.

Foto: ECDC Memmingen Indian

Přemýšlel jste, kam povedou vaše kroky po kariéře?

Od té doby, co jsem v Německu, pomáhám přes léto trénovat kamarádům tady v Uničově. Druhým rokem jsem u dorostu, takže bych asi rád začal tady. Nejspíš bych k tomu ale musel chodit i do práce, než bych získal nějaké zkušenosti. Svou budoucnost řeším už několik let, ale zatím to není pro mě tak aktuální, ještě bych se chtěl věnovat profesionálnímu hokeji, dokud to jde, dokud mě to baví a dokud to dává smysl.

Před 11 lety jste s Olomoucí postoupili do extraligy, jak vzpomínáte na tento okamžik?

Občas si na to vzpomenu, když na mě na sociálních sítích vyskočí nějaké vzpomínkové fotky. Rád se k tomu vracím. Každopádně je to už dlouho, takže z toho úplně nežiju. Zase to takový úspěch nebyl… (smích) I když v té době jsme to vnímali jinak. Když někdo vyhraje Stanley Cup nebo mistrovství, je to samozřejmě úplně něco jiného.

Přesto, berete to jako jeden z největších momentů kariéry?

Já doufám, že nějaký větší úspěch ještě přijde. (smích) Možná je to trošku smutný, ale ano, beru to tak. Upřímně, myslel jsem si, že moje kariéra bude trošku lepší.

Jste stále v kontaktu s některým z hráčů tehdejšího kádru?

Jsem, zrovna teď jsme byli s Honzou Knotkem na obědě, jednou za rok se takhle spolu sejdeme. Nebo s Radimem Kucharczykem chodíme na kolo. Zval mě k nim do Vsetína, možná spolu pojedeme na kolech do Itálie. Máme v plánu vyjet Paso de Stelvio, tak uvidíme, jak se to vyvede. Občas si napíšu s Romanem Rácem, s Jirkou Řípou jsem se potkal na podzim na zimáku, takže ano, v kontaktu s nimi jsem.

Matěj Pekr slaví postup do TELH

Sledujete dění v extralize, i když v ní už nehrajete?

Hokej sleduji všeobecně. Myslím si, že přehled mám ve všech soutěžích, kromě té naší a německé sleduji i švýcarskou nebo NHL. Člověk pak samozřejmě nejvíce kouká po těch týmech, ve kterých hrál.

Tím pádem vás neminulo, že se kohouti museli zachránit v baráži…

Samozřejmě jsem to sledoval. Ze sportovního hlediska je to nespravedlivé, určitě by ty týmy měly padat a postupovat přímo, nebo by se znovu měla zavést čtyřčlenná baráž. Ta sice taky není úplně ideální, ale už se to blíží nějakému vyrovnanému formátu - z té čtyřčlenné se totiž postoupit dalo, což jsme tenkrát s Olomoucí potvrdili. Společně s námi postupovala také Mladá Boleslav, takže spadli rovnou dva celky extraligy. S tím, jak je to nastaveno dnes, určitě nesouhlasím a mělo by se to změnit. Zase ale chápu i druhou stránku věci - extraligové týmy by šly sami proti sobě, když by si odsouhlasily přímý sestup. Nikdo to nebude riskovat, protože postoupit zase zpátky nahoru je strašně těžké.

Takže byste tenkrát s tímto formátem soutěže nepostoupili?

Je to dost pravděpodobné, minimálně by to bylo těžší. Možná že by extraliga nebyla v Olomouci doteď.

V poslední době býváte často vidět na silničním kole. Berete to jako formu přípravy, nebo je to velký koníček?

Stoprocentně oboje. Když jedu nějaké kopce, tak se do toho snažím dát nějaký rychlostní prvek, abych se taky zapotil. Prostě nejezdím jen tak na vyjížďky, beru to tréninkově a snažím se vyhodnocovat grafy, sledovat čísla a porovnávat je s výsledky z minulých let. Je to pro mě aktivita, trénink a koníček v jednom - fakt mě to baví. A občas je to i pěkná dřina.

Nezkoušel jste se zúčastnit i nějakých závodů?

Ne, ani mě to příliš neláká. Loni jsem přemýšlel, že bych vyzkoušel nějaký závod do vrchu, jinak ale nechci riskovat pád v hromadném startu a taky se bojím sjezdů. Člověk na sebe musí dávat pozor, zejména když ještě hraji.

Nicméně jako fanoušek jsem se loni zúčastnil Tour de France, což byl pro mě obrovský zážitek. Každému, koho silniční cyklistika baví, bych to doporučil. Rád na to vzpomínám, chtěl bych se tam podívat znovu. Jinak sleduji z domu všechny etapy, i když mnohdy ne úplně celé. Také jse koukal na Giro.

Fanclub Matěje Pekra na baráži 2014