Jsem bojovník, představuje se Jan Švrček. Po olomoucké nabídce jsem skočil

Johan Čáp
O L O M O U C – Olomoucký kádr pro nový extraligový ročník dostal na začátku června ještě jednu parádní posilu. Obránce Jan Švrček patřil v posledních letech mezi jednoho z nejlepší obránců elitní soutěže. Jeho kvality pak jen potvrzuje fakt, že v pražské Spartě, která každoročně omlazuje a posiluje kádr, zůstal celkem pět sezon v řadě. 32letý bojovník v prvním rozhovoru pro klubový web vzpomínal na své předchozí angažmá na Hané, fanouškům pak představil své výrazné přednosti, díky nimž si jej hýčkalo vedení pražského velkoklubu.

Máte za sebou první dva tréninky v novém působišti, jaké jsou vaše první pocity?
Jsem osobně velmi rád, že jsem mohl přijít právě sem. De facto je to pro mě staré známé prostředí, před přibližně jednou dekádou jsem zde byl po dvě sezóny na hostování z tehdy ještě extraligového Znojma. Bylo to pro mě speciální období, v sezóně 2006/2007 šlo pro mě o první větší nakouknutí do chlapského hokeje. Nic na tom nemění ani fakt, že šlo v uvozovkách jen o první ligu.

Na Hané jste tehdy hrával pod trenéry Alešem Tomáškem a Kamilem Přecechtělem, zažil jste i legendární duo Fiala-Vlk. Jak na své angažmá na Hané zpětně vzpomínáte?
To už jsou hodně zaprášené vzpomínky. (úsměv) V mé první sezóně se nám nějak extra nedařilo. V tehdejší první lize jsme skončili celkově čtrnáctí, naštěstí tehdy nikdo nesestupoval. Bylo to divoké, měl jsem z toho hodně smíšené pocity. V sezóně 2007/2008 jsem pak pod panem Fialou odehrál jen pár zápasů, větší část roku jsem už působil ve Znojmě.

Ovlivnila vás při rozhodování skutečnost, že nejdete do úplného neznáma, když jste se rozhodl odejít ze Sparty?
Abych se přiznal, tohle mě v první chvíli ani nenapadlo. V jednu chvíli přišla nabídka z Olomouce a já jsem po ní bez většího čekání skočil. Nechtěl jsem dál žít v nejistotě. Zázemí mám v Přerově, bydlím tam, mám tam rodinu. I kvůli ní jsem chtěl být co nejblíž.

Jak dlouhé bylo jednání mezi vámi a olomouckým klubem?
Nějakou dobu to trvalo, protože jsme se museli se Spartou domluvit na ukončení smlouvy. Jakmile se to povedlo, jel jsem se upsat právě na Hanou.

Byla pro vás Olomouc jedinou možností, kam po konci pětiletky v rudém dresu jít?
Od nikoho jiného jsem nabídku na angažmá nedostal. Ale bylo to celkem logické. Na Spartě nám celkem pozdě oznámili, že chtějí přebudovat tým a s námi už nepočítají. Ostatní kluby už většinou měly v té době osy svých kádrů poskládané, v tomto ohledu jsem to měl jako volný hráč trošku těžší.

Na druhé straně, nemrzí vás lehce, že nebudete moci hrát pod takovou hokejovou legendou jako je Uwe Krupp, který se stal novým sparťanským trenérem?
Ne, v tomhle ohledu to tak neberu. Že bych se mermomocí držel na Spartě, jen abych hrál pod Uwem? Takový opravdu nejsem. V Olomouci jsou taky parádní trenéři. Pan Tomajko byl výborný hokejista, Zdeňka Motáka jsem zase poznal na Spartě. Určitě se nijak nehroutím. (úsměv)

Ve Spartě jste hrál pět sezón v řadě. Jak nezvyklé je pro vás být v úplně novém kolektivu?
V Praze jsem zažil krásnou část kariéry. Kromě výborného hokeje jsem mohl žít i v okouzlujícím městě. Ale má hokejová kariéra jde nyní dál. Já osobně neočekávám, že by měl být mezi Olomoucí a Spartou nějaký výrazný skok. Několik kluků tady znám i osobně, takže to až tak neznámá parta také pro mě není.

Už jste měl i možnost projít si olomoucký zimní stadion, nezabloudil jste po těch letech?
Šatna je pořád na stejném místě, jen je samozřejmě o několik řádů modernější, než před těmi dvanácti lety, když jsem do ní poprvé vstoupil. Překvapivě jsem se ani nijak neztratil. (smích)

Když byste se měl představit olomouckým fanouškům, kteří vás moc neznají, co byste označil za svou přednost?
Považuji se za typ bojovného obránce, který se snaží co nejpečlivěji bránit soupeře. Čím méně gólů dostaneme, tím mám osobně lepší pocit.

Do letní přípravy jste naskočil až takřka měsíc po jejím startu, zvládáte stahovat kondiční deficit?
Naštěstí skoro žádný nemám. Něco jsem ještě stihl odtrénovat na Spartě, potom jsem se poctivě připravoval individuálně. Do prvního tréninku na ledě je ještě sice stále daleko, ale i v těchto dnech je potřeba pořádně máknout.