V letošní sezóně jste si v dresu IHC Night Birds Přerov připsal v osmi zápasech parádních 25 bodů a stal jste se nejproduktivnějším hráčem týmu. Jak jste se vůbec dostal k inline hokeji?
Asi před pěti roky mi zavolali kamarádi, s nimiž jsem hrával hokej v mládežnických kategoriích, jestli si nechci zkusit hrát hokej na inline bruslích za Přerov. Mně se to zalíbilo a celkem se mi hned i dařilo. .

Otázka bude asi nyní logická, od raného mládí hrajete hokej za Olomouc. Nelákali vás někdy místní Eagles, abyste jim vypomohl?
Ne ne, taková nabídka nikdy nepřišla. A navíc z mé rodné Kroměříže to mám blíž. Přerov pro mě není nijak neznámá destinace, v mladším věku jsem tam odehrál také pár sezón. Navíc máme v týmu dobrou partu, hodně se se spoluhráči nasmějeme. Beru to i jako takovou formu odreagování, dokážu tam vypnout a užít si to. Takže není ani důvod měnit dres. (úsměv)

Přerovskou kabinu obývá podobně jako v hokejové Olomouci duo Galvasových taktéž dvojice otec a syn. Extraligu inline hokeje si letos spolu s otcem zahrál Karel Plášek mladší, jak se vám s nimi hraje?
Taťka Karla Pláška hrál sice letos jen jeden zápas, ale pořád je vidět, že to má v rukách. A jeho syn Kája má obrovský potenciál. Věřím, že toho má ještě hodně před sebou.

Letos jste díky devátému místu v tabulce naskočili do osmifinále play-off, nicméně v regionálním derby vás vyřadila právě Olomouc. Jak se zpětně tento ročník hodnotí?
Nejde říct, že by šlo o úplný propadák, zase ale žádná sláva to také nebyla. Na druhé straně děláme to pro zábavu, nejdůležitější je, že nás to baví. Samozřejmě nějaký cíl jsme stanovený měli, avšak ten když se nepovede splnit, tak se svět přeci nezboří. Oproti hokeji to není s tlakem na výsledky tak vyšponované.

Dvojutkání s olomouckými Eagles jste měli rozehráno fantasticky, první duel jste ovládli jednoznačně 9:4. Za tři hodiny už ovšem naprosto nečekaně slavila po vítězství v odvětě a následném nastaveném prodloužení Olomouc. Kde hledat důvody přerovského vyřazení?
Z mého pohledu Eagles první zápas spíš ke konci vypustili a chtěli se hlavně soustředit na ten druhý, který byl jednoznačně po psychické stránce důležitější. My jsme do něj nastoupili laxně. Mysleli jsme, že to půjde samo. Soupeř nás zaslouženě potrestal.

Nakonec jste vyhrál týmovou produktivitu, jak hodnotíte váš individuální výkon v sezóně?
Inline mě hodně baví, takže někdy mi to padá skoro samo. Dokážu si podržet kotouč na hokejce, což se mi potom může hodit v ostré hokejové sezóně. Získávám sebevědomí, nebojím se udělat kličku. I tohle beru jako velkou devizu.

V čem vám ještě pomáhá dril na inline plochách v letní přípravě?
Hokejoví trenéři nebo obecně lidé z hokejových klubů se dají rozdělit na dvě kategorie. Jedna v inlinu vidí super kompenzační sport před sezónou, druhá to odmítá jako příliš velké riziko možného zranění. Můj osobní pohled z pozice hráče patří samozřejmě k té první sortě. Hokeji je to velmi podobné. Můžete se zlepšovat v práci s hokejkou, jen si musíte odmyslet ty tradiční brusle. Po těch odehraných sezónách to považuji jako ideální doplňkový sport.

Překvapilo vás něco při prvním kontaktu s tímto sportovním odvětvím?
Opticky to možná vypadá sice stejně, ale někteří lední hokejisté si na inline brusle třeba hned nezvyknou. Ale já jsem se celkem rychle adaptoval. Jediná věc, která mi dělala trošku problém, bylo zabrzdění. To tradiční hokejové, protože oproti rekreačním modelům nemají hokejové inline brusle zadní brzdu. Krom toho je pak jediná změna jen počet hráčů na ledě, ale na fakt, že na hřišti máte o jednoho spoluhráče méně se dá hodně rychle zvyknout.

A co absence středního pásma, nebylo na začátku trošku matoucí hrát na hřišti rozděleném pouze na dvě části?
Ne, nijak speciálně matoucí to nebylo. Bylo to samozřejmě o zvyku. Nepřihrávat zbytečně do ofsajdu, ale celkem rychle se na to dá navyknout.

Poslední dekáda se vyznačuje velkým vzestupem popularity hokejbalu a florbalu, tedy dalších modifikací klasického hokeje. Jak velké zkušenosti máte jako extraligový hráč s těmito sporty?
Spíše ještě ze střední školy, kdy jsme hrávali různé turnaje. Oproti inlinu je to zase něco úplně jiného, nemusíte umět dobře bruslit. Na druhé straně zase je to o hodně atletičtější, i fyziologicky jsou to trošku pohybově jiné disciplíny. Zatěžuje se jiná část těla. Pro mě jako ledního hokejistu je lepší spíše právě inline.