Čtyři zápasy v pěti dnech: Těším se na odpočinek, usmíval se Petr Mader

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Tři zápasy týdně? Už to je poměrně dost. Co ale teprve čtyři utkání během pěti dnů? Takový zápřah si vyzkoušel teprve šestnáctiletý obránce Petr Mader. Po tom, co většinu loňské sezóny strávil olomoucký bek na marodce, letos nastupuje pravidelně za mladší i starší dorost. Oba týmy se ale v posledních týdnech potýkají s početnou marodkou, a tak mladší dorost odehrál utkání jen se čtyřmi obránci. O moc lépe na tom není ani starší dorost. Petr Mader si ale na únavu nestěžuje. „Do každého zápasu jdu s chutí, je jedno, kolik jich je,“ tvrdí.

Petře, během pěti dnů jsi odehrál čtyři zápasy. Tři za starší dorost a jeden za mladší, jak náročné to bylo?
Musím říct, že jsem se toho bál. Přece jen to není sranda, protože do každého zápasu se snažím dát maximální nasazení a chci tam nechat všechno. Náročné to bylo hodně, hlavně poslední zápas. Těším se na odpočinek.

⇒ Obránce Petr Mader

Zápas mladšího dorostu proti Havířovu jste odehráli jen ve čtyřech obráncích a třinácti hráčích celkem, přesto jste proti favorizovanému soupeři odehráli velice dobré utkání, a to i přes prohru 1:3, čím to bylo?
Tým je bohužel velice oslabený. Čtyři, nebojím se říct klíčoví, hráči jsou zranění nebo nemocní a zvládnout zápas v takové situaci, není pro trenéra ani pro nás nic snadného. Šli jsme do toho zápasu s vědomím, že základem bude obrana a půjdeme hlavně odzadu. Myslím, že se nám to v podstatě celý zápas dařilo, bránili jsme a čekali na šance. Nejvíce jich bylo ve druhé třetině.

Nakonec naše taktika přece jen fungovala a my jsme vedli, bohužel to nevyšlo a konečný výsledek hovoří jinak. Jsem ale na kluky, kteří hráli, strašně moc hrdý. Všichni tam nechali všechno a bojovnost se jim nemůže odepřít. I na střídačce byla bojovná nálada a viděl jsem na všech, že chtějí vyhrát a dokázat, že i s takhle oslabeným týmem to jde. I když jsme prohráli, byl to jeden z našich nejlepších zápasů.

Napadlo tě, byť jen na chvíli, říct trenérovi, že do dalšího zápasu nenastoupíš?
Tohle mě nikdy nenapadlo a doufám, že ani nenapadne. Za každý zápas, ve kterém hraji, jsem rád a jdu do něj s chutí. A je jedno kolik jich je.

Dostáváš poměrně pravidelně šanci i o kategorii výš, a to ve starším dorostu, co na to říkáš?
Nebyl jsem na suché přípravě kvůli operaci kolene a začal jsem trénovat až na ledě. Byl jsem tak trochu srovnaný s tím, že budu letos hrát jen v mladším dorostu. Když mi trenér řekl; „Zítra jdeš na trénink se starším dorostem a v pátek hraješ,“ byl jsem za to moc rád. Každá zkušenost je dobrá a je mi ctí hrát za starší dorost.

Jaký je tedy rozdíl mezi mladším a starším dorostem?
Nevím, jestli to tak je každou sezónu, ale aspoň letos je ten rozdíl určitě veliký, a to jak ve fyzičce a herních dovednostech, tak v hlavě. Je to mnohem rychlejší, hlavně rozehrávky a přechod do středního pásma. Navíc jsou tu i silové rozdíly. Hráči mají tvrdší střelu a jsou mnohem silnější v osobních soubojích. V mladším dorostu udělám chybu a ještě jsem ji většinou schopný napravit, ale ve starším už je to téměř nemožné. Hokej je hra chyb a tito hráči už toho umí maximálně využít. Musím více a rychleji přemýšlet a těchto chyb se vyvarovat. Rychlost, tvrdost, v tom je ten rozdíl.

Oběma týmům, jak mladšímu, tak staršímu dorostu, teď chybí opravdu hodně hráčů (mladšímu zůstalo zhruba deset zdravých hráčů, staršímu donedávna asi deset chybělo – pozn. red.), v čem je to poznat?
V mladším dorostu je to poznat hodně, a to v systému hry, jak už jsem zmiňoval. Hraje se odzadu a čeká se na šance. Ve starším takový rozdíl nepociťuji, spíš to bylo, když se kluci ještě sehrávali v nových lajnách, ale myslím si, že teď už je to v pohodě.

Mladší dorost nehrál ideálně především v základní části, i proto byl odsouzen k boji o udržení. To se nakonec povedlo. Starší dorost má play-off jisté, v nadstavbě se mu ale nedaří, co se musí změnit?
To je dobrá otázka, ale nevím přesnou odpověď. Mám pocit, že je to v našich hlavách. Musíme se naučit přijmout porážku, ale nesmíme se s ní uspokojit. Prohrát se může, ale kdo by byl nadšený z pěti a více proher v řadě. O to víc bychom se měli snažit a hrát jako dokonalý tým. Já doufám, že se to zlepší.

Cílem mladšího dorostu bylo udržení v nejvyšší soutěži, starší dorost by rád navázal na loňský úspěch v play-off, kdy si zahrál semifinále. Jak těžké je přeorientovat se při přechodu z jednoho týmu do druhého na to, že vytyčená meta je jiná?
Pro mě to těžké není, a to proto, že to tak neberu. Prostě se snažím každý zápas odehrát naplno a s cílem vyhrát. Umístění a cíle řeším a přemýšlím o nich až po zápase nebo jindy než při něm.

V mladším dorostu jsi letos brán jako zkušenější z obránců, projevuje se to nějak? Dává ti to tým nebo trenér nějak najevo?
Ano, určitě dává . Kluci se ke mně chovají slušně a nemám s nikým žádný problém. Hodně mě chválí, i za jakoukoliv menší věc a tím určitě získávám na sebevědomí a pak se mi víc daří. Snažím se jim pomoct, poradit a vysvětlit některé věci, ale nikdy na ně neřvu nebo se nějak nepovyšuju a oni mi to vrací respektem. U trenéra to jde poznat taky, většinou mi říká, že je to dnes na mně a na naší první pětce.

V mladším dorostu hraješ se svým bratrem-dvojčetem Danielem, několikrát už se stalo, že jste nastoupili v jedné obranné dvojici, jak se vám spolu hraje?
S bráchou se mi hraje dobře. Když jsme spolu na ledě, hodně často si přihráváme a hledáme se. Když se snaží, je to velice dobrý hráč a s hokejkou je lepší než já. Hráli jsme spolu od čtyř let za Uničov, za Šumperk a teď v Olomouci. Baví nás se vzájemně hecovat, podporovat a mluvit o zápasech doma. Určitě jsem rád, že si spolu můžeme zahrát, je to super.

FOTO: Juniorský hokej/Karel Málek