Čtyři zápasy v pěti dnech: Těším se na odpočinek, usmíval se Petr Mader
Petře, během pěti dnů jsi odehrál čtyři zápasy. Tři za starší dorost a jeden za mladší, jak náročné to bylo?
Musím říct, že jsem se toho bál. Přece jen to není sranda, protože do každého zápasu se snažím dát maximální nasazení a chci tam nechat všechno. Náročné to bylo hodně, hlavně poslední zápas. Těším se na odpočinek.
Zápas mladšího dorostu proti Havířovu jste odehráli jen ve čtyřech obráncích a třinácti hráčích celkem, přesto jste proti favorizovanému soupeři odehráli velice dobré utkání, a to i přes prohru 1:3, čím to bylo?
Tým je bohužel velice oslabený. Čtyři, nebojím se říct klíčoví, hráči jsou zranění nebo nemocní a zvládnout zápas v takové situaci, není pro trenéra ani pro nás nic snadného. Šli jsme do toho zápasu s vědomím, že základem bude obrana a půjdeme hlavně odzadu. Myslím, že se nám to v podstatě celý zápas dařilo, bránili jsme a čekali na šance. Nejvíce jich bylo ve druhé třetině.
Nakonec naše taktika přece jen fungovala a my jsme vedli, bohužel to nevyšlo a konečný výsledek hovoří jinak. Jsem ale na kluky, kteří hráli, strašně moc hrdý. Všichni tam nechali všechno a bojovnost se jim nemůže odepřít. I na střídačce byla bojovná nálada a viděl jsem na všech, že chtějí vyhrát a dokázat, že i s takhle oslabeným týmem to jde. I když jsme prohráli, byl to jeden z našich nejlepších zápasů.
Napadlo tě, byť jen na chvíli, říct trenérovi, že do dalšího zápasu nenastoupíš?
Tohle mě nikdy nenapadlo a doufám, že ani nenapadne. Za každý zápas, ve kterém hraji, jsem rád a jdu do něj s chutí. A je jedno kolik jich je.
Dostáváš poměrně pravidelně šanci i o kategorii výš, a to ve starším dorostu, co na to říkáš?
Nebyl jsem na suché přípravě kvůli operaci kolene a začal jsem trénovat až na ledě. Byl jsem tak trochu srovnaný s tím, že budu letos hrát jen v mladším dorostu. Když mi trenér řekl; „Zítra jdeš na trénink se starším dorostem a v pátek hraješ,“ byl jsem za to moc rád. Každá zkušenost je dobrá a je mi ctí hrát za starší dorost.
Jaký je tedy rozdíl mezi mladším a starším dorostem?
Nevím, jestli to tak je každou sezónu, ale aspoň letos je ten rozdíl určitě veliký, a to jak ve fyzičce a herních dovednostech, tak v hlavě. Je to mnohem rychlejší, hlavně rozehrávky a přechod do středního pásma. Navíc jsou tu i silové rozdíly. Hráči mají tvrdší střelu a jsou mnohem silnější v osobních soubojích. V mladším dorostu udělám chybu a ještě jsem ji většinou schopný napravit, ale ve starším už je to téměř nemožné. Hokej je hra chyb a tito hráči už toho umí maximálně využít. Musím více a rychleji přemýšlet a těchto chyb se vyvarovat. Rychlost, tvrdost, v tom je ten rozdíl.
Oběma týmům, jak mladšímu, tak staršímu dorostu, teď chybí opravdu hodně hráčů (mladšímu zůstalo zhruba deset zdravých hráčů, staršímu donedávna asi deset chybělo – pozn. red.), v čem je to poznat?
V mladším dorostu je to poznat hodně, a to v systému hry, jak už jsem zmiňoval. Hraje se odzadu a čeká se na šance. Ve starším takový rozdíl nepociťuji, spíš to bylo, když se kluci ještě sehrávali v nových lajnách, ale myslím si, že teď už je to v pohodě.
Mladší dorost nehrál ideálně především v základní části, i proto byl odsouzen k boji o udržení. To se nakonec povedlo. Starší dorost má play-off jisté, v nadstavbě se mu ale nedaří, co se musí změnit?
To je dobrá otázka, ale nevím přesnou odpověď. Mám pocit, že je to v našich hlavách. Musíme se naučit přijmout porážku, ale nesmíme se s ní uspokojit. Prohrát se může, ale kdo by byl nadšený z pěti a více proher v řadě. O to víc bychom se měli snažit a hrát jako dokonalý tým. Já doufám, že se to zlepší.
Cílem mladšího dorostu bylo udržení v nejvyšší soutěži, starší dorost by rád navázal na loňský úspěch v play-off, kdy si zahrál semifinále. Jak těžké je přeorientovat se při přechodu z jednoho týmu do druhého na to, že vytyčená meta je jiná?
Pro mě to těžké není, a to proto, že to tak neberu. Prostě se snažím každý zápas odehrát naplno a s cílem vyhrát. Umístění a cíle řeším a přemýšlím o nich až po zápase nebo jindy než při něm.
V mladším dorostu jsi letos brán jako zkušenější z obránců, projevuje se to nějak? Dává ti to tým nebo trenér nějak najevo?
Ano, určitě dává . Kluci se ke mně chovají slušně a nemám s nikým žádný problém. Hodně mě chválí, i za jakoukoliv menší věc a tím určitě získávám na sebevědomí a pak se mi víc daří. Snažím se jim pomoct, poradit a vysvětlit některé věci, ale nikdy na ně neřvu nebo se nějak nepovyšuju a oni mi to vrací respektem. U trenéra to jde poznat taky, většinou mi říká, že je to dnes na mně a na naší první pětce.
V mladším dorostu hraješ se svým bratrem-dvojčetem Danielem, několikrát už se stalo, že jste nastoupili v jedné obranné dvojici, jak se vám spolu hraje?
S bráchou se mi hraje dobře. Když jsme spolu na ledě, hodně často si přihráváme a hledáme se. Když se snaží, je to velice dobrý hráč a s hokejkou je lepší než já. Hráli jsme spolu od čtyř let za Uničov, za Šumperk a teď v Olomouci. Baví nás se vzájemně hecovat, podporovat a mluvit o zápasech doma. Určitě jsem rád, že si spolu můžeme zahrát, je to super.
FOTO: Juniorský hokej/Karel Málek