Dát gól je teď pro nás jako zakleté, tvrdili Aleš Jergl a Tomáš Ministr
“Juniorce vždycky rád pomůžu,“ tvrdí Aleš Jergl
Olomoučtí junioři ve čtvrtek hostili na svém ledě pražskou Slavii. Sešívanému týmu měli co vracet, v hlavním městě totiž na svého soupeře nestačili a na Hanou si odvezli těsnou porážku 2:3. Ani v plecharéně ale úvod utkání Kohoutům nevyšel, když ještě před uplynutím poloviny hrací doby ztráceli dvě branky. Hanáci ovšem dokázali srovnat krok, a v nájezdech pak urvat dva body.
„Začali jsme celkem dobře, vybojovali jsme si přesilovku. Šance tam byly, ale gól jsme bohužel nedali. Pak jsme dostali takové dva usmolené góly, prohrávali jsme 0:2. Trenér nám řekl v šatně, že tak to nejde. Přistoupili jsme k tomu podle mě laxně. Mysleli jsme, že se Slavia porazí sama, ale to ne. V předešlých dvou zápasech kluci nedali ani branku, takže možná stres na hokejkách byl. Když jsme dali gól na 1:2, začal se zápas vyvíjet úplně jinak. Pak se nám povedlo srovnat, před koncem zápasu jsme tam měli vyloučení. Naštěstí jsme nedostali gól, protože jsme pak v prodloužení hráli ve třech, takže jsme to ubránili. Na nájezdy to kluci skvěle ubojovali a vyhráli jsme. Za dva body jsme šťastní, za každý bod, který získáme,“ vrací se k utkání Aleš Jergl.
Hanákům chybí ještě osm bodů, aby mohli v další části zabojovat o účast v play-off. Jergl však věří, že nic není ztraceno. „Osm bodů chybí, ale ještě jsou nějaké zápasy před námi, tak doufám, že klukům budu moct v některých kolech pomoci, vyhrajeme a ty body získáme, abychom to zvládli,“ doufá.
Pro dvacetiletého útočníka se jednalo o první utkání za juniory téměř po měsíci. V současné době totiž v rámci střídavých startů vypomáhá prvoligové Jihlavě. „V Jihlavě je to trošku jiný hokej. Jak extraliga můžu, tak první liga mužů, tak extraliga juniorů jsou odlišné soutěže. V každé soutěži jsou výjimečné věci, které se tam dělají. Ale juniorku jsem hrával nebo hraji skoro celou sezónu, takže mi nedělalo problém vrátit se do starých kolejí. Se spoluhráči jsem byl sehraný, takže to taky nebyl problém. Když bude juniorka potřebovat pomoc, rád pomůžu,“ tvrdí s úsměvem pravé křídlo elitní formace.
“Snažím se ukázat, že mi trenér nedal šanci zbytečně,“ prozradil Tomáš Ministr
O tři dny později vyjeli junioři na led olomouckého zimáku k dalšímu utkání. Jejich vyzyvatelem byla jihlavská Dukla, která se krčila na posledním místě nadstavbové tabulky. Olomouckým hráčům ale utkání nevyšlo, když nebyli schopní usměrnit puk mezi tři tyče ani jednou. „Dávat góly, to pro nás teď byla, dá se říct, černá můra. Trápíme se v koncovce a v posledních zápasech nám hodně chybí větší agresivita a tlak do brány. Proti Jihlavě jsme měli dost střel, ale vše šlo do středu gólmana nebo mimo bránu. V určitých chvílích chybělo i štěstíčko, aby se nám puk odrazil na hůl před bránou, nebo jsme o kousek minuli poskakující puk,“ uvažuje o důvodu neúspěchu Tomáš Ministr.
Kohoutům se tak ani podruhé v nadstavbové části nepodařilo vyzrát na hokejisty nosící dres s ježkem na prsou. Poprvé svému soupeři z Vysočiny podlehli 1:4, v odvetě 0:1. Čím to je, že se Hanákům proti Jihlavským nedaří? „Těžko říct, asi na ně nemůžeme najít recept. Přitom nám trenéři před zápasem vysvětlovali, jak které věci hrají a my je dodržovali. Celkem se nám vedlo, jen vstřelit gól je pro nás asi zakleté,“ přemýšlí.
Jeden z nejmladších členů juniorského týmu na svou šanci poprat se o místo dlouho čekal. Nyní ale dostal možnost ukázat, co umí. „Jsem rád, že mohu hrát. Snažím se dřít, makat a ukázat trenérovi, že mi tu šanci nedal zbytečně. Myslím, že jdu zápas od zápasu výš s výkonností. Přece jen je to ale jiná rychlost oproti Lize juniorů,“ přiznává osmnáctiletý hokejista.
