Hokej je tvrdý sport, odvíjí se od toho i náročnost kondiční přípravy, říká specialista Petr Nátěsta
Petr Nátěsta je zakladatelem FyzioMove (pohybové centrum v Olomouci). Specializuje se na kondiční trénink a funkční pohyb.
Jak důležitá je dnes kondiční příprava? Hráči mají náročné tréninky a do toho hrají zápasy. Řekl bych, že hraje zcela zásadní roli. Spolu se vzrůstajícím herním zatížení, se samozřejmě zvyšují i fyzické nároky. Dobrým a smysluplným vedením dokážeme prodloužit hráčům jejich aktivní kariéru a zmírnit jednostranné zatížení.
Mnoho lidí si představuje, že profesionální sportovci patří k nejzdravějším lidem. Opak je často pravdou. Za každou specializaci platíme daň. Proto cílem kondiční přípravy nejen v hokeji, ale i v jiných sportech, je vytvoření dostatečných funkčních rezerv a kompenzace jednostranného pohybu.
Hokej je enormně náročný sport. Dochází zde k mnoha kontaktům. Jak rád říkám, pouze ti nejlépe připravení vydrží až do konce. Dovolil bych si říct, že čím je sport tvrdší, tím je důležitost kondiční přípravy větší.
Jak bys zhodnotil úroveň kondiční přípravy a její vývoj u nás? Je zde předpoklad, že se to bude do budoucna dále rozvíjet? Myslím si, že to jde hodně dopředu. Jsou sice případy, kdy se kondičním specialistou stávají například bývalí profesionální hráči. Což by samo o sobě nevadilo. Chybná je však představa, že kdo hrál profesionálně nějaký sport, rozumí kondičnímu a silovému tréninku. Zvlášť v dnešní době je třeba mít znalosti a přesahy i do jiných disciplín a medicínských oborů jako je fyzioterapie, anatomie, biomechanika a řada dalších.
Velmi to usnadňuje spolupráci a komunikaci mezi členy realizačního týmu. Kondičních specialistů je nicméně v České republice pořád málo. Týmy i na profesionální úrovni často svého kondičního trenéra nemají, nebo jej nahrazují trenéry z jiných oborů jako je atletika apod. Děje se to buď z nedůvěry, nebo z ekonomických problémů. Zaplatit kvalitního kondičáka je pro vedení týmů ta nejlepší investice. Osobu kondičního trenéra vnímám jako člověka, který se neustále vzdělává a pracuje na sobě. Jezdí na semináře, školení, čte a je neustále otevřený novým poznatkům a přístupům v tréninkové praxi.
„Hokejisté dostávají větší rány, jsou zvyklí snášet větší bolest a jejich přístup se od toho odvíjí."
Spolupracujete s prostějovským basketbalovým klubem, je velký rozdíl pracovat třeba s basketbalistou nebo s hokejistou?
Mluvíme tady o vašem pohybovém centru FyzioMove. Jak vůbec vzniklo? Už před lety jsem založil FyzioFort, malou tělocvičnu, kde jsme se zabývali pohybovou nápravou. Snažil jsem se skloubit silový trénink spolu s fyzioterapi. Hodně se nám to v praxi osvědčilo. V březnu letošního roku jsme se spojili s Evou Tomáškovou a založili jsme pohybové centrum FyzioMove. Jedná se o podobný koncept, který jsme navíc rozšířili o řadu služeb jako je pilates, jóga, cvičení pro děti, ZTV, masáže apod. Cílem je vytvořit komplexní centrum, zabývající se diagnostikou a pohybovou nápravou. Velká část naší klientely jsou lidi po zranění, s chronickými bolestmi a jinými obtížemi pohybového aparátu.
Snažíme se plynule navázat na práci lékaře a fyzioterapeuta a ukázat lidem jak předcházet dalším potížím. Další výraznou částí naší práce je péče o sportovce. Samozřejmě k nám chodí i lidé co si chtějí jen tak zacvičit či něco se naučit. Hlavní náplní naší práce je individuální trénink s využitím řady tréninkových metod s cílem optimálního pohybového rozvoje.
Jak znáte Jakuba Jarolíma (fyzioterapeuta HC Olomouc)? To je takový příběh. S Jakubem jsme začali spolupracovat ještě v době, kdy profesionálně závodil v ploutvovém plavání. Připravovali jsme se spolu na Světové hry. Později jsem v návaznosti na Jakuba začal také spolupracovat s Lagunou Nový Jičín, jeho domácím klubem. Po ukončení aktivní kariéry a dokončení školy jsme s Jakubem začali spolupracovat ve FyzioFortu a dodnes je nepostradatelný člen našeho trenérského týmu FyzioMove a dobrý kamarád.
Dalším členem týmu, spolupracujícím s Olomouckým hokejem je kondiční trenérka Eliška Byrtusová. Momentálně pracuje individuálně s jednotlivými hráči a vede v klubu skupinové lekce pohybové nápravy. Ve spolupráci s Jakubem tvoří skvělý tým. Právě spolupráce fyzioterapeuta a kondičního trenéra a vymezení jejich kompetencí je klíčová pro efektivní řízení celého tréninkového procesu.
S kým z hráčů našeho klubu například spolupracujete nejvíce? S Honzou Káňou spolupracuji já osobně. Honza Knotek a Honza Lukáš spolupracují individuálně s naší Eliškou. Dále má Eliška na starost i skupinku dorostenců či juniorů, kteří na sobě navíc makají. To je super.
„Pohybová terapie je z pohledu času nejvíce udržitelná a efektivní."
Co je na vaší práci pro vás důležité? V Olomouci působí řada kvalitních fyzioterapeutů, za kterými přijdete, dostanete elektroléčbu, dají vás do vany či vás na chvíli zacvičí. Co mi na tom ale chybí je osvěta. Nejlepší klient je ten, co nás už nepotřebuje. U nás usilujeme o to, ať se lidé naučí sami starat o své tělo a vzbudit u nich zájem o pohyb. Nejde ale jen o pohyb, snažíme se komplexně ovlivnit stravovací návyky, spánkovou hygienu a další složky, které utváří celkový obraz zdraví každého z nás. Pohybová terapie se mi jeví jako nejvíce efektivní. Sice je z hlediska času a úsilí náročnější, ale co je důležité, je udržitelná.
Takže mezi sebou hodně spolupracujete… V profesionálním sportu to nemůže být tak, že jste jak se říká „holka pro všechno“. Je velmi důležité mít v klubu ortopeda, fyzioterapeuta a kondičního trenéra. Kromě vymezení kompetencí každého odborníka, jak jsem již řekl, musí mít každý z nich přesahy do ostatních oborů a rozumět si navzájem.
V praxi to funguje tak, že k nám přijde klient sám nebo od Jakuba. V případě, že přijde sám, podstoupí diagnostiku a nastavujeme cvičební plán. Pokud přijde od Jakuba, dostáváme od něj přesný popis s anamnézou. Na základě toho, poté pokračuje naše spolupráce. Lidé třeba zjistí, že je bolí noha, ale příčina problému je často úplně někde jinde. Pokud jsme v nápravě úspěšní, lidé u nás často zůstávají i po odstranění potíží. S některými klienty spolupracujeme i řadu let.
„Chodí k nám lidé, kteří mají třeba specifické problémy, ale také běžní lidé z ulice."
Z jakého oboru máte nejvíce klientů? Máme široký záběr. Chodí k nám lidé, kteří mají specifické problémy, ale také běžní lidé z ulice. Abychom mohli vyjít vstříc co nejvíce klientům, zařadili jsme do naší nabídky semiprivátní lekce. Jedná se o vedenou lekci pro maximálně čtyři osoby, se stejnou nebo velmi podobnou zkušeností se cvičením. Máme lekce pro začátečníky i pokročilé. Lekce pro pokročilé jsou více orientovány na výkon, zatímco se začátečníky trávíme více času nastavováním v základních pozicích.
Petr Nátěsta mimo jiné působí jako kondiční trenér v basketbalovém klubu BCM Orli Prostějov a Laguna Nový Jičín. Má zkušenosti s kondiční přípravou vrcholových sportovců i reprezentantů a reprezentačních týmů ČR. Je absolvent Fakulty tělesné kultury na Univerzitě Palackého.
Jaká je úroveň trenérů v České republice? Dávají jejich tréninky smysl? Jsem kolegiální, myslím, že se to zlepšuje. V Olomouci například je hodně crossových a výkonnostních či kruhových tréninků, což vnímám jako formu cvičení, kde není tolik prostoru pro kvalitu. Je třeba si uvědomit, že žijeme v době sedavé. Pokud na člověka co osm hodin sedí, naložíme činku nebo ho posadíme na stroj, nemůžeme čekat, že odezva jeho těla na toto zatížení bude kladná.
Naším cílem je volný pohyb bez bolesti. Pokud bych to bral tak, že se chci naučit pohyb od základu, tak úplně nevím, za kým bych tady v Olomouci šel. Snažíme se dělat osvětu, pořádáme semináře s mnoha zajímavými tématy pro veřejnost i pro pohybové specialisty. Rádi své myšlenky sdílíme. Často z toho vznikají skvělé diskuze a máme z toho i my přínos ve formě sdílení nápadů, postojů a informací.
Co ještě do budoucna plánujete? Rádi bychom do konce roku zažádali o akreditace MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – pozn. red.), abychom mohli školit licenční kurzy pro trenéry a pohybové odborníky. Dále navázat spolupráci s podobně smýšlejícími lidmi i mimo Olomouc.
„Vzhledem k mým ne úplně optimálním fyzickým předpokladům, jsem byl často zraněný. Trochu jako Rosický."
A vy jste hrál v minulosti jaký sport? Hrál jsem do mala basketbal. Ale vzhledem k mým ne úplně optimálním fyzickým předpokladům, jsem byl často zraněný. Trochu jako Rosický (usmívá se). Tuto skutečnost vnímám dnes pozitivně, v podstatě mě to dovedlo k tomu, co dělám. Začal jsem se přirozeně zajímat o své tělo, a o to, co dělám špatně, že jsem pořád na hromádce. Již v bakalářském studiu jsem psal závěrečnou práci na téma prevence zranění v basketbale a v podobném duchu jsem pokračoval i ve studiu magisterském.
Změna pohybových stereotypů a silově nápravný trénink se stal mou vášní. Mé začátky byly stejně jako u většiny trenérů ve stylu pokus, omyl. Nicméně jsem se snažil vždy přijít na to, jak věci v těle fungují a za tu dobu se mi to daří rozeznávat trošku lépe. Často si neodpustím říkat svým svěřencům, jak se mají dobře.
Od doby kdy jsem já intenzivně sportoval, se věci neuvěřitelně posunuly. Řada sportovců již v mládežnických kategoriích dnes mají super servis. Masáže, regeneraci, kondičního trenéra, fyzioterapeuta. O tom se nám ani nesnilo.
