Devatenáctiletý Jan Bambula odcházel z ledu na pondělním tréninku mezi posledními. „Většinu jsme na ledě mezi posledními kvůli tomu, že jsme mladí a musíme posbírat puky,“ smál se na střídačce. „Ale samozřejmě, když je čas, tak si přidáme i něco navíc,“ dodal. Za Olomouc odehrál zatím všechny přípravné zápasy, v několika posledních pravidelně nastupoval ve formaci s Vilémem Burianem a Tomášek Gřešem, s nimiž si herně sedl. „Určitě,“ přitakal mladík. „S Gřešákem se známe už z Havířova, hráli jsme spolu snad dvě sezóny. Rozumíme si spolu, víme, co a jak. S Vildou jsem si perfektně sedl. Je to rychlý, silný útočník, který umí vybojovat puky a umí dát gól i přihrát,“ chválil své spoluhráče. „Já jsem velmi spokojen.“ V kabině si šikovné křídlo nejvíce rozumí se svými vrstevníky. „Nejvíc se kamarádím asi s Kubou Navrátilem a Tomášem Gřešem,“ prozradil.

⇒ Útočník Jan Bambula

V přípravných zápasech Generali Cupu zaznamenal jeden gól a dvě asistence. Svůj výkon v přípravě by hodnotil klasifikačním stupněm dobrý, tedy trojkou. „Dal bych si trojku. Byly tam nějaké chyby, ale byly tam i dobré věci. Je pořád na čem pracovat,“ řekl. Před startem ostré sezóny čeká Hanáky ještě odvetný duel s Vítkovicemi – klání na ledě plecharény bylo přitom nabité emocemi a o vyloučení nebyla nouze. Jan Bambula se však nebojí, že by čtvrteční utkání v Ostravě mohlo být ještě třasklavější. „Vyhrocené atmosféry se nebojím. S Vítkovicemi to vždycky bývaly vyhrocené zápasy. Na krev to bylo mezi fanoušky i mezi hráči,“ přiznal. „Hraje tady početná kolonie bývalých hokejistů Vítkovic, takže ta rivalita je znát,“ poukázal na množství bývalých ex-vítkovických v sestavě Olomouce. Petr Kolouch, Lukáš Klimek, Lukáš Kucsera, Rostislav Olesz, Petr Strapáč – to už je, panečku, solidní řádka jmen!

Olomouc Janu Bambulovi sedla nejen hokejově, ale také si ho podmanila svou historickou atmosférou. „Olomouc je podle mě jedno z nejhezčích měst v České republice. Strašně se mi tu líbí,“ vyprávěl nadšeně. „Já jsem z Havířova, kde nejsou žádné památky. Je to nejmladší město ČR, není tam moc co dělat,“ posteskl si. „Tady je hodně památek, je to pěkné město.“ Uznání se od havířovského rodáka dočkala také plecharéna – nikoli však za vzhled, ale díky atmosféře, kterou v ní domácí fanoušci dokážou vykouzlit. „Pamatuju si minulou sezónu, jak jsem tu hrál první zápas proti Spartě. V Havířově fanoušků pořád ubývá, ubývá a ubývá. Přišel jsem sem a byl jsem strašně překvapen, jak to tady s fanděním funguje. Je tady strašný rachot, vůbec jsem nevěděl, že tady fanoušci tak fandí a je to tak slyšet,“ vysmekl poklonu olomouckému kotli. „Pro mě je to lepší než hrát v nějaké nové hale, kde nejde nic slyšet a je tam ticho jako v hrobě. Na těchto halách se mi líbí, jak se tady všechno odráží a jde to tu slyšet.“ Bambula ocenil také nasazení fanoušků v období koronaviru, v němž má na stadion přístup jen omezený počet lidí. „I když v přípravě fandilo 50 fanoušků v kotli, tak to bylo slyšet. Jsem za tu atmosféru rád,“ usmál se.

⇒ Útočník Jan Bambula, foto: Ronald Hansel (juniorský hokej)

Vzhledem k současné situace okolo koronaviru není stále moc jasné, jak to s hokejem bude na podzim vypadat – řada extraligových celků musela už v létě přerušit přípravu, protože musela do karantény. „Samozřejmě se bojím. Chtěl bych, aby se odehrála všechna utkání, to ale asi není možné kvůli karanténám,“ přemýšlel. „Počítám s tím, že někdy nějaké utkání prostě neodehrajeme. Snad to zůstane tak, jak to je, a dohraje se sezóna,“ doufá do nadcházejícího ročníku. Ve hře je i varianta hraní zápasů bez diváků, Jan Bambula ale upřímně doufá, že k tomu nedojde. „Díval jsem se na playoff v televizi a bylo to strašné, nechtěl bych hrát bez diváků,“ povzdechl si.

Útočníka s číslem 47 na zádech však letos čekají ještě i jiné starosti, a to ty školní. Pokud zůstane v kádru Olomouce, bude muset školu studovat individuálně. „Budu to mít tak, že si jednou za 6 týdnů zajedu do Havířova udělat zkoušky. Jinak to bude probíhat dálkově,“ pokyvoval hlavou. „Teď jsem ve čtvrtém ročníku, takže budu maturovat. Maturity se určitě bojím, je to taková zkouška dospělosti, jak se říká. Mám k tomu respekt,“ zakabonil se trochu. „Ale všechno se dá zvládnout,“ dodal na závěr.