Jsme skvělý tým, vážím si toho, že jsem jeho součástí, říká nováček Dominik Cach
Starší dorostenci si na začátku nové sezóny nevedou vůbec špatně. V minulém týdnu si vyšlápli na úřadující mistry z Třince, hned v dalším kole udolali v prodloužení dalšího těžkého soupeře – zlínské Ševce. Pomohlo svěřencům trenérů Tomajka, Dopity a Kavuliče vítězství nad Oceláři i v utkání se Zlínem? „Rozhodně. Porazit takhle silného soupeře na jejich půdě, je hodně velký impuls do dalších utkání. Hodně jsme si na Zlín věřili, takže ano, pomohlo nám to,“ přiznal Dominik Cach.
Zatímco zlínské áčko je známé svou precizní obrannou prací, mládežnické týmy se A týmu v tomhle ohledu příliš nepodobají. Kohoutům však ofenzivní hokej vyhovuje. „Mně osobně se hrálo velice dobře a myslím, že mluvím za celý tým, protože jsme všichni moc chtěli vyhrát a nakonec se to povedlo,“ měl radost.
Utkání se Zlínem bylo tou pravou gólovou přestřelkou. Olomoučtí dvakrát vedli, Ševci ale vždy dokázali brzy odpovědět a jednou se dostat do vedení. V posledních minutách ale Hanáci srovnali a v prodloužení stačilo k zisku bodů pouhých šestnáct vteřin. „Když jsme dali branku, hodně jsme to prožívali. O to víc nás mrzelo, když jsme ji obdrželi. Určitě to byl hodně těžký zápas na psychiku, ale zvládli jsme to výborně,“ tvrdil olomoucký útočník.
A právě v prodloužení se do samostatného úniku dostal Dominik Cach. Olomoucký útočník rozhýbal Hufa a mířil přesně. Šlo navíc o první Cachův gól mezi Kohouty. Velkou radost měl ale celý tým. „Mates (Matěj Zabloudil) vyhrál buly a poslal puk na hůl Víťovi (Vítězslavu Beutlovi). Mates si najel na levé křídlo a dostal od Víti nahrávku. Já si mezitím z pravé strany najížděl na střed mezi jejich obranu. Mates mě výborně našel, já projel mezi obránci a gólman mi chtěl vypíchnout kotouč. Naštěstí jsem si to stáhl na forhend a zakončoval do prázdné brány. Byl to asi jeden z nejkrásnějších pocitů, který jsem kdy zažil. Dát svůj první gól v tak důležitou chvíli je nepopsatelný pocit. Myslím, že všichni přítomní viděli moji radost,“ smál se.
O den později vyrazili Hanáci do Vítkovic. I když s hráči v modro-bílých dresech hráli vyrovnanou hru, trefovali se jen domácí. Kohouti se tak po šedesáti minutách museli smířit s prohrou 0:3. „Na obou stranách bylo hodně šancí. Troufám si říct, že jsme jich měli i víc, ale bohužel je hodně podržel brankář,“ vracel se k utkání sedmnáctiletý hokejista.
A v čem byl vlastně rozdíl mezi zápasy, které dělil jen jeden den? „Vítkovice hrály hodně tvrdý hokej, chvílemi až moc. Rozhodčí vše toleroval, a my jsme se jejich stylu hokeje moc přizpůsobili. Nechali jsme je hrát jejich hru, což byla chyba. Zlín byl pravý opak. Raději hráli kombinační hokej, takže to byl úplně jiný zápas,“ hledal rozdíly.
Dominik Cach je nejnovějším členem dorostenecké kabiny, posila z Pardubic ale rychle mezi Kohouty zapadla. Jaké jsou ale dojmy olomouckého nováčka? „Nejvíc se mi líbí, jak na ledě každý bojuje a nic nevypustí. A taky skromnost, kterou všichni mají. Pár kluků už jsem znal z minulosti a jsem hodně rád, že mě ostatní hned vzali do party. Jsme skvělý tým a vážím si toho, že jsem jeho součástí,“ usmívala se olomoucká osmnáctka.
