Na první starty v Extralize vzpomínám rád, říká obránce Lukáš Mareš

Jak se seběhl váš trvalý přesun do Olomouce?

Už během sezóny, kdy jsem tady měl domluvené střídavé starty, jsme s klubem jednali. Jakmile jsme s Jihlavou dohráli play-off, dojednali jsme formality. Pak jsem podepsal v Olomouci a zapojil se do přípravy.

Sám jste zmínil, že jste si za Hanáky už nějaké zápasy zahrál. Jak na ně vzpomínáte?

Vzpomínám na to rád, protože to byly mé první extraligové starty. Předloni jsem jel na jeden zápas do Plzně. Loňskou přípravu jsem strávil tady. Tehdy jsem odehrál asi šest zápasů, v průběhu sezóny jsem přidal další tři.

V čem vidíte největší rozdíly mezi Extraligou a druhou nejvyšší soutěží?

Hokejisté v Extralize mají větší přehled, je na nich vidět klid na kotouči. Ale v mnoha věcech mi to přišlo velmi podobné. Řekl bych, že právě v práci s pukem je ten rozdíl nejmarkantnější.

V Jihlavě jste letos odehrál celou baráž. Pořád mrzí, že se nepovedlo postoupit do Extraligy přes Kladno?

Mrzelo to už rok předtím, kdy se hrálo o přímý postup. Prohráli jsme to v sedmém utkání. Série letos na jaře mrzí samozřejmě také, ale ono to bylo celkově těžší. Na celém týmu šlo poznat, že docházejí síly. Všichni jsme chtěli, jenže nebylo z čeho brát. Pak se tam jistě projevily další faktory, kupříkladu dlouhá pauza Kladna před baráží.

V mládežnických kategoriích jste párkrát reprezentoval. Zůstává ve vás myšlenka se časem podívat i do seniorské reprezentace?

Určitý cíl to samozřejmě je. Bylo by to zhodnocení celé mé práce a zároveň odměna. Kdyby se jednou naskytla tato příležitost, bylo by to super.

V průběhu léta tady došlo ke změně na pozici trenéra, který se bude starat o obránce. Už proběhla nějaká komunikace mezi vámi a Borisem Žabkou?

Probírali jsme herní systém, kterým se budeme chtít prezentovat, ale po individuální stránce jsme se o vzájemných očekáváních nebavili. Na to je času dost.

V týmu je mnoho zkušených hráčů. Mezi obránci například Jiří Ondrušek nebo Jan Švrček. Jaké to je s nimi nastupovat?

Spolupráce je perfektní. Kluky už znám z loňské sezóny. Nikdy nebyl problém se na něco zeptat a podobně. Co se týče komunikace, vše funguje skvěle. Je pro mě velkou výzvou se tady trvaleji prosadit.

Jaký je váš dosud největší hokejový úspěch?

Dva roky za sebou jsme s Jihlavou byli ve finále 1. ligy. Škoda, že z toho nebyl ten postup, ale jinak to byly dvě parádní sezóny. Další úspěch samozřejmě byl, že jsem tady v Olomouci dostal smlouvu. Budu rád, když se mi bude dařit stejně jako poslední dvě sezóny. Doufám, že půjdu jenom nahoru.

Atmosféru v plecharéně jste již párkrát zažil. Jak se vám tady hrálo?

Jsem typem hráče, který si užívá, když je na tribunách hlučno. Prozatímní zážitky jsou skvělé, už se zase těším na plný zimák.

Jak jste trávil období po baráži, která se hrála až do konce dubna?

Hned po baráži jsme měli týden, při kterém jsme se s kluky z Jihlavy sešli, následně bylo i rozloučení se zimákem. Měli jsme také autogramiádu. Ve stejný den jsem odlétal na týdenní dovolenou. Poté jsem byl dva týdny doma a následně už nastupoval do přípravy. Musím říct, že se na led hodně těším, jsem rozhodně radši na něm než v posilovně. (smích)

Takže přípravných zápasů se už asi nemůžete dočkat, je to tak?

Ano. Zároveň to bude mít pro mě velký náboj. Půjde hlavně o to, abych se porval o místo v sestavě. Chci získat určitou roli, ale hlavní je, aby se nám dařilo jako týmu.