Na závěr jsme vyhráli, ale ta příchuť je trochu hořčí, smutnil Martin Vyrůbalík
V posledním zápase sezóny Kohouti vyzvali na svém ledě brněnskou Kometu s vědomím, že potřebují vyhrát za tři body. To se jim nakonec nepodařilo, navzdory tomu, že v samotném závěru zkusili i za vyrovnaného stavu hru bez brankáře. Ke cti jim ale slouží, že zápas v prodloužení nevzdali a nakonec ho dotáhli do vítězného konce. „Dohráli jsme s hlavou vztyčenou, byla skvělá atmosféra, a taky fanoušci soupeře si zaslouží pochvalu za to v jakém počtu přijeli. Na závěr jsme vyhráli, takže by se dalo říct, že je to super, ale ta příchuť vítězství je trochu hořčí,“ připustil Martin Vyrůbalík.
Příčinu zklamání ale hledal olomoucký kapitán jinde. „Ani ostatní neuhráli, to co jsme potřebovali, takže zklamaní můžeme být asi jen z toho, jak jsme odehráli nějakou tu část sezóny. Asi všichni víme, že jsme si to prohráli někde kolem toho listopadu, kdy jsme moc nebodovali,“ tušila olomoucká sedmatřicítka.
Ještě po druhé třetině přitom všechny výsledky hovořily ve prospěch Hanáků. „Slyšeli jsme, že Zlín i Plzeň prohrávají, ale nechtěli jsme aby nám to pořád někdo vykládal, potřebovali jsme se soustředit hlavně na svůj vlastní výkon. Navíc ten výsledek se může změnit i v poslední minutě, a pak za stavu 2:2 jsme věděli, že je to pro nás špatně, ať ostatní dopadnou jakkoliv,“ popisoval situaci na střídačce šestatřicetiletý obránce.
Zlom v utkání nastal ve 46. minutě, když Olomouc dopravila puk za Čiliaka až po odpískání a místo dvoubrankového náskoku Kohoutů přišla o minutu později vyrovnávací branka Komety. „Rozhodčí říkal, že viděl, že má brankář puk pod rukama a proto pískl. Já ze střídačky to moc posoudit nemůžu, ale samozřejmě člověk pak nějakým způsobem tlačí na toho rozhodčího, aby se šel přesvědčit u videa, ale asi to tady bylo zřejmé,“ vracel se k neuznané brance rodák z Hodonína.
S konečným umístěním v tabulce Vyrůbalík spokojený nebyl, uznal však, že v sezóně nastaly časy lepší i horší. „Bylo to trochu rozfázované. Zpočátku to bylo relativně v klidu, bodovali jsme, pak jsme padali, padali, až jsme si najednou uvědomili, že se potřebujeme zachránit. Pak, když to řeknu laicky, jsme začali hrát, vyhoupli jsme se zase výš a chtěli jsme to ještě uhrát do play-off, ale prohráli jsme si to dřív, ne až v tom posledním zápase,“ shrnul sezónu „Vyrub“.
V závěru základní části Kohouty také letos provázela zranění, na jejich výkonech se to však významně nepodepsalo. „Ono se nedá říct, že by nám ta zranění nějak ublížila, doplňování řad byla spíš snaha vedení nějak rozšířit kádr pro případ, že by došlo na baráž. Získali nové hráče, ale nám se zranili další, takže to vycházelo víceméně do počtu, u obránců obzvlášť. Paradoxně nám ta zranění neublížila v tom smyslu, že bychom šli výkonnostně dolů. Nevím, jestli jsme se nějak semkli, nedokážu posoudit, ale uhráli jsme to a asi pomohly i obavy z baráže. Ale nedokážu říci, na nějaké hlubší prognózy je ještě čas,“ komentoval marodku týmu hráč, který tři roky sbíral zkušenosti ve slovenské Skalici.
Boje o baráž už budou pro Olomouc spíše formalitou, poněvadž má jistotu, že na sestupová místa neklesne. „Něco málo jsme si řekli už v kabině hned po zápase, ale teprve se budeme muset sejít a trochu to probrat. Je možné, že někteří zranění hráči dostanou volno, aby si odpočinuli, když teď o nic nejde, ale to se teprve všechno bude muset domluvit. Já osobně budu rád, když mě trenéři nominují, pokud se tedy budu cítit dobře, protože je pro mě lepší hrát, než nic nedělat,“ uzavřel Martin Vyrůbalík.
