Co tě přivedlo k hokeji? Jak ses dostal k trénování?

Přes tátu. Jelikož můj otec chytal, tak jsem to zkusil taky. Vlezl jsem do branky. Dodnes si pamatuji otázku, jestli chci vážně chytat. Bylo to v přípravce, řekl jsem že ano. Když jsem ukončil svou kariéru hokejisty, nastoupil jsem do klasické práce. Když jsem ale celý týden vstával ve 4:30 na ranní směnu, uvědomil jsem si, že hokej není zas tak špatný a že tohle není cesta pro mě. Rozhodl jsem se k hokeji vrátit. Řekl jsem si, že budu buď trénovat, nebo pískat. To druhé jsem si pak rozmyslel, protože jsem nechtěl poslouchat, že jsem blbec nebo magor, a to už od malých dětí. Takže jsem se dal na trenéřinu.

Ty říkáš, že ve 4:30 nerad vstáváš. Tomu se ale občas nevyhneš ani u hokeje, že?

Nevyhnu. Ale je pořád lepší přijít v šest na led a vidět tam dvacet nadšených dětí, než deset „kyselých“ kolegů, které taky štve, že museli vstávat a musí pracovat.

⇒ Trenér mládeže a brankářů Jan Littner
Co tě na nynější práci baví a dodává ti sílu?

Dodává mi ji taková ta dětská radost. Jsem rád, že se některé děti v dnešní době počítačů a všeho možného rozhodnou dělat něco aktivně. Dětský kolektiv kluků, i když tam máme i pár slečen, je takový srandovní, kamarádský, přátelský. Samozřejmě se někdy musí zvýšit hlas, protože disciplína k tomu patří.

Pamatuji si, že když jsem byl v Havířově, asi u šestých tříd, tak jsem měl v týmu Honzu Bambulu. Člověk se s ním za pár let potká tady v „Áčku“ a už je z něj kluk, který hraje extraligu. Je to i o takových životních příbězích kluků, které mám na starost.

Motocyklové závody jsou velmi nákladnou záležitostí

Mimo hokej jsi taky závodil na motorce. Proč jsi u toho nezůstal?

Je to jednoduché. Ten sport, závody na kruhu, je finančně i časově náročný. Finance v něm převládají. Když nemáš finanční zázemí, tak můžeš být dobrý jak chceš, ale neuspěješ. Ty sezóny, servis motorky, vylepšení do ní a další věci stojí opravdu strašný balík peněz. I cesty na závodní okruhy. Já jsem jezdil „tady kolem komína“ – Maďarsko, Slovensko, Česko. A i tak jet někam na čtyři dny a platit všechny ty věci je hrozně nákladné. Nedej bože, když se tam pak člověk „rozfláká“ a musí dávat dohromady sebe i tu motorku.

Díval jsem se na staré fotky a musím říct, že když jsi sem před pěti roky přicházel, vypadal jsi jako úplně jiný člověk. Tady v Olomouci ti víc chutná, nebo čím to je?

Je to jak říkáš, mám se tady až moc dobře (směje se). Ono to asi přišlo s věkem. Člověk x let nemůže vůbec přibrat ať dělá, co dělá pak to jde najednou takhle samo. Nenápadně, po krůčkách a člověk zjistí, že má o dvacet kilo více.


Jan Littner během motocyklového závodu

#VšeciSpolu