Petr Kolouch o sezoně, kariéře i vysokoškolském studiu: Manželka mě v učení podporovala

Daniel Fekets
O L O M O U C - Na Hané načne svou sedmou sezonu. V extralize hrál jen v barvách Vítkovic a Olomouce. V uplynulé sezoně nastřílel 12 branek, díky kterým se stal společně s Janem Knotkem druhým nejlepším střelcem mužstva. Devětadvacetiletý čerstvý otec Petr Kolouch zhodnotil v obsáhlém rozhovoru minulou sezonu, promluvil o svém úspěšném absolvování vysoké školy a také nastínil, jakým směrem by se mohl po skončení kariéry ubírat.
Jaká byla sezona 2020/2021 z týmového pohledu?

Nejprve šla vyloženě nahoru a dolů. Sezona to byla hodně specifická, všichni jsme se ocitli v nových situacích a rolích. Často se řešily věci, které se až tak netýkaly přímo hokeje. Pro člověka bylo kolikrát velmi složité se na hokej soustředit. Z týmového pohledu to bylo přesně tak, jak jsem už řekl. Nahoru a dolů. Moc často se nám nedařilo vyhrát třeba dva zápasy v řadě, ale pořád jsme věřili, že patříme výše. Potom přišlo předkolo, před kterým jsme udělali za základní částí tlustou čáru. Ukázali jsme, že máme na víc. V play-off jsme už hráli hokej podle našich představ.

Říkal jste, že jste udělali za základní částí tlustou čáru. Nicméně debakl v posledním kole s Plzní asi nebyl zrovna příjemný, že? Zvlášť když jste dva dny po něm jeli do Plzně znovu…

Už před posledním kolem jsme jeli do Plzně s tím, že s největší pravděpodobností právě ona bude našim soupeřem v předkole. V tabulce jsme se už posunout nemohli, ale určitě jsme tam nejeli s cílem to utkání odklouzat. Samozřejmě, nikdo nechce dostat debakl 1:9 pár dnů před play-off. Nicméně nám ta prohra trošku otevřela oči. Viděli jsme, v jaké formě se soupeř nachází, ale jsem rád, že jsme se probrali. Předkolo jsme začali jinak, přičemž soupeř se možná lehce ukolébal. Možná si Plzeň řekla, že to půjde samo, ale naštěstí tomu tak nebylo.

S Plzní jsme zaslouženě postoupili

⇒ Útočník Petr Kolouch
Plzeň byla pro Olomouc častým soupeřem v play-off v minulých letech. Bral se na tento fakt v kabině větší ohled?

Spousta kluků měla motivaci, že už Plzeň konečně vyřadíme. Na ledě to bylo znát. Při oslavách postupu pak bylo vidět, že to kluci berou daleko prestižněji, než kdybychom vyřadili kohokoliv jiného. Nikdo nechce v play-off prohrávat s jedním a tím samým klubem. Byli jsme lepší ve všech třech zápasech a zaslouženě jsme postoupili.

Byla v něčem ta letošní série s Plzní jiná než před dvěma lety ve čtvrtfinále?

Těžko říct. Zápasy v play-off jsou většinou podobné. Určitě byla jiná v tom, že ve všech zápasech jsme vedli, to je vždy nesmírně důležité. Hrálo se nám určitě lépe, protože Plzeň se daleko více musela do nás tlačit. Bohužel ve čtvrtfinále se Spartou to bylo přesně naopak. Ale když se vrátím k předkolu, tak si nemyslím, že tam něco bylo zřetelně jiné. Sice nám i soupeři pár hráčů přišlo nebo odešlo, ale kádry byly z velké části podobné.

Pro nás jsou fanoušci šestým nebo sedmým hráčem na ledě

Už jste nakousl, že tato sezona byla specifická. Diváci nemohli na stadion a vyřazovací části chyběl ten hlavní impuls. Vy jste si to vyzkoušeli už v minulé sezoně v předkole se Zlínem. Jak na to vzpomínáte?

Nebylo to nic příjemného. Vlastně to bylo úplně to nejhorší, co nás mohlo potkat. Speciálně pro nás jsou olomoučtí fanoušci šestým nebo dokonce sedmým hráčem na ledě. Dodávají nám obrovskou energii. Když jsme v minulých sezonách prohrávali o gól, tak kolikrát nás právě oni dotlačili za vyrovnáním. Ukázalo se to v letošní sezoně, kdy jsme měli lepší výsledky venku než doma. Takhle to tady v Olomouci nikdy předtím nebývalo.


Foto: Alena Zapletalová
Dlouhodobě jste byl brán spíše jako nahrávač než střelec. V posledních dvou sezonách jste ale měl více vstřelených branek. Čím si to vysvětlujete?

Trenéři po nás chtějí, abychom více stříleli a abychom mnohem častěji tlačili puky do brány. Musel jsem se trošičku přeorientovat, protože jsem vždy raději přihrával, než střílel. V posledních sezonách z toho ale nebylo tolik gólů od spoluhráčů, a tak jsem to musel změnit. Dá se říct, že teď střílím rozhodně častěji. Nyní bych se asi už nepasoval do role nahrávače.

Ostatně nedávno jste vyhrál soutěž o nejpřesnější střelbu…

To je pravda (úsměv). V době volna, hlavně v létě, se snažím střelbu trénovat. Na střele jsem za poslední roky celkem zapracoval a asi to je znát. Nicméně častokrát to je o štěstí, jestli zrovna ten gól padne…

Patřím mezi typy hráčů, kteří mají nájezdy rádi

Paradoxní bylo, že vaše zápasy v letošní sezoně moc často nedošly až do nájezdů. Nebyla to pro vás konkrétně celkem škoda?

Popravdě jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale je pravda, že moc takových zápasů nebylo. Někdy to tak vyplyne, nijak jsem se nad tím nepozastavoval. Navíc ani jedny nájezdy jsme nevyhráli, takže z klubového pohledu bylo lepší to rozhodnout už v prodloužení (úsměv). Výhoda to pro nás nebyla, ale ono se to každým rokem střídá. Je však pravdou, že patřím mezi typy hráčů, kteří mají nájezdy rádi. Tato disciplína mě baví.

Před sezonou 2020/2021 posílil olomoucký kádr Lukáš Kucsera. Vy jste spolu dlouho hrávali v mládeži nebo A-týmu Vítkovic. Potěšilo vás, že s ním znovu můžete hrát v jednom týmu?

V minulosti, kdy se naše cesty rozešly, jsme se o tom určitě bavili. Chtěli jsme se ještě někde potkat. Ale rozhodně se nedá říct, že bych jej přemlouval, ať jde do Olomouce. Každopádně jsem byl rád, že se rozhodl akceptovat nabídku v tomto klubu. Lukáš mi o tom řekl, až to bylo domluvené, takže jsem o jeho příchodu dopředu nevěděl.


Foto: Alena Zapletalová
Ostatně v Olomouci hraje spousta hráčů, které jste znal z vašeho předchozího působiště. Jezdíváte spolu do Ostravy autem?

Z Ostravy je nás tady hodně, ale to se dá říct i o klucích z Brna. Já už dva roky bydlím s manželkou tady, ale v mé první sezoně po návratu do Olomouce jsem dojížděl. Je pravda, že mnoho kluků ještě v Ostravě bydlí, takže často jezdí jedním autem. Když se takto dohromady svezou, tak se pobaví a ušetří peníze. To je velké plus.

Trenér Moták mi už v juniorce hodně dal

Co trenér Zdeněk Moták, nejezdívá také s nimi?

Teď už jezdí s Martinem Falterem, ale roky předtím s námi jezdil i on. Jak jsem říkal, když se jede jedním autem, tak je to jedině plus. V autě se hokej neřeší. Spíše se bavíme o tom, co kdo dělal, kde jsme byli s rodinou na výletě a podobně.

Trenéra Motáka ostatně znáte už od mládežnických kategorií, že?

Hodně mi dal už v juniorce. Byly to například hokejové dovednosti, které jsme dělávali. Na škole jsem měl individuální plán, takže na všechny tyto tréninky jsem mohl chodit. Dalo mi to určitě hodně. Trénoval mě i dva roky v áčku Vítkovic, naše cesty se pak znovu sešly tady.

Prohra 0:4 na zápasy mě štve

Vraťme se ještě k sérii se Spartou. Prohráli jste sice 0:4 na zápasy, ale jednalo se o vyrovnané duely. Jak to vypadalo z vašeho pohledu?

Jak říkáte, bylo to vyrovnané. O to víc mě to štve. 0:4 na zápasy je hodně kruté, možná až ostudné. Ale fakt si nemyslím, že ta série vypadala na to, že měla skončit takhle jednoznačně. Kdo tu sérii neviděl, tak si mohl říct, že nás Sparta přejela, ale vůbec tomu tak nebylo. Jsme hodně zklamaní, že jsme nevyhráli ani jedno utkání. Myslím si, že Sparta si nás do čtvrtfinále moc nepřála. Bylo vidět, že v prvním zápase z nás měla respekt. Bohužel jsme ji však nedokázali dostat pod tlak. Ani jednou jsme nevedli, a to se pak těžko hraje. I kvůli tomu, že v každém zápase vedla, tak se nikam nehnala. Její hráči často jen vyhazovali puky, ale potom si počkali na každou naši chybu. Největší rozdíl byl v produktivitě.


Foto: Alena Zapletalová
Po čtvrtfinále se hodně mluvilo o tom, že všechny série skončily 0:4 na zápasy. Vy jste zřejmě neměl možnost vidět ty ostatní, ale překvapilo vás to na první pohled také? Myslíte si, že Třinec, Liberec, Sparta a Mladá Boleslav byly jinde než zbylé celky?

Podle mě tam určitě takový výkonnostní rozdíl není. Možná mohla rozhodovat momentální forma. Jedním z důvodů bylo, že se hrálo bez diváků. Všechny týmy, které byly hůře postavené, prohrávaly 0:2 na zápasy. A play-off je právě v tomto specifické. Vždy když série přijede k hůře postaveným týmům domů, tak vás diváci neuvěřitelně ženou. Ta energie bez fanoušků tam najednou nebyla, a proto série takto skončily.

Vždy se soustředím na konkrétní sezonu

Už jste zkušeným hokejistou. Odehrál jste přes 400 zápasů v extralize. Máte nějakou vysněnou metu odehraných utkání, na kterou byste chtěl dosáhnout?

Abych řekl pravdu, tak nad tímto jsem ještě tak úplně nepřemýšlel. Teď jsem ve fázi takové té střední generace, ve které člověk moc neuvažuje nad tím, co bude za 5 nebo 6 sezon. Poprvé až letos jsem se díval na počet mých zápasů. Nyní to ale nechávám plynout, vždy se soustředím na konkrétní sezonu a moc to neřeším. Ale dlouhodobé cíle u počtu zápasů nebo vstřelených gólů asi nemám.

V Olomouci jste hrával i v letech 2010 až 2013 formou střídavých startů z Vítkovic. Bylo to pro vás i díky tomu o to jednodušší se do známého prostředí zase vrátit?

Olomouc mi určitě pomohla do dospělého hokeje. Když jsem končil ve Vítkovicích, necítil jsem, že bych byl využívaný tak, jak bych si sám představoval. Zase jsem ale nechtěl jít do klubu, ve kterém by mě nikdo neznal. V Olomouci mě znali a věděli, jaký jsem typ hráče a člověka. Vždy se tady ke mně chovali výborně. Jsem zde spokojený a zároveň doufám, že v dresu Hanáků ještě pár sezon přidám.

Co odpočinek? Jak vůbec probíhal váš program po skončení sezony?

Před šesti měsíci se nám s manželkou narodil syn. Byli jsme všichni tři spolu, za což jsem nesmírně rád. Užíváme si jeden druhého. V současné době se ani nikam cestovat nedá, ale až situace dovolí, tak to všechno doženeme.

Když jsem šel na zkoušku, tak jsem ji udělal

O vás je známo, že máte vystudovaného bakaláře. Jak se dá vůbec vysokoškolský život skloubit s kariérou profesionálního hokejisty?

Vystudoval jsem bakaláře, který je obvykle na tři roky. Dělal jsem ho pět let. Bylo to tím, že vždy jsem měl individuální studijní plán. Navštěvoval jsem prezenční studium, protože u toho dálkového bych toho moc nestihl. Vždy se jednalo o pátek nebo sobotu, a to se hrával hokej. Školu jsem si rozdělil, jak jen to šlo. Jeden semestr jsem dělal třeba dva roky. Ale jak jsem říkal, nebylo to z důvodu, že bych učení nezvládal, ale samozřejmě kvůli hokeji. Když jsem na zkoušku šel, tak jsem ji udělal. Nejtěžší bylo se k učení donutit. Tréninky jsme měli každý den, dvakrát nebo třikrát týdně zase zápasy. Ono to sice vypadá složitě, ale když člověk přijde okolo oběda domů, tak má pak už celý zbytek dne volno. Čas tam tedy byl, bylo to jen o tom se k učení přinutit.


Foto: Alena Zapletalová
Počítal jste už od dětství s tím, že půjdete na vysokou školu?

Odmala jsem s učením neměl žádný problém. Maminka je učitelka, takže mě k tomu vždy vedla. Nechtěl jsem se na to vykašlat. Když už jsem na vysoké škole studoval, tak jsem ji chtěl dokončit. Teď jsem za to rád. Hodně mi k úspěšnému zvládnutí pomohla i manželka, která mě v učení podporovala. Přemluvila mě i k přihlášení na školu. Často mi pomáhala s děláním různých výpisků. Opravdu je pro mě oporou. Patří jí velký dík.

Sportovec by měl myslet na to, co bude po kariéře

Jaký obor jste vůbec studoval?

Jednalo se o marketing a obchod. Minulý rok jsem si zaplatil kurz ohledně marketingu na sociálních sítích. Teď v létě bych se chtěl do něj pustit. Uvidíme, jestli se v tomto rozjedu, ale sportovec by měl určitě myslet na to, co bude po kariéře. Měl by myslet na zadní vrátka, jak já říkávám. Tohle by mohla být jedna z cest, za kterou bych v budoucnu chtěl jít.

Takže v hokejovém prostředí po kariéře nebudete chtít zůstat?

Zatím to tak úplně nevidím. Rozhodně nejsem ten typ, který by hokejem extra žil. Nepouštím si nějaká hokejová videa, tréninkové metody a podobně. Půjdu asi jiným směrem.