Pomalu si na sebe zvykáme. Lepší se to, tvrdí kapitán juniorů David Kalač

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Jednou nahoře, jednou dole. Takové byly poslední dva zápasy juniorky. Kohouti na svém ledě nejprve přivítali České Budějovice, proti kterým nakonec muselo rozhodnout až prodloužení. V tom Kohoutům od navíc vystřelil David Kalač. O dva dny později Hanáci slibně rozehráli utkání proti brněnské Kometě, gólovou přestřelku ale nakonec zvládli lépe Jihomoravané a ztráta bodů Kohouty hodně mrzela.

Junioři mají za sebou už čtyři extraligová utkání. Po dvojzápase se Žďárem nad Sázavou přivítali Kohouti na svém ledě České Budějovice. Hanáci začali velmi dobře a brzy vedli už 2:0, Motor ale dokázal srovnat a rozhodnout tak muselo až prodloužení. „Budějovice hrály dobře. Napadaly, nahazovaly puky a hrály rychlý hokej. My jsme na ně ale byli připravení, vyhecovali jsme se, blokovali jsme střely a zápas šel za námi,“ těšilo Davida Kalače.

Kohouti proti Jihočechům dlouho vedli, pak se ale dopustili dvou chyb, které Motor rychle potrestal a srovnal krok. „Nezblokovali jsme střelu, puk se odrazil a spadlo nám to tam. Hokej je hra chyb. Neřekl bych, že ta druhá situace byla chyba. Rozhodčí viděl faul, tak to pískl,“ vracel se k situacím, které předcházely dvěma inkasovaným brankám.

Protože juniorka do utkání s českobudějovickým Motorem nenastoupila v kompletní sestavě, museli se někteří útočníci protáčet ne jen ve své lajně, ale i s ostatními spoluhráči. A karta padla i na Davida Kalače. „Já hrál tak nějak se všemi,“ smál se olomoucký útočník. „Původně jsem ale měl hrát s Joshem (Joshuou Jamesem Máchou) a Minim (Danielem Ministrem). Hraje se mi s nimi dobře, Josh je rychlý a silný na puku, Mini taky a má dobrou střelu. Všichni se pomalu poznáváme, zvykáme si na sebe a zlepšuje se to. I když někteří kluci ještě chodí s áčkem ,“ chválil své spoluhráče.

Olomoucký kapitán byl navíc právě tím, kdo rozhodl o tom, že bonusový bod za výhru v prodloužení připadne Hanákům, když se už v první minutě prodloužení trefil za záda hostujícího brankáře. „Gól vždycky potěší a neřeším, jestli je rozhodující nebo ne. Jsem za něj rád. Šancí je dost, moc to tam ale zatím nepadá,“ tvrdil osmnáctiletý hokejista.

Zatímco v prvním domácím utkání si Kohouti vyzkoušeli v rámci nového systému kromě prodloužení tři na tři také samostatné nájezdy, tentokrát došel zápas jen do klasické nastavené pětiminutovky. S novým systémem nejvyšší mládežnické soutěže se ale junioři postupně sžívají. „Je to hodně vyčerpávající,“ přiznal.

O dva dny později vyrazili Hanáci na led favorizované Komety. A vedli si dobře, ještě pár vteřin před koncem úvodní dvacetiminutovky si totiž drželi třígólový náskok. Pak ale dostali smolný gól do kabiny. „Měli jsme výborný vstup do zápasu. Vletěli jsme na led s tím, že chceme vyhrát a dodržovali jsme to, co se po nás chtělo. Na konci první třetiny jsme dostali sekundu před koncem gól, který nás hodně rozhodil,“ mrzelo odchovance Šternberka.

Gólovou přestřelku a nadstavbové samostatné nájezdy ale nakonec zvládla lépe domácí Kometa a Kohouty ztráta tří až čtyř bodů, ke které měli slibně našlápnuto, hodně mrzela. „Nemyslím si, že byla Kometa v něčem lepší. Byl to hodně vyrovnaný zápas. Ze začátku jsme je měli na lopatě, pak to ale každý bral na sebe a nedodržovali jsme to, co se po nás chtělo. A to si myslím, že rozhodlo,“ řekl zklamaně útočník, kterého spoluhráči či trenéři přezdívají „Jack“.