Prý si mám koupit teplé oblečení, směje se Jakub "88" Navrátil. Proč zvolil Olomouc?

Josef Prášek, Foto: Stanislav Souček
O L O M O U C – Loňská sezona byla pro jednadvacetiletého forvarda životní i zlomová. Svými výkony si Jakub Navrátil vysloužil angažmá v extralize u Hanáků, které si vybral i přes zájem rivala ze Zlína. Milovník hvězdy Chicaga si bude moct zahrát s olomouckým hráčem, který se mu podepsal na základní škole. Co prozradil o číslu 88?

Jakube, dali vám už noví spoluhráči nějaké rady, co obnáší angažmá v Olomouci?
Říkali mi, ať si nakoupím dlouhé oblečení pod výzbroj, protože je na stadionu velká zima, což vlastně vím i z vlastní zkušenosti. Takže asi něco nakoupím (směje se).

Jak na vás stadion působí?
Má své kouzlo, je to útulný zimák, já nepotřebuji nějakou moderní O2 arenu. Stačí mi, když budu hrát na ledě. V plecharéně jsem hrál odmalička, když jsem hrál proti Olomouci. Sám si pamatuji, že tu byla vždy velká zima.

Hrál jste zde i v minulé sezoně za Zlín ve vaší premiéře v extralize. Proč jste si nakonec vybral Olomouc, když o vás ševci stáli?
Je pravda, že Zlín o mě měl taky zájem. Ale rozhodlo to, že se chci probojovat do týmu a dostat šanci. To je pro mě nejdůležitější. Usoudil jsem, že Olomouc by pro mě mohla být výhodnější. Ale vše si musím vybojovat. Nemám nikde napsané, že budu hrát stabilně.

Dával jste si s rozhodnutím načas?
Rozmýšlel jsem se docela dlouho. Ve Zlíně jsem byl, trénoval a všechny tam znám. Asi jsem chtěl zkusit něco jiného a poznat nové prostředí.


Foto: Autor: Stanislav Heloňa, MAFRA

Hanácké prostředí je pro soupeře docela nepříjemné, že?
Když jsem do Olomouce dojel jako soupeř, hned jsem se vyptával kluků, jak Hanáci hrají. Odpověděli, že jsou hodně nepříjemný tým. Dobře bruslí, mají velké a silné obránce, kteří vás před branku jen tak nepustí a člověka to někdy i zabolí. Jsem moc rád, že můžu být v Olomouci, protože proti takovým soupeřům se nehraje lehce.

Jaké si dáváte cíle? Budete mít i nějaké osobní, nastavíte si třeba hranici bodů?
Cíl počtu bodů si nedávám. Pokud nějaké přijdou, budu samozřejmě rád a bude to plus. Nejdůležitější je týmový výkon, chceme se dostat do play-off. Zkrátka co nejdál, kam jen to půjde.

V čem se budete chtít ještě zlepšit?
Já musím určitě zapracovat na síle, abych byl silnější v osobních soubojích. Dále abych v nich byl i rychlejší a včas se otáčel.

Vraťme se ještě zpět. Bavil jste se s někým z hráčů o přestupu do Olomouce? Napadá mě třeba Jan Švrček, který je odchovancem Přerova.
O přestupu jsme se přímo nebavili, ale hned první tréninkový den jsme se potkali a pobavili se. Já ho osobně poznal až na začátku suché přípravy, on má jinak individuální přípravu. Ale jistě, že ho znám odmala. Přišel k nám jednou na základní školu, to mi mohlo být tak dvanáct let. Podepisoval nám kartičky, kšiltovky a tak podobně.

Jaké to je, že si teď spolu budete moct zahrát?
No doufám, že si spolu zahrajeme (směje se). Nedávno jsem u rodičů našel jeho podepsané kartičky, a dokonce i puk. Tak jsem se nad tím příjemně zasmál.

Když padla řeč na individuální přípravu. Vyhovovala by vám?
Individuálně jsem se nikdy nepřipravoval. Ještě na to nemám věk. Vždy jsem se chystal s týmem, přijde mi to lepší. Člověk se může seznámit s novými kluky. Navíc je furt s partou a může hrát různé hry.

A s kým z hráčů jste se dal zatím nejčastěji do řeči?
Hodně se bavím s Adamem Rutarem, protože jsme v tréninkové skupině furt spolu. Dále s mladšími kluky, například s Handlíkem (Tobiášem Handlem), Pepou Podlahou a tak. Vlastně s Pepou se známe skoro odmalička, protože jsme proti sobě hrávali a pak jsme byli společně na výběrech.

Co samotná příprava? Co nesnášíte a naopak, co vás na ní nejvíce baví?
Nemám v lásce běhání. To je pro mě nejhorší. I když musím říct, že sprinty mi třeba nevadí, ale delší kopce už nemusím. Baví mě dost úterky a čtvrtky, to hrajeme různé hry – fotbal, florbal, basket. To mi docela jde.

Komu z hráčů jdou tyto sporty nejvíce?
Fotbal jde dobře Petru Kolouchovi nebo třeba Lukáši Nahodilovi. V basketu vyniká Škůra (David Škůrek), jak je vysoký, tak je to pro něj úplně v pohodě. Jinak jsme všichni na podobné úrovni.

Co vy a jiné sporty? Slyšel jsem, že hrajete inline hokej.
Je to tak, hraji za Přerov. Je super, že furt držím hokejku v ruce, stále mohu mít kontrolu nad pukem a u toho můžu i bruslit. Je to hodně podobné jak hokej, akorát to není až tolik kontaktní. A myslím, že mi to pomáhá, abych se udržoval v hokejovém tempu.

Když jste nakousl Přerov, byla pro vás loňská sezona zlomová? Získal jste 46 bodů.
Řekl bych, že ano. A jsem za to rád. V sezoně mi pomohli kluci i trenéři, kteří mi dali hodně prostoru. Musím jim za to poděkovat.

Čím to, že tento ročník byl pro vás tak úspěšný?
V Přerově je skvělá parta už několik let, což mi také pomohlo. Všichni se tam mají rádi, nikdo na nikoho neplive špínu a klape to takhle i přes trenéry a všechny lidi okolo. Tady je parta také výborná. I trenéři mi říkali, že tady je vždycky skvělá a že na tom hlavně zakládají. Jsem za to jedině rád.


Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz

Stihli vám už bývalí spoluhráči pogratulovat k přestupu do extraligy?
Pár kluků jsem už potkal. Dokonce jsem se bavil i s trenérem. Všichni mi přáli hodně štěstí, ať hodně hraji a ať se ani nevracím zpět do Přerova (směje se). Protože mě chtějí vidět hrát extraligu v Olomouci.

A co váš velký kamarád Kryštof Ouřada, který obléká dres Prostějova? Nevyčítal vám, že jdete k rivalovi do Olomouce?
To ne. On možná ani neví, že je mezi Olomoucí a Prostějovem nějaká rivalita. Pogratuloval mi a přál mi, že jsem podepsal v Olomouci. I já jsem mu přál, ať se prosadí a aby hlavně nebyl zraněný. On totiž nehrál skoro půlku minulé sezony. Teď to nemáme moc daleko od sebe, takže se můžeme i vídat.

A jaké číslo uvidí na vašem dresu nejen on, ale i fanoušci?
Napsal jsem si, že bych chtěl číslo 88, tak snad ho budu mít. Myslím, že nikdo jiný si ho nezamlouval, takže snad to vyjde.

Proč zrovna tohle? Hrál jste s ním už v Přerově.
Já ho chtěl už odmalička. Hrozně moc se mi totiž líbí Patrik Kane. Navíc mám momentálně hodně rád i Davida Pastrňáka a on má také číslo 88. Takže ho mám podle těch dvou, protože je mám nejradši.

Útočník Chicaga je tedy váš velký vzor?
Vždy byl mým vzorem. Už když jsem hrál jako menší na Playstationu, tak právě za Patrika Kanea. Dával jsem s ním rád branky a furt ho sleduji. Snažil jsem se ho i napodobovat.

A to jak třeba?
Když jsem došel domů po tréninku nebo ze školy, tak jsem si pouštěl videa, co dělal v předešlém zápase. Pak jsem se snažil dělat to samé. A být tak dobrý jak on, ale k tomu mám samozřejmě ještě hodně daleko.

Snažíte se napodobovat i jeho nájezdy? Co si budeme povídat, má je skvělé.
To on má. Ale nájezdy od něj vyloženě okoukané nemám. On je má specifické. Před brankářem si totiž vždy přibrzdí a míchá s pukem do té doby, než gólmana definitivně vykoupe. Ale na tohle si snad ani nevěřím, abych tohle dělal v zápasech.

A na jaké zápasy se vůbec nejvíce těšíte? Co třeba na derby s Brnem, kde hraje i Karel Plášek?
Musím prvně zjistit, kdo mi sedí a kdo ne. Ale proti Karlovi si rád zahraji, to je jasné. Se Zlínem to bude zajímavé, určitě se s kluky pozdravíme, ale na ledě si nedáme nic zadarmo. Derby jsou vždy pikantní. Myslím, že to bude hodně dobré, bude to navíc vyhrocené a uvidíme, jak to dopadne.

Od pátku máte dvoutýdenní volno. Jak ho strávíte?
Dostali jsme nějaký plán, který si budu určitě plnit. Ale uděláme si s přítelkyní také výlety, napadá mě třeba wellness. A pak hurá do sezony. Všichni se už těšíme, až vyjedeme na led.