Lukáši, v minulých zápasech jste se vrátil po nepříjemném zranění, jak se zatím cítíte?
Po tak dlouhé době je to těžké. Trochu se s tím vším ještě sžívám a já jen doufám, že to bude každým zápasem lepší a lepší.

Doba zranění a rekonvalescence byla dlouhá. Jaké bylo sledování zápasů jen z tribuny nebo u televize?
Nebylo úplně příjemné sedět na tribuně nebo u televize, protože člověk chce být na ledě, nějakým způsobem pomoct klukům a ovlivnit vývoj zápasů. Navíc když se zranění tak dlouhou dobu táhlo, tak to samozřejmě příjemné nebylo. Jsem rád, že jsem zpět. Musím poděkovat Kubovi (fyzioterapeutovi Jakubu Jarolímovi - pozn. red.), který mě dal dohromady výbornou prací. Dá se říct, že mě uschopnil ke hře. (usmívá se)

Je už vaše rameno stoprocentně fit?
Ještě s ním trochu pracujeme. Je to trošku běh na dlouhou trať, ale jsem schopný hrát. Musím zaklepat na dřevo, protože na ledě mě to momentálně nijak zvlášť neomezuje.

Když už to vypadalo, že byste do zápasu mohl naskočit na začátku ledna, tak vám restart zhatil covid-19. Zanechal na vás následky po fyzické stránce?
Naštěstí jsem měl lehčí průběh. Kdybych neměl pozitivní test, tak bych asi ani nevěděl, že nemoc mám. Z hlediska fyzické stránky to mělo vliv, ale spíše jen na tréninkovém výpadku, protože deset dnů jsem nebyl na ledě. Hned poté do toho skočit není žádná legrace. Bude chvilku trvat, než to celé dotrénuji.

Odehrál jste teprve třetí utkání, takže pro vás bude těžké hodnotit celou sezonu, nicméně výsledky určitě sledujete. Jaký dojem máte z průběhu sezony?
Sezona je zatím taková všelijaká. Měli jsme strašně moc zraněných, to asi z pohledu výsledků prozatím nejvíce ovlivnilo tuto sezonu. I kvůli zraněným se sestava moc neustálila, neutvořily se nějaké vazby, ale s tím se musíme poprat. Každý tým má zraněné hráče, ale na nás se to zatím lepilo až příliš. Doufám, že na konci soutěže se dáme co nejvíce dohromady a uděláme ty zmíněné vazby. Snad naše výkony budou mít vzestupnou tendenci.

Poprvé po restartu má Olomouc trochu delší pauzu tím, že v úterý není vložené kolo. Jste v kabině rádi, že budete mít prostor k trochu většímu odpočinku?
Kolotoč zápasů je šílený, pauza přichází až teď, takže jsme rádi. Ale mně konkrétně je to asi jedno, protože zatím jsem toho moc neodehrál. Když jsem během sezony sledoval kluky, tak bylo vidět, že toho mají plné zuby. Hlavně kvůli nim jsem rád, že si celý tým může odpočinout a zároveň dobít baterky.

Proti Plzni jste hrál podruhé v sezoně v domácím prostředí. Jak obrovský rozdíl je hraní bez diváků a s nimi?
Při play-off v minulé sezoně to bylo horší. Přechod ze dne na den byl obrovský, najednou z plného domu jsme tady neměli nikoho. Tehdy to byl opravdu šok. Nyní si už myslím, že to každý bere a nějakým způsobem jsme si na tuto situaci museli zvyknout. Bereme to tak, jak to je.

V letošní sezoně se málokdy strhne během utkání mela mezi protihráči. Chybí diváci i z pohledu, že bez nich se na ledě neobjevují větší emoce?
Souhlasím s tím, že v průběhu celé sezony chybí v extralize nějaké rvačky, potyčky a podobně. Fanoušci té hře prostě dodávají emoce. Navíc když se něco v průběhu hry povede a pět tisíc diváků zařve, tak to samozřejmě hráče vyhecuje. Emoce tomu trošku chybí, snažíme se je tam dodat sami, protože bez nich hrát hokej nejde. Rozdíl mezi prázdným a plným hledištěm je ale obrovský.

Na některých stadionech se pouští zvuky z reproduktorů. Zvuky fanoušků, které jsou nahrané. Je to podle vás lepší než úplné ticho?
Je to určitě lepší, ale při hře to někde zas tak moc slyšet není. Když ujedete do brejku a celý kotel zařve, tak vás to nabije velkou energií, to letos bohužel není. Samozřejmě je ten šum při hře dobrý, ale diváky to nenahradí.

Blíží se konec základní části, sledujete tabulku v těchto dnech více?
Tabulku extraligy úplně neřešíme, ale každý tuší, kde se zhruba pohybujeme a jak ty jednotlivé zápasy jsou důležité. Ale i ten, kdo to nesleduje každý den, samozřejmě ví, jak na tom ty ostatní týmy jsou.

#VšeciSpolu