Trenér brankářů Martin Prusek: Za nabídku jsem byl rád, nebylo co řešit. Jaké má hlavní vize?

Jak se zrodil váš příchod do Olomouce?

Byl jsem ve Vítkovicích a koncem dubna jsem se dozvěděl, že nebudu pokračovat u A-týmu. Bylo mi nabídnuto pracovat s mládeží, ale já jsem se rozhodl ve Vítkovicích smlouvu ukončit. Poté se mi ozval generální manažer Erik Fürst, se kterým jsme dojednali podmínky. Musím říct, že to bylo celkem rychlé.

Měl jste více nabídek?

Ještě jednu nabídku jsem měl, ale za Olomouc jsem strašně rád, proto jsem ji také vzal. Chvíli jsem v Olomouci hrál, takže některé lidi, kteří tady pracují, znám. Z mé strany nebylo co řešit.

Sám jste už zmínil, že jste za Hanáky jeden čas i nastupoval. Jaké na to máte vzpomínky?

Hrála se tady ještě první liga. Půl roku před příchodem do Olomouce jsem nemohl hrát, poněvadž jsem byl po zánětu srdečního svalu. Rozehrával jsem se a nakonec jsem tady sezonu i dokončil. Vzpomínky to jsou krásné. Jsou tady dobří lidé a fajn parta.

Mnoho fanoušků si vás pamatuje z NHL a reprezentace. Jaký je váš největší hokejový zážitek z průběhu hráčské kariéry?

Takových momentů bylo hodně, je těžké něco vyzdvihnout. Člověk vzpomíná především na štace, které se nejvíce vydařily, a kde to bylo úspěšné také po týmové stránce. Když je řeč o NHL, napadá mě Ottawa. Měli jsme výborné mužstvo, jednu sezonu jsme dokonce postoupili až do semifinále. Šance na Stanley Cup tam byly velké. U Senators se mi zároveň dařilo, takže na Kanadu vzpomínám rád. Co si budeme povídat, hrát hokej v Kanadě, to je úplně nejvíc.

Pamětníci si jistě vybaví, že jste jako jeden z mála chytal ještě ve starším typu brankářské masky.

Je pravdou, že jsem byl možná jeden z posledních, který tuto masku nosil. V té době chytal i Dominik Hašek, který měl stejný typ, v Extralize zase Martin Vojtek. Pár kluků v tom tedy hrálo, ale nebylo nás moc. (usmívá se)

Je důležité poznat, co by mohlo brankáře posunout dále

Když se teď zaměříme na trenérskou kariéru, jaká je vaše hlavní vize?

Tuto práci dělám už více než deset let. Nejdůležitější věcí u trenéra brankářů je poznat, co dotyčný gólman potřebuje k tomu, aby se zlepšil, poněvadž naučit brankáře kupříkladu bruslit zvládne každý trenér. Zároveň je třeba podotknout, že brankáři jsou různí. Každému chybí něco jiného, a proto je důležité poznat, co by konkrétního gólmana mohlo posunout někam dále.

Budete mít v Olomouci v kompetenci pouze áčko nebo i mládežnické kategorie?

Jsme domluvení, že se budu starat ještě o juniorku a dorost, společně s Honzou Littnerem.

Velkou olomouckou brankářskou nadějí je Jan Špunar. Očekává se, že bude draftován. Je šance, aby na Hané zůstal?

Honza nedávno prošel juniorským draftem. Proběhne i draft NHL, tam čekáme, co bude. Možnost, že odejde do zámoří, je celkem velká. Draftování do kanadské juniorky samozřejmě nasvědčuje, že tomu tak bude.

Mora bude i v příští sezóně spoléhat na osvědčené duo Branislav Konrád – Jan Lukáš. Vy jste je z pozice trenéra brankářů soupeře jistě pečlivě sledoval, co byste k nim řekl?

Braňo za těch několik let, co chytá extraligu, prokazuje, že je nadstandardním brankářem. Především je to už velmi zkušený gólman. V jeho případě je to pouze o maličkostech, brankář jeho kalibru už má svůj styl zažitý. Zároveň má dlouhodobě konstantní formu. Honza Lukáš při zranění Braňa v minulé sezoně chytal velmi solidně. U brankářského postu rozhodně nemusíme mít strach. Kdyby se někdo zranil, ten druhý ho může bez problémů zastoupit.

Nově budete spolupracovat také s Janem Tomajkem a Borisem Žabkou. Znáte se s nimi dlouho?

Během hráčské kariéry jsme proti sobě pochopitelně hrávali, více ale znám Honzu Tomajka, poněvadž jsme se potkávali o trochu častěji. S celým trenérským týmem jsme však spolu už celou přípravu, takže není v tom žádný problém. Určitě to bude klapat.

V posledních jedenácti letech jste trénoval ve Vítkovicích, které měly pod vaším vedením vždy kvalitní brankáře. Patrik Bartošák nebo Aleš Stezka se dostali i do reprezentace. Kdo byl nejlepším brankářem, kterého jste zatím vedl?

Je těžké říct jedno jméno. Když jsem začínal, zažil jsem třeba Romana Málka. Pokud se budeme bavit o potenciálu a kvalitě, tak tyto aspekty určitě splňoval a pořád splňuje Patrik Bartošák. Je to brankář, který to prostě umí zavřít. Má všechno. Je rychlý, umí předvídat a umí mužstvo podržet. Rozhodně ale nechci, aby to vyznělo, že ostatní kluky zatracuji, právě naopak. U Aleše Stezky to byl úplně jiný příběh. On v minulé sezoně chytal Extraligu prvním rokem. U takových brankářů je důležité, aby nastavenou laťku dokázali minimálně udržet, nejlépe jít ještě nahoru. Aleše znám od jeho šestnácti let, poněvadž jsem jej vedl v mládežnické reprezentaci. Už v té době byl velmi šikovný, pak se to sice chvíli zadrhlo, ale teď to nastartoval dobře. Je to vysoký a moderní gólman, má vše, co by měl mít. Pak je tady ale ještě jedna věc.

Povídejte…

Je důležité, aby trenér brankářů svého svěřence dobře poznal, aby věděl, co potřebuje a zároveň myslel na to, že každý gólman je jiný. Je to především o individuálním přístupu. Já jsem rád za každou novou zkušenost.

Po každé sezóně je potřeba si oddechnout

Zkušenosti máte také s reprezentačním A-týmem. Byl jste členem realizačního týmu Vladimíra Růžičky na MS 2014 a 2015. Jaké to je koučovat kupříkladu Ondřeje Pavelce, který ve své době dělal jedničku v NHL?

Jak už jsem říkal, je to jenom o detailech. Bavili jsme se o malých věcech, které se objevují v zápasech, například co je potřeba udělat v určité situaci, jak se při ní chovat a podobně. Určitě to není o tom přijet na sraz a brankáře předělávat, to vůbec.

Zhruba za měsíc začnou přípravné zápasy a poté i nová sezóna. Jak jste přes volno zregeneroval?

Je potřeba si trošku oddechnout. (usmívá se) Každý ročník je náročný nejen po psychické stránce. Během pauzy jsem se snažil být co nejvíce s dětmi. Rád poslouchám hudbu, rád hraji tenis, takže jsem se snažil dělat hlavně tyto aktivity. Hokeje je přes sezónu hodně, takže je dobré se věnovat něčemu, co s hokejem vůbec nesouvisí.