Trenére, v minulém roce jste poprvé vedl národní tým do 16 let, jaký dojem na vás udělal ročník 2002?
Kdybych to měl celkově ohodnotit, tak je to soudržný tým, ve kterém je řada výborných hráčů s velkým potenciálem a bude záležet na nich, jak budou pracovat dál. Z posledního turnaje (Turnaj čtyř zemí ve Švédsku – pozn. red.) jsme samozřejmě zklamaní, ale turnaj předtím byl výborný. Zámořská špička, se kterou jsme se nesetkávali a budeme se s ní setkávat až letos, je vyrovnaná, a pak bude záležet na různých okolnostech, jestli dovedeme utkání do vítězného konce.

Jak velkou výzvou pro vás byla nominace k národnímu týmu do 16 let?
Samozřejmě jsem byl potěšen, že jsem dostal důvěru. Nejde ale jen o moji práci, ale o práci všech trenérů, kteří kluky trénovali. Člověk se pak snaží práci dělat tak, aby vizitka všech těch trenérů byla vidět. Myslím, že se všichni snažíme o to, abychom byli v evropské špičce a výsledky tomu tak nějak plus mínus odpovídají. Jak už jsem ale řekl, vždycky pak záleží na různých okolnostech během zápasů, jestli se utkání dá dovést k vítěznému konci.

Jaká jsou specifika této věkové kategorie, tedy hráčů kolem 16 let?
Každý mančaft v evropské špičce se projevuje trošku jinak. Severské týmy jsou hodně bruslivé, často kombinují a jsou silní v situacích jeden na jednoho. Myslím, že tam to hrají opravdu jinak. Proti Rusům jsme ale už sehráli pár zápasů a řekl bych, že Rusové hodně dbají na taktickou stránku a hru mají založenou už na středním pásmu, kdežto severské týmy napadají a snaží se hrát hrozně dopředu.

Jak náročné pro vás bylo skloubit program reprezentační šestnáctky a olomouckého staršího dorostu?
Někdy to samozřejmě náročné bylo, ale člověk si vždy bere sílu z kluků a já odsud vždy odcházel posilněný mančaftem, protože byl zdravý a pracovalo se mi s ním dobře, takže jsem jel vždy pozitivně naladěný do reprezentace. Kluci se zase v zápasech vždycky rvali a chtěli se předvést, takže si myslím, že to bylo spíš o práci, na kterou já se vždycky těšil.

Bylo něco, co jste si přenášel z olomouckého staršího dorostu do reprezentace nebo naopak?
Jasně, že mě jak kluci tady, tak v reprezentaci obohacovali nebo jsme se obohacovali navzájem. Byly tam určitě prvky, které jsem si zkoušel v Olomouci, a pak to převáděl do reprezentace a naopak. Všechny zápasy, které proběhly tady nebo v reprezentaci, mě obohacovaly o to, že jsem se snažil práci dělat co nejlépe a hlavně ve prospěch kluků.

Jak velkou roli během sestavování národního týmu hraje chemie a jaká váha se naopak přikládá výkonům?
Nejsme na mistrovství světa, abychom hráčům hledali určité role, ale zásadní roli určitě hraje výkonnost a doporučení od klubových trenérů, se kterými spolupracujeme. Faktorů je určitě ale víc a myslím, že šestnáctka i sedmnáctka by v současnosti měla mít širší kádr, který bychom měli de facto směřovat k mistrovství světa do 18 let.

Spousta hráčů, napříč ročníky, se často shoduje, že je vidět rozdíl mezi českými výběry a Finy v bruslení nebo například mezi Čechy a Rusy v tvrdosti hry. Co si o tom myslíte?
Každý ročník je trochu jiný, ale jak jsem řekl na začátku, severské týmy a obzvlášť Finové mají svůj styl založený na opravdu vynikajícím bruslení, takže jsme se snažili tyto prvky eliminovat nějakou hrou i taktickými záměry. Poslední zápasy jsme například vyhráli 4:3 a prohráli 2:4, takže to byla opravdu vyrovnaná utkání a záleželo na maličkostech. Na posledním soustředění minulé sezóny hodně záleželo na střelecké mobilitě hráčů, na které bychom měli zapracovat, protože pokud se na mezinárodní úrovni udělá sebemenší chyba, je z toho obrovská šance soupeře. Pokud se dostaneme do dvou, tří šancí a víc nám soupeř nepovolí, musí z toho být gól. Byl to i neduh posledního soustředění, kde jsme měli třeba tři samostatné nájezdy a nedali jsme ani jeden. Pokud už šanci dostanete, musíte ji proměnit.

Přetrvává u hráčů stále, v podstatě zautomatizované, vnímání Slováků jako týmu, který by měl být slabší než český výběr?
Myslím, že Slováci na loňském mistrovství světa ukázali, že není slabých soupeřů. Řekl bych, že se Slováci na evropskou špičku, do které věřím, že patříme, už v dnešní době dotahují. V současnosti už není snadné hrát s jakýmkoliv soupeřem.

S ročníkem zůstáváte i v příští sezóně a povedete tedy národní tým do 17 let, jak velká výhoda je to, že se s hráči už navzájem znáte?
Viděli jsme kolem 65 nebo 70 hráčů, takže už samozřejmě známe jejich výkonnost. Člověk je rád, že vůbec může pokračovat, protože trénovat českou reprezentaci je pocta. Sezóna ale začíná znovu od začátku a řada hráčů může buď vyskočit, nebo naopak ustrnout. Jsou to mladí kluci a uvidíme, jak se jim bude dařit.