Ukázali jsme, že umíme hrát jako tým, ocenil Dominik Cach

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Starší dorostenci v pátek a v sobotu odehráli další dvě kola extraligy. Proti Havířovu nastoupili Kohouti netradičně už v odpoledne, večer totiž patřila ledová plocha A týmu. Možná i proto Hanákům chvíli trvalo, než našli své tempo. Pak ale Azet porazili 4:0 a Schejbal se mohl radovat z čistého konta. Právě Dominik Cach měl na vítězství velký podíl, když si připsal tři body. O den později ale Olomoučtí na ledě Poruby dotahovali třígólové manko a zpět na Hanou si přivezli bod.

Starší dorostenci si z posledních dvou utkání odnesli čtyři body. Nejprve doma vyzvali Havířov, který po vyrovnané hře porazili 4:0. Vítězství se však vůbec nerodilo lehce, Azet totiž s Olomoucí dlouho držel krok. „Moc spokojeni s výkonem nejsme. Po druhé třetině jsme vedli jen 2:0, bylo to pořád otevřené. Naštěstí nám tam padly ještě dva góly a Havířovu se nepodařilo překonat Adama (Schejbala),“ popisoval průběh utkání Dominik Cach.

Po první třetině odcházely oba týmy do kabiny za bezbrankového stavu. Během prvních dvaceti minut hrály oba celky velmi opatrně, téměř jako by se setkaly poprvé. Čím to bylo způsobené? „Hráli jsme v trochu netradiční čas. Nevím, jestli to působilo na všechny, ale pro mě bylo těžší se na zápas připravit,“ přiznal.

Během dalších čtyřiceti minut ale mířili přesně jen Kohouti. Ti si své góly rozdělili vždy po dvou do každé periody. Velký podíl na vítězství měla první lajna, která se podepsala hned pod tři branky. „Všichni tři jsme ročník 1998 a navíc jsme první útok, takže náš úkol je rozhodovat zápasy, a to se nám v pátek povedlo,“ prozradil roli elitní formace hokejista hostující z Moravské Třebové.

Dvakrát dokázal prostřelit havířovského brankáře právě Cach, který se trefil navíc z téměř totožného místa, a to kolem levé tyčky. „Při první gólu jsem zavezl puk do pásma, vystřelil a dorazil jsem Patrikovu (Říčkovu) střelu. K tomu druhému jsem přišel trochu jako slepý k houslím, protože mě jejich obránce hodně hlídal, a tak jsme spolu dojeli skoro až ke gólmanovi a najednou byl pode mnou puk, takže jsem do něj jen plácnul a spadlo to tam. Dorážky jsou slabinou asi každého gólmana,“ popsal dvě gólové akce.

O den později vyrazili Kohouti na led Poruby. I když to byli Hanáci, kteří se jako první radovali z gólu, nakonec museli dotahovat tříbrankové manko. To se jim sice povedlo, utkání ale došlo až do samostatných nájezdů, ve kterých byli šťastnější domácí. „Povedlo se nám dát první gól, ale věděli jsme, že to stačit nebude a do druhé třetiny jsme hráli opravdu příšerně. Pak jsme si v kabině něco vyříkali a věděli jsme, že máme na to ještě vyhrát. To se nepovedlo, ale ukázali jsme, že umíme hrát jako tým, a to je podle mě to nejdůležitější, co si ze zápasu musíme odnést,“ tvrdil rozhodně hráč nosící dres s číslem 18.

V domácím utkání to byli Hanáci, kteří se radovali ze tří bodů, když vyhráli 6:2. V čem byl tedy rozdíl? „Asi to, že jsme nehráli doma,“ smál se. „Jak už jsem říkal, do třetí třetiny to byl z naší strany šílený zápas Mně se hrálo velice špatně, protože jsem nebyl úplně fit a jejich tvrdý hokej mi moc nepomohl. Nechtěli jsme to ale nikdo vzdát a jsem vážně rád, že jsme alespoň srovnali, i když jsme si měli odvézt tři body a ne jen jeden. Doma jsme hráli o dost líp. Měli jsme herní převahu a zaslouženě vyhráli,“ dodal útočník, který si připsal i dva starty v juniorce.