V jednom (repre)kole: Tomáš Dajčar si zahrál i na Hokejových hrách
Tomáši, letos jsi byl hodně vytěžovaný jak v mladším dorostu, tak starším i reprezentaci, jak náročná sezóna to byla?
Určitě to byla jedna z nejnáročnějších sezón. Neměl jsem v podstatě volno, protože každý týden bylo hned několik zápasů. V pátek a sobotu se hrál starší dorost, někdy jsem nastoupil v týdnu i za mladší, takže jsem odehrál někdy i tři utkání v několika dnech. Navíc jsem byl přes týden na internátě, takže domů do Šumperka jsem se dostal skoro vždycky až v sobotu večer a další den jel zase hned do Olomouce.
V mladším dorostu jsi patřil k oporám, jak jsi svou úlohu vnímal ty?
Určitě jsem svoji roli v týmu vnímal. Dostával jsem od trenéra hodně prostoru a času na ledě, hrál jsem prakticky všechny přesilovky a oslabení. Na druhou stranu jsem za mladší dorost odehrál jen něco okolo deseti zápasů, takže tým stál také na dalších hráčích, jako jsou Peťa a Dan Maderovi, Mates Kořenek a taky další kluci.
Většinu zápasů jsi odehrál i za starší dorost, co říkáš na tuhle zkušenost a jak hodnotíš sezónu? Se starším dorostem jste z mládežnických týmů došli opět nejdál.
Vlastně už na konci minulé sezóny jsem věděl, že budu nastupovat spíše za starší dorost, jelikož jsem s ním absolvoval i suchou přípravu. Jsem moc rád a vážím si toho, protože jsem pravidelně hrál a dostával více času na ledě. Já osobně ji z klubové stránky vidím jako jednu z horších sezón. Ročník začal dobře, v prvních zápasech jsme porazili Zlín i Třinec, pak se nám ale přestalo dařit a všechno šlo tak nějak dolů. Navíc se u nás za sezónu vyměnili tři trenéři, což jsme hodně vnímali a určitě nám to také nepomohlo. V nadstavbové skupině jsme prohráli asi čtrnáctkrát za sebou a v play-off nevyhráli ani jeden zápas.
Ke konci sezóny sis zkusil pár zápasů i za juniory, to se v takhle nízkém věku povede málokomu. Překvapila tě příležitost v juniorce?
Vůbec jsem nečekal, že bych si to mohl zkusit už tuhle sezónu. Jsem moc rád za tuto příležitost kterou jsem dostal. Ale je to opravdu obrovský skok. Někteří hráči nastupují pravidelně i za muže, takže je velmi složité se jim vyrovnat jak ve fyzické hře, tak i ve čtení hry, zkušenostech a podobně.
Absolvoval jsi hned několik jednodenních kempů, co takhle krátká reprezentační akce hráči dá?
Tento rok jsem v podstatě absolvoval skoro všechny reprezentační akce včetně v těch jednodenních. Ta jednodenní slouží k takovému „osvěžení“ věcí z minulých srazů nebo zápasů, a také aby se trenér podíval i na jiné hráče. Já jsem za každou reprezentační pozvánku strašně moc rád a je jedno, jestli je to nějaké delší soustředění nebo jednodenní sraz. Všechny tréninky z těchto akcí vám toho dají hodně.
V rámci kempů jste odehráli i zápasy proti staršímu dorostu Komety a Třince, které v republice patří ke špičce, byl vidět nějaký rozdíl mezi vámi a staršími hráči?
Určitě tam rozdíl byl, ale nemyslím si, že až tak velký. Každý hráč se chce na takovéto akci totiž ukázat a snaží se plnit pokyny trenérů, co nejlépe dokáže. Většinu těch zápasů jsme odehráli slušně, takže jsme byli spokojeni.
Těsně před Vánoci jste odehráli tři zápasy s Ruskem, dvakrát jste prohráli, jednou vyhráli, ty sis připsal dvě asistence, do jaké míry jsi spokojený? Hrálo nějakou roli to, že jste byli mimo rodinu těsně před svátky?
První zápas jsme byli nekoncentrovaní a myslím si, že na to měla vliv i atmosféra, která byla v Turnově úžasná. Přišlo se na nás podívat strašně moc lidí, a to nás první zápas i trochu svazovalo. Mně osobně se první zápas také moc nepovedl, protože jsem odehrál asi polovinu utkání. Byl jsem v souboji s jedním Rusem, který mi dal nepříjemný krosček, takže jsem mu to v té vlně emocí vrátil a dostal pět plus do konce utkání. Nejvíc nespokojení byli asi rodiče, kteří se na mě jeli podívat až ze Šumperka (smál se). Ale byla to pro mě další zkušenost. Ve druhém zápase jsme začali od začátku plnit pokyny trenérů, pořádně se na zápas připravili a zvládli ho. Myslím si, že to byl náš nejlepší výkon v sezóně a dokázali si, že když budeme trenéry pořádně poslouchat a plnit jejich pokyny, můžeme porazit i Rusy. Třetí zápas nebyl vůbec špatný, avšak výsledek tomu bohužel neodpovídá. Udělali jsme několik zbytečných chyb, a to nás stálo utkání, ve kterém jsme dostali tuším sedm nebo osm gólů.
Hned na začátku ledna jste se zúčastnili Winter Classic v Brně, jak na to vzpomínáš? V tom utkání sis připsal i gól ze samostatného nájezdu, patří tohle k životním zážitkům?
Hlavně si vzpomínám, že mi byla strašná zima na uši (smál se). Ne, byl to pro nás všechny obrovský zážitek, který si budeme pamatovat. Jsem rád, že jsem se této akce mohl zúčastnit a připsat si ještě gól.
Jaké jsou podle tebe nevýhody hry pod širým nebem?
Na začátku mi byla opravdu zima, ale jak se utkání rozehrálo, už to bylo v pohodě. Větší problém jsem viděl spíš s ledem, na kterém se hned po začátku zápasu začal hromadit sníh.
Následovaly dva turnaje čtyř ve Švédsku a Finsku, dvakrát jste prohráli, z toho jednou až po nájezdech, pak jste ale vysoko porazili Finsko, jak turnaj hodnotíš?
Byl to vlastně náš první větší turnaj, když nepočítám Salzburg. První zápasy s Finy a Švédy. Proti Švédům jsme byli hodně nahecovaní, protože jsme s nimi hráli první zápas vůbec a navíc byli domácí. První polovinu utkání jsme měli více ze hry, avšak druhou polovinu zápasu začali Švédové více bruslit a dotahovat náš náskok. Nakonec jsme byli strašně šťastní, že jsme zápas urvali v nájezdech a mohli jsme za to děkovat hlavně našemu gólmanovi, Dostymu. (Lukáši Dostálovi).
Čím to bylo, že jste Finy takhle přehráli?
Tak první faktor byl to, že Fini nedorazili úplně s nejlepším týmem, jelikož měli svoje „áčko“ na olympiádě mládeže. Myslím si však, že nejdůležitějším faktorem byla zase příprava na utkání a koncentrace. Finy jsme v podstatě do ničeho nepustili a zaslouženě vyhráli 6:0.
Na turnaji čtyř ve Finsku jste ale vyhrát nedokázali, v čem byl rozdíl?
Ten turnaj se nám vůbec nepovedl. K zápasu s Finskem jsme přistoupili velice nezodpovědně a mohli jsme být rádi, že jsme po dvou třetinách prohrávali pouze 0:1. První třetina byla strašná, ve druhé a třetí se hra zlepšila, ale i tak jsme zápas prohráli 1:2 a musím říct, že za první třetinu zaslouženě. Další zápasy byly lepší, ale i tak to nebylo ono a domů jsme se vrátili bez jediné výhry.
Ve dvaceti zápasech za repre jsi letos nasbíral deset bodů, to je na obránce poměrně hodně. Jak bys se jako hráč charakterizoval?
Ani nevím, že tolik (smál se). Snažím se být takový všestranný obránce. Nejprve si pořádně a na jistotu odvést práci vzadu, a pak co nejrychleji a nejlépe podpořit útok, ale ne za cenu toho, že nám pak někdo ujede a dostaneme hloupý gól.
Sezóna se ti poměrně protáhla a končila až dvojzápasem se Slovenskem, jak jste spokojení s derby?
Bylo to vlastně za dva dny po mém příjezdu z Finska, takže jsem sotva vybalil a hned jel zpátky. Tuto akci jsem s panem trenérem Hakenem probíral ještě poslední den ve Finsku. Věděl, že mi sezóna skončila poměrně brzy, takže chtěl, abych jel i na tento sraz a vedl tým jako kapitán. Opravdu moc si cením toho, že jsem tuto možnost dostal. Hrát za národní tým, a ještě jako kapitán, to je opravdu úžasné. Navíc oba dva zápasy jsme vyhráli, ale nemůžeme být úplně spokojení. Každý zápas nám vypadla jedna třetina, a pak se zbytečně strachovali o výsledek až do konce utkání. Na druhou stranu si myslím, že je dobře, že se to stalo. Aspoň všichni vidíme, že se musí opravdu hrát 60 minut a jak to může dopadnout, když si všichni začneme hrát svůj hokej a nedbáme na pokyny trenérů.
V podstatě jsi neměl volno, je to před novou sezónou výhoda nebo nevýhoda?
Sezóna v reprezentaci jede prakticky pořád, i přes léto. Dá se říct, že každý měsíc je nějaký sraz nebo kemp na několik dnů. Teď po Slovácích jsem si dal týden volno, ale hned se jede dál, protože je toho pořád dost, co musím zlepšit.
Co čekáš od další sezóny? Čeho bys chtěl dosáhnout?
Máme nového trenéra, takže jsme všichni kluci v klubu v očekávání, jak to bude vše vypadat. Můj cíl je držet se dál v reprezentaci a odvádět co nejlepší výkony na mezistátní i klubové úrovni. Dál chci hlavně na suchu i na ledě pracovat na svých nedostatcích, kterých je pořád hodně. Nejdůležitější je ovšem zdraví, bez kterého toto vše nepůjde uskutečnit.
FOTO: Juniorský hokej
