Olomoučtí vstřelili rozdílovou branku v polovině druhé třetiny. Vítkovice se hnaly za vyrovnáním, ve třetí části vypálili na Branislava Konráda celkem jedenáctkrát, avšak kohoutům se podařilo hubený náskok uhájit. „Nebylo to jednoduché udržet, nicméně třetí třetinu jsme odehráli parádně. Vítězství bylo potřeba,“ komentoval průběh zápasu útočník Matěj Tomajko.

Olomoucký odchovanec měl na vítězném gólu lví podíl. Byl to on, kdo nahrál Tomáši Dujsíkovi, jenž následně rozvlnil síť za Danielem Dolejšem. „Za bod jsem rád, ale nejlepší na tom je vítězství“, podotkl skromně. O tom, že nastoupí, se přitom dozvěděl teprve v den utkání. „Po ranním tréninku mě klub poslal na testování, takže jsem věděl, že budu hrát,“ popisoval.

Mladý útočník si musí kromě extraligového hokeje zvykat také na to, že je pod drobnohledem svého otce, jenž stojí na olomoucké střídačce. „Je to hrozně těžké. Musím víc makat, jelikož se na mě kouká jinak. Přísnější není, jen musím víc makat,“ přiznává. Zároveň ale dodal, že situace z utkání nejsou tématem, který by probírali v prostředí domova. „Myslím, že jsme vyhráli, takže rozbor asi nebude. (smích) Případně připomínky si necháme až na trénink.“

Tomajko se nevyhnul ani otázkám na otcovu aktivní kariéru. Když Jan končil, bylo Matějovi osm let. „Matně si z klubů, kde hrál, pamatuji Liberec, trochu více Kladno, a samozřejmě jeho poslední sezónu v Olomouci,“ vzpomínal. To, že současný trenér a jednatel olomouckého klubu vyhrál čtyři extraligové tituly a dvě mistrovství světa, tedy zná jen z vyprávění či z archivních televizních záznamů.

Jan Tomajko tehdy hrával ve stabilní formaci s Ondřejem Kratěnou a Michalem Brošem. Právě s těmito spoluhráči tvořili údernou trojici, která jak Vsetínu, tak později Spartě pomohla k triumfům v nejvyšší soutěži. Matěj si na ideální parťáky pro souhru bude muset ještě počkat. „V Juniorce jsem hrál v různých lajnách, takže zatím nemám spoluhráče, se kterými bych hrál neustále. Uvidíme, co se vyvrbí časem,“ uzavřel.