Jak byste zhodnotil s odstupem času minulou sezonu z týmového pohledu?

V základní části to nebylo úplně ono. Skončili jsme v ní na dvanáctém místě, ale v play-off jsme po skvělých výkonech vyřadili Plzeň. Hráli jsme všechno tak, jak jsme hrát chtěli. Makali jsme tvrdě, byli jsme disciplinovaní a vyšlo nám to. Myslím si, že jsme hráli vyrovnané a bojovné zápasy i se Spartou, přestože série skončila 0:4 na zápasy.

Jak jste vnímal fakt, že jste najednou začal naskakovat proti nejlepším hráčům v extralize? Jaké bylo třeba v předkole bránit Milana Gulaše?
⇒ Obránce Adam Rutar

Nijak zvlášť jsem nevnímal, proti komu jsem byl zrovna na ledě. Ať už se jedná o Milana Gulaše nebo kohokoliv jiného. Bylo mi to víceméně jedno.

Jaká byla uplynulá sezona z vašeho individuálního pohledu?

Bylo určitě super, že jsem dostal tu šanci. Jsem za ni neskutečně rád. Dostával jsem hodně prostoru na ledě, za což jsem vděčný.

Starší spoluhráči mi pomáhali

Je důležité, aby se mladý hráč měl od koho na ledě učit? Zvlášť v Olomouci je mnoho hráčů, kteří už mají odehráno hromadu zápasů.

Je to tak. Hrát s Jirkou Ondruškem celou sezonu bylo opravdu skvělé. Získal jsem od něj nové zkušenosti, které snad zúročím v dalších letech. Vždy mi radil, co mám dělat. Když se něco nepovedlo, tak mi řekl, kde jsem udělal chybu. I díky němu jsem pak byl schopný se s určitými situacemi dobře vypořádávat. Ale pomáhal mi samozřejmě také Martin Vyrůbalík nebo i Honza Švrček. Všichni to jsou velmi zkušení kluci.


Foto: Alena Zapletalová
Bylo nepříjemné hrát před prázdnými tribunami?

Určitě to byl velký rozdíl. Když jsem nastupoval v předminulé sezoně před plnými ochozy, byl jsem z toho trochu nervózní. Uplynulá sezona se hrála bez diváků a dalo by se říct, že jsem měl pocit, jak kdybych hrál ještě za juniorku. Akorát se hrálo ve větším tempu a vše bylo rychlejší. Ze začátku bylo těžké si na hru bez diváků zvyknout. Měsíc nebo dva to bylo opravdu náročné. Jakmile si však na to člověk zvykne, pak už to jde.

Letošní mládežnické soutěže se nerozběhly. Spousta vašich spoluhráčů z mládeže vlastně celý rok nemohla hrát hokej. Jak velká je to pro ně podle vás komplikace?

Bohužel jsem to trochu čekal. Myslel jsem si, že se mládežnické soutěže nerozběhnou, protože situace v zimě moc příznivá nebyla. Táta si to myslel taky. Nebylo to moc pravděpodobné, protože úplně všechno bylo v tu dobu vlastně zavřené. Kluci ztratili rok, kdy mohli hrát. Nemohli hrát zápasy, nemohli trénovat, nemohli dělat vůbec nic.

MS do 18 let se povedlo, ze svých výkonů jsem měl dobrý pocit

V prosinci jste nedostal pozvánku na juniorské mistrovství světa. Zamrzelo to hodně?

Zamrzelo. Co se dá dělat. Nevybrali mě, ale život tím nekončí.

Nicméně mistrovství světa do 18 let jste v roce 2019 absolvoval. Jaký to byl zážitek?

Byl to rok jako víno. Ze začátku jsem byl rád, že můžu hrát za olomouckou juniorku. Poté jsem naskočil na dva zápasy do extraligy a nakonec mi přišla pozvánka na osmnáctky. Nikdy předtím jsem v reprezentaci nebyl. Když už, tak na velmi krátkou dobu. Když přišla pozvánka, tak jsem moc velké očekávání neměl. Myslel jsem si, že tam budu do počtu a po týdnu pojedu domů. Naštěstí tomu tak nebylo. Mistrovství světa se mi opravdu povedlo. Sbíral jsem body a měl jsem ze svých výkonů dobrý pocit. Pro mě to byla velká zkušenost. Opravdu to byl skvělý rok.

Během sezony 2020/2021 jste vstřelil svůj první gól v extralize. Máte doma schovaný puk?

Puk mám vystavený na poličce, stejně jako ostatní hokejové ceny (úsměv). O své trofeje se ale starám sám. Občas na nich utřu prach (směje se).

Na svém kontě máte i 4 starty v dresu prvoligové Třebíče. Jak moc velký rozdíl mezi extraligou a druhou nejvyšší soutěží skutečně je?

Strašně obtížně se to srovnává. V 1. lize jsem hrál pár zápasů, mezitím zase za juniorku, poté nějaké utkání v extralize. Chance liga mi přišla v jednu chvíli strašně rychlá, ale potom jsem hned naskočil do extraligy a ta byla taky strašně rychlá. Těžko se na to odpovídá.

Cílem je se znovu prosadit do A-týmu

V průběhu poslední sezony jste zažil i jednu nepříjemnou situaci. Při zápase v Pardubicích jste byl faulován Andrejem Kosticynem, ale o pár dnů později jste proti Třinci už nastoupil. Jak vás zranění v obličeji limitovalo při hře?

Měl jsem ucpaný nos, nemohl jsem moc dýchat, ale nejvíce mě štvala ta mřížka. Ale je pravda, že s mřížkou jsem hrál rok nebo dva zpět, takže to zas tak velký rozdíl nebyl.


Foto: Alena Zapletalová
Jaké jsou vaše cíle pro následující sezonu?

Znovu bych se chtěl prosadit do A-týmu. A samozřejmě se chci neustále zlepšovat, to je základ.

Chtěl bych si jednou zahrát v dospělé reprezentaci

Jaké jsou vaše hokejové sny?

Chtěl bych si jednou zahrát v dospělé reprezentaci a dalším takovým snem je pochopitelně NHL. Jeden oblíbený tým tam mám, tím týmem je Boston.

Po náročné sezoně jste si mohl trochu více odpočinout. Co jste v období pauzy dělal?

Studuji vysokou školu, takže jsem musel dodělávat práce, které jsem zrovna měl rozdělané. V průběhu sezony moc času nebylo, protože jsem se jen a pouze věnoval hokeji. Také jsem se hodně učil, protože semestr se blížil ke konci.

Už jsme zmínili, že v kabině potkáváte mnoho zkušených hráčů. Nicméně také mladších spoluhráčů máte hodně. S kým si nejvíce rozumíte?

Hodně se bavím s Michalem Kuncem, Honzou Bambulou, Tobiášem Handlem nebo Kubou Navrátilem. Je pozitivní, že mladších kluků je zde hodně. Proto je adaptace snazší.