Report ze zápasu OLO vs. SLA (2:0)

HC Olomouc

logo

2:0

(0:0, 2:0, 0:0)

logo

HC Slavia Praha

Do prvního vzájemného souboje dvou extraligovým zástupců baráže lépe vstoupili domácí hokejisté, kteří hned v úvodních minutách několikrát prověřili Dominika Furcha v kleci Slavie. První vážnější chvíle prožil hostující brankář, když z pozice falešného křídla pálil Ondruška a chvíli na to si mezi kruhy vyjel Matai, který však také nedokázal procpat kotouč až do sítě.

Další zapeklité situace musel Furch řešit po střelách Laše a Škůrka, ani jeden z této dvojice se však nedokázal střelecky prosadit. Proto mohla přijít paradoxně branka na druhém konci kluziště. Nenápadné Knotovo nahození se totiž otřelo o levou tyč Trvajovy svatyně.

Velký tlak Hanáků postupem času opadal a i slávisté si vytvořili několik závarů před čtyřicetiletým strážcem olomoucké klece. Mnoho případech však šance Pražanů plynuly z nepřesnosti Kohoutů v jejich obranném pásmu. Největší příležitost úvodního dějství měla v patnácté minutě dvojice Jakubů v olomouckém dresu. Herman už byl zcela sám před Furchem, jenže nehamonil a nahrál ještě do lepší pozice Mataiovi. Tomu ale klid v zakončení nedopřál jeden z hostujících beků, který se následně postaral i o odklizení povalujícího se kotouče ve slávistickém brankovišti.

Ve druhé třetině neuběhlo moc času a Kohouti si po neproměněných příležitostech z prvního dějství spravili chuť, a to hned dvakrát v rozmezí minutu a třinácti vteřin. Nejprve svůj důraz na brankovišti prokázal Jan Knotek, který dokázal za Furcha doklepnout Vyrůbalíkovu ránu, čímž tak zároveň využil i početní výhodu. Byl to pátý Knotkův bod v posledních čtyřech zápasech

Sotva se Slavia vzpamatovala z prvního úderu Olomouce, inkasovali podruhé. Zuzin se individuálně protlačil až do brankoviště, viděl však lépe postaveného Jiřího Řípu, na kterého nasměroval kotouč a ten se nemýlil! Trefil přesně pravou šibenici slávistické branky. Řípa tak jen prokázal svou formu – bodoval podeváté v řadě, gól si pak připsal ve třetím utkání za sebou.

Brankář Mory Trvaj možná neměl tolik práce jako jeho protějšek, když už se však parta kapitána Bednáře dostala do šance, musel být čtyřicetiletý brankář velice obezřetný. Zapříčinil třeba rychlé odpovědi sešívaných, kteří se ve dvou hráčích snažili dorazit kotouč za jeho záda. Nula na kontě hostujícího celku svítila i se druhou sirénou, Hanáci tak mohli být s dvoubrankovým vedením po dvou třetinách spokojeni.

Hanáci si byli vědomi svého dvoubrankového náskoku, rozhodně se však nehodlali zatáhnout do svého obranného pásma a bránit své vedení. I přesto fakt se však Olomoučtí dobře bránili a hosté se dostávali k ohrožení brankáře Trvaje jen zřídka. Za zmínku ale určitě stojí příležitosti Sklenáře, který si sjel před branku po nahrávce Knota, zkušený brankář byl ale včas na svém místě.

Udeřit mohli naopak Kohouti, kteří byli stále při chuti. V dvaapadesáté minutě nevyřešili optimálně přečíslení Laš s Bucem, o čtyři minuty později se pak střela Řípa otřela o Furchovu hokejku a následně také o břevno branky. Třetí branku do sítě Slavie mohl konečně přidat Knotek, ten se ale stejně jako Řípa podruhé do střelecké listiny zapsat nedokázal. Jeho únik dokázal mladý gólman Pražanů zlikvidovat.

Poslední okamžiky střetnutí se dohrávaly již v klidném duchu s vědomím, že tři body a posun na první místo barážové tabulky již svěřencům kouče Fialy nikdo nesebere. Mora tedy porazila Slavii poměrem 2:0.

OHLASY

Jan Tomajko (HC Olomouc): Od první třetiny jsme dobře bruslili, hráli jsme důrazně. Dokázali jsme si vytvořit řadu šancí. V první třetině jsme bohužel dovolili i Slavii dostat se do několika příležitostí. Dá se říct takovými vlastními chybami. Ve druhé třetině jsme získali dvoubrankový náskok a ve třetí části jsme své vedení podle mého názoru akorát kontrolovali. Odehráli jsme nejlepší zápas v baráži, v úterý na to musíme navázat. Po čtvrtině baráže můžu říct, že utkání jsou hodně vyrovnaná, nedá se říct, že zápasy mají vyloženého favorita nebo outsidera. A Jirka Řípa? Je jen dobře, že se mu tak daří. Je potřeba, aby se zabalil do deky a bylo to pořád stejné (usmívá se).