Trenér Fiala ve velkém rozhovoru: K úspěšné sezóně chybělo finále, ostudu jsme ale neudělali

Začněme trochu netradičně. Jaký moment vám nejvíce utkvěl v uplynulé sezóně?
Asi šestý zápas doma s Chomutovem, kdy byla fantastická kulisa. To je to, proč člověk dělá sport. Když na závěr sezóny přijdou diváci, fandí, ztotožní se s týmem, tak je to úplně něco jiného než při normálních zápasech. Člověk ví, že ta kulisa nemůže být stále jako v play-off, ale kdyby takové návštěvy byly stále podobné, tak i výkony hráčů by šly nahoru. Souznění fanoušků s mužstev jde ruku v ruce. A druhý moment – nájezd Jirky Řípy v posledním zápase, který neproměnil. Ten určitě nezapomenu, protože to byl jeden ze zlomových okamžiků v sezóně.

Mluvil jste o podpoře vašich fanoušků. Je nějaký recept, jak si udržet takovou návštěvu dál? Například co se týče marketingových věcí…
To je asi spíš otázka na oddíl. Ale mohly by se vytvořit nějaké plakáty, aby byla větší propagace. Každý si myslí, že lidi jsou každý den na internetu, ale jsou lidé, kteří na internet nechodí, nebo ani nemají tu potřebu. A jiná propagace než přes internet v podstatě není. Ale určitě má na návštěvách velký díl zimní stadión. Nechci říct, že je úplně strašný, ale není tak odizolovaný a zima je tady nepříjemná. Co si budeme povídat, chodit sem s dětmi je o nemoc.

Základní část

Vraťme se zpátky k sezóně. Po základní části jste skončili třetí, potom jste sahali na finále. Jak se ohlíží zpět po takovém ročníku?
Každý rok je to jiné, jindy lepší, jindy horší. Letos máme pocity, že jsme něco uhráli. Vždycky si člověk říká, že se mohlo uhrát víc, ale to tak ve sportu je. Člověk by ale měl uhrát aspoň to, na co má. Mrzí mě, když vidím české atlety na mezinárodních akcích, kde se svým obvyklým výkonům ani nepřiblíží. To samé je i u nás. Víme, kam by to mužstvo mělo asi dotáhnout, a kdyby se to nepodařilo, tak by to bylo zklamání. Kdybychom ale prohráli s Chomutovem 0:4 na utkání, tak by se to dobře nehodnotilo. Ale my jsme je prověřili, třikrát vyhráli a bylo to takové zadostiučinění, že děláme práci dobře. Závěrem jsme si ostudu neudělali.

V průběhu základní části jste se dlouho drželi v boji o úplnou špičku, ale Ústí a Chomutov vám poté bodově utekly. Jak moc je těžké s takovými týmy držet krok?
My jsme měli hlavně po Novém roce výpadek, i když to nezavinil jen leden a únor. Ve své podstatě jsme s Ústím získali z dvanácti bodů tři. To už je náskok devíti bodů jen ze vzájemných duelů. Ústí neztrácelo moc bodů s týmy ze spodu tabulky, jenže my jsme ztratili například šest bodů se Šumperkem, prohráli jsme s Pískem, a dokonce i v Mostě. To jsou ztráty, které zatím neumíme odstranit. Chomutov neměl až tak propastný rozdíl, oni také něco ztratili. Ústí bylo ale jednoznačně vpředu.

V jednu chvíli jste se také ocitli v „bodovém vakuu“, když jste měli velkou ztrátu na Chomutov, ale také náskok před Jihlavou. Vy jste ujišťoval, že na motivaci hráčů to nebude mít vliv, ale určitě se to na jejich psychice muselo projevit, nemyslíte?
Náskok na Jihlavu, se kterou jsme vždy končili čtvrtinu zápasů, jsme si vytvořili právě po zápase s ní. Za prvé se nám v tom utkání zranili hráči a za druhé něco proběhlo mužstvem a bylo asi osm lidí nemocných. Hráči poté museli hned po uzdravení hrát, nebyl čas na nějaké týdenní trénování, protože jsme hráče opravdu neměli.

Nakonec ale Jihlava ten patnáctibodový rozdíl stahovala a postarala se o dramatický závěr. Věřil jste, že „své“ třetí místo uhájíte?
Tomu věřili i hráči. Samozřejmě to bylo napínavé, nám v zápase doma s Jihlavou stačil bod. Dukla potřebovala vyhrát a v závěru odvoláním brankáře nám to usnadnila. Ale asi i pro diváky to bylo zajímavější.

Vyřazovací boje

Dostáváme se do nadstavby. Hráli jste čtvrtfinále s Benátkami a o postupu jste rozhodli až v sedmém zápase. Čekal jste, že proti vám stojí těžký a houževnatý soupeř?
Myslím si, že je v Benátkách spousta mladých hráčů, kteří do dvou let budou hrát extraligu, aspoň v mých očích takové předpoklady mají. My jsme k pátému utkání s Benátkami nepřistoupili tak, jak jsme měli a oni nás dostali trochu pod psychický tlak. V sedmém zápase jsme už byli ale soustředění a koncentrovaní tak, jak jsme měli být předtím.

Dá se říci, že vaši fanoušci projevili takové zvláštní chování, když po vašich porážkách psali na diskusním fóru o prodaných zápasech, nebo schválně ledabylém výkonu. Co na tyto názory říkáte?
Nic, protože já to nečtu. Ať lidi přijdou a řeknou nám to do očí. Takhle je to anonymní a každý je machr. Kdybych to četl, tak už dávno nedělám trenéra, tím myslím kdekoliv. Všichni jsou chytří, trenéry hned odstřelí, ale vůbec nevědí, o čem mluví. Oni podle mě nesehnali ani tisíc korun na nějakou akci. Já každý rok v Kladně organizuji tenisový turnaj a od kraje jsem vždycky sháněl peníze, aby ani Jaromír Jágr nemusel platit, a sehnat jen pár tisíc je velký problém. Tak ať si to ti, co píší na fóra, někdy zkusí.

V semifinále s Chomutovem jste předvedli velkou bojovnost, když jste třikrát v řadě vyhráli. Tohle potěšení ale asi přebyla hořkost z vyřazení, neboť jste už stáli před branami finále, že?
Možná v průběhu zápasu nebo po něm, ale člověk umí ocenit i sílu soupeře. Proto i některé porážky nemusíte hodnotit tak záporně. Jsou porážky, které člověka vytočí, rozčilí, anebo jen mrzí, což byla i ta v Chomutově. Ale zpětně když se vyhodnotí síla kádru, cíle a možnosti klubu, tak v tom je Chomutov někde jinde než my.

Dá se tedy tento ročník nazvat úspěšným?
Já bych to nepřeceňoval. Myslím, že nebyl špatný. Jsem většinou víc kritický, než abych oslavoval. Odehrála se dobrá sezóna, ale pořád chybí jeden krůček, aby se tady hrálo finále. To by měl být pro nás jeden z hnacích motorů. Cíle se sice stanovují podle kádru, nebo jak na to mužstvo má, ale každý hráč by měl mít ve skrytu cíl dostat se co nejdál. A toho jsme ještě nedocílili, takže máme na čem pracovat.

Sestava Kohoutů a fungování týmu

Během uplynulého roku jste dával šanci mladým hráčům a kombinoval je se zkušenými borci. Jak jste byl spokojen s fungováním kádru?
Mladí hráči dostávali šance, protože na sobě chtěli pracovat. Tady prošlo za posledních pět sezón dost našich odchovanců a drtivá většina z nich si myslela, že když jsou odchovanci, tak jim vše spadne automaticky do klína. Jsem rád, že třeba Jirka Ondrušek, který vypadal, že bude prvoligový hokejista, ukázal, že má na to hrát i v extralize. Ukázal mladým klukům, že má cenu na sobě pracovat. Když mladí budou mít správný přístup, tak vůbec není problém, aby hráli často, hodně a v důležitých situacích. Všechno je to v jejich rukách.

Pokud můžeme konkrétně, tak z juniorů dostávali prostor hlavně Roman Rác, méně už třeba Radim Haas nebo Jakub Schejbal. Mají potenciál, aby v dalším ročníku dostávali více šancí?
Musím říct, že Roman Rác hrál velkou část soutěže, potom, když byla velká konkurence, tak to měl hodně těžké. Poté naskočil až v závěru. Mysleli jsme si, že je to jen hráč dopředu, ale přesvědčil nás o tom, že je důsledný i ve hře dozadu. Roman je z nich tedy na nejlepší cestě. Jakub Schejbal odehrál jen dva zápasy, což ještě nic neukazuje. Ale bude s námi určitě v přípravě a šance bude dostávat. Z juniorů se do hry dostal i Michal Vodný, i když je hráč Zlína. On tady studuje na univerzitě a Zlín o něj neprojevuje velký zájem, takže ho ještě uvidíme. Radim Haas měl ve výkonnosti hodně velké sinusoidy. Navíc to není jednoduché, protože je hráčem Havířova. Říká se, jak je extraliga juniorů fantastická, ale kdyby tomu tak bylo, tak by ti hráči neměli takové problémy při přechodu do áčka.

Vidíte nějaké další talenty ve zdejším juniorském mužstvu?
Tak Kuba Lehečka určitě. Už o něm mluvím druhý rok, že by měl dostávat šance, ale ještě jich tolik nedostal. Je to technicky zdatný a velice chytrý hráč, ale měl by být trochu agresivnější. Ale on to ví a tu šanci dostane. Budou s námi trénovat i další kluci z juniorky, třeba Oldřich Heža. Uvidíme, jestli tu šanci chytne, protože studuje v Brně. A já myslím, že je v téhle soutěži lepší dobře studovat, než hrát hokej. Nemyslím si, že hokej v první lize je na to, aby vás živil celý život. Takže škola je prvořadá a když není tady přes ulici, tak je to těžší skloubit. Dále Kuba Herman je už náš hráč a ukázal se ve velmi dobrém světle. Když na sobě bude pracovat, tak může pro tenhle oddíl udělat hodně.

Abych se vrátil zpátky k sestavě, jak hodnotíte přínos Jiřího Dopity pro tým?
Tady není o čem mluvit. My jsme loni neměli možná tak soudržný tým, letos už tady ale týmový duch byl. A Jirka byl jeden z těch hlavních tahounů, co se týče těchto věcí. A on si to odehrál i na ledě. Sice nevyhrál bodování, ale zase odehrál výrazně méně utkání než ostatní. A když máte stále problémy, musíte znovu začínat, tak to není jednoduché. On si ale tu motivaci vždycky najde a je schopný trénovat sám. Když tady bylo v neděli volno, tak tu byl a šlapal na kole.

Také vás asi potěšilo, že bodovou produktivitu na sebe vzaly ostatní útoky, když se první formace tolik neprosazovala, jak se možná očekávalo…
Těžko říct, očekávání jsou vždy nejistá. Nikdo nevidí, že soupeř dá na hráče, u kterých hrozí nebezpečí, defenzivní hráče, a oni se potom tedy hůř prosazují. Je sice názor, že v první lajně jsou ty největší hvězdy, ale ještě častěji hraje lépe druhá, třetí lajna, protože chodí na horší hráče, kteří třeba tolik nebrání a chtějí dávat góly. Musím říct, že druhý útok ve složení Pekr, Řípa, Haluza hrál výborně, hráči se dobře doplňovali. Plus měli za sebou obrannou dvojici Bartoň, Ondrušek, jednu z nejlepších v naší soutěži. I třetí lajna byla schopná dávat góly, třeba Michal Pšurný se prosazoval v základní části, i když mu bohužel nevyšlo play-off.

Na podzim jste přišli o kapitána Mikela, který odehrál jen téměř třicet utkání, jak závažná to byla komplikace?
Byla to velká komplikace. Jeden čas měl problémy se zády, potom když se dostal zpátky na led, tak přišlo zranění v Ústí, kde jsme spíš jen doufali, aby to bylo dobré. Zrovna on, který byl loni i předloni velice užitečný hráč. Je to typ na play-off, je důrazný a nám takový hráč určitě chyběl. Post Honzy jako takový se nenahradil.

Vy jste v průběhu sezóny měli dokola problémy s přesilovými hrami. Co se dá dělat, aby je mužstvo zlepšilo?
V play-off jsme v nich začali dávat góly, ale potom jsme to zase utnuli. Musím říct, že přesilovku tvoří především obránci. Nám se zatím ty šikovné typy do přesilových her nepodařilo úplně najít. Tím, že nejsou střely od obránců, tak útočníci přestanou přihrávat, hrají jen dole a pro soupeře je to pak jednodušší. A někdy i solidně rozehraný zápas mohou pokazit dvě nepovedené přesilovky. Je pravda, že i když jsme je hodně trénovali, tak je to jedna z věcí, na kterých je potřeba zapracovat. Je i možné, že přijdou hráči, kteří do toho vnesou něco jiného, a bude to ku prospěchu.

Celý ročník jste neměli jasnou brankářskou jedničku, Žigárdy se střídal s Kašíkem. Myslíte, že to na výkony gólmanů může mít nějaký vliv?
Myslím, že s tím žádné problémy nebyly. Snažili jsme se vždy nechat chytat toho, kdo měl podle nás momentálně lepší formu. Nejdřív chytal většinu zápasů Štefan (Žigárdy), potom se to začalo pomalu střídat. Libor (Kašík) stabilizoval své výkony a my jsme s ním i začali hodně vyhrávat, tím pádem výhoda byla na jeho straně. V dlouhodobé části odchytal Žigy víc utkání, ve statistikách byl na tom zase lépe Libor. Ale je to jedině dobrá starost, protože gólmani musí na sobě pracovat. Není to možná pro ně tak pohodlné, ale je to ve prospěch jejich výkonnosti.

Další sezóna, suchá příprava, klub

Chystáte do příští sezóny opět spolupráci s extraligovými kluby, a využít tak hostování či střídavých startů?
Těžko říct. Ale mládež ve Vítkovicích, nebo ve Zlíně je výsledkově na vyšší úrovni než my. Ti mladí hráči ale musí být lepší než naši, bude samozřejmě záležet na tom, co oddíly nabídnou. Uvidíme, jaká bude přestupová politika Vítkovic, nebo Zlína. Myslím si, že Vítkovice letos profitovaly více ze spolupráce s námi, než my od nich. My jsme jim vlastně obehrávali mladé nadějné hráče a posílali tam naše nejlepší obránce. Ale za rok můžeme říkat, zaplaťpánbůh, že nám ty hráče sem pouštěli. Vypadalo to i na spolupráci s Třincem, ale to se potom pokazilo, když nám před play-off vzali Rosťu Marosze a dali ho do Hradce Králové. Ale i tam ještě nějaké možnosti jsou.

Suchá příprava vám začíná na konci dubna, už ji máte promyšlenou a rozplánovanou?
Už máme naplánované kdy, a kde bude soustředění. S Honzou Tomajkem (asistent trenéra) si pak přímo připravíme tréninky, až se vrátí z dovolené. Doufám, že tam zase něco malinko změníme. Věřím tomu, že studující A licence Honza přijde s něčím novým, co ještě nikdo neznáme, samozřejmě řečeno s nadsázkou. Sportoviště už jsme museli objednat, takových devět týdnů už máme rozplánovaných.

Můžete prozradit, jestli někteří hráči už s vámi další přípravu neabsolvují nebo zda do ní naskočí nové tváře?
Je jasné, že přípravu nezačnou hráči Vítkovic a Zlína. Vím určitě, že s námi bude trénovat spousta juniorů, abychom je viděli a dali jim šanci. Jestli svým přístupem budou vypadat dobře v suché přípravě, dostanou šanci i na ledě, aby ukázali, co v nich je. Nějací noví hráči sice ve výhledu jsou, ale to je otázka na našeho manažera. Zatím vím o jediném hráči, který s námi nezačne přípravu, a to je Petr Haluza, který ji začne v Kometě Brno. Potom se uvidí, jestli si tam vybojuje místo, nebo zda se případně vrátí. U Honzy Mikela taky stále nevím, jestli bude po tom zranění chtít dál hrát.

A otázka která zajímá asi všechny vaše fanoušky – bude pokračovat Jiří Dopita?
To si rozhodne Jirka, jestli ho budeme vídat ještě v dresu nebo už jen na tribuně, nebo na střídačce. On se určitě zapojí do dění v klubu, ať už aktivně nebo aktivně funkcionářsky. Je to jen na něm. Podstoupil operaci ramene, takže se nejdřív musí dát dohromady po zdravotní stránce. Nám říkal, že už v červnu začne trénovat, tak uvidíme.

Už na začátku jste mluvil o zdejším stadionu. Objevili se zprávy, podle kterých by za pár let mělo dojít k velké rekonstrukci a modernizaci. Co si o tom myslíte?
Město by si zasloužilo, aby zimní stadion byl důstojný, to už není jen o hokeji. Když město nemá halu s takovou kapacitou a úrovní, tak se ochuzuje o spoustu věcí.

Hokejový svaz schválil pro příští sezónu širokou baráž, což znamená větší šanci pro prvoligové týmy dostat se do extraligy. Jak na to pohlížíte vy?
Už se to říkalo jednou, a potom se to smetlo ze stolu. V červnu jsou volby nového předsedy, a jestli si extraligová mužstva protlačí svého kandidáta, tak ten to ze stolu smete všechno. Poslouchá se to hezky, bylo by to zajímavé, ale dokud to není hotové, tak vůbec nemá cenu se tím zabývat. Extraliga má dlouhé prsty, dokáže ovlivnit hodně klubů, které jsou na ni napojené.

Vy sám budete v Olomouci působit již šestou sezónu. Nemáte třeba pocit, že se musíte posunout trenérsky dál, například právě do extraligy?
Když přijde nabídka a já nebudu mít smlouvu v Olomouci, tak klidně půjdu. Ale když budu mít tady smlouvu, tak nikam odcházet nebudu, nejsem takový typ. Snažím se dělat práci tak, aby byl se mnou oddíl spokojený. Měl jsem šanci trénovat v extralize Kladno, poté Jihlavu, s kterou jsme tam postoupili. Příchozí trenéři to nemají nikdy jednoduché, protože většina oddílů dává přednost svým bývalým hráčům. To ale neznamená, že v tady v Olomouci nic nedělám a melu palci mlýnek. Snažím se svou práci obměňovat, rozhodně to není jednotvárné.

A jak se vám spolupracuje s asistentem Janem Tomajkem?
To asi spíš musí hodnotit on, jak se mu pracuje se mnou. Protože já v tom nemám problém. Mně stačí, když je trenér pracovitý, nepřijde deset minut před tréninkem a hned po něm neodchází. On se v průběhu pořád zlepšuje, protože začal věkově poměrně brzo. Padnul do toho rovnýma nohama a myslím, že to zvládá velice dobře a myslím, že i přitvrdil. Sice zvnějšku vypadá jako tichý člověk, ale on řekne mezi čtyřma očima i hodně nepříjemných věcí. To je důležitější, než jen dělat energetického trenéra, který hráčům konkrétně nic neřekne.