Lukáš Králík o nové sezóně: Věřím v postup do široké baráže
Proč jste se vydal zkusit štěstí zrovna do kanadského týmu Victoria Royals?
To, že jsem se dostal zrovna do Victoria Royals, bylo štěstí. Byl jsem umístěn na CHL draft, kde se domlouvali agenti většinou o tom, kdo kam půjde, a na mě vyšla právě Victoria ve WHL lize.
Jak jste se dokázal adaptovat na zámořský hokej?
Na zámořský hokej jsem si dokázal zvyknout až docela pozdě, někdy po Vánocích. Mám na mysli malé kluziště a hru do těla. Potom už to bylo o dost lepší, ale to jsem již moc šancí nedostával.
Mohl byste porovnat kvalitu WHL a první české hokejové ligy?
To nelze, protože jsem českou první ligu nehrál. Nastoupil jsem sice do jednoho přátelského utkání, ale to se nedá srovnávat. Dovolím si však tvrdit, že nějaký rozdíl v nich určitě bude. Jistě třeba v důrazu.
Jaké jsou rozdíly v tréninkových metodách?
Mimo led jsme trénovali docela podobně jako v Česku, třeba v posilovně jsme dřeli úplně stejně. Na ledě ale rozdíl vidět byl. Trénovalo se více soubojů jeden proti jednomu, případně dva na dva, či tři na tři. Hlavně všude ale bylo hrozně moc trenérů. Na posilování, bruslení, výživu, prostě všechno!(smích)
V týmu s vámi hrál i další český hráč, útočník Robin Soudek. Byl vám mezi hokejisty nejbližší?
Rozhodně byl! Ze začátku mě v tom všem nechal docela vykoupat, abych si dokázal poradit sám, hlavně tedy s angličtinou. Potom mi ale určitě byl nejblíže z celého týmu. Byla s ním velká sranda, on si totiž s ničím nelámal hlavu, pořád se jen smál a vymýšlel kraviny.(smích)
Bylo těžké přivyknout si americkým zvykům?
Zvykům ani ne, hlavě tedy s tou angličtinou. A snad ještě tomu, že v Kanadě a Americe nemají teplý oběd, ale jen nějaký sendvič. Hlavní jídlo jsme tak měli jen na večeři. Jinak bylo všechno v pohodě.
Se změnou hokejového prostředí jste si vyzkoušel i jiný školní systém. Jak jste si s tím poradil?
Chodil jsem do školy každý den po tréninku na tři hodiny, učitelé mě ale neznámkovali. Navštěvoval jsem jenom konverzaci angličtiny, abych se naučil dříve mluvit. Nejprve s mezinárodními studenty, po Vánocích pak už normálně s Kanaďany. To bylo o dost těžší. Plný školní program v Kanadě bych ale jistě nezvládl.
Po roce v zámoří jste zpět doma. Jaký byl vlastně důvod vašeho návratu do Olomouce?
Chci se dostat do nominace reprezentace dvacetiletých na MS v Rusku. A jelikož jsem v Kanadě nedostal tolik prostoru, tak jsem se rozhodl podepsat smlouvu v Olomouci, v jejímž týmu věřím, že šanci na reprezentaci stále mám. Dalším důvodem je to, že bych se chtěl už tento rok prosadit v áčku. V tom olomouckém je sice velká konkurence, ale bude záležet jen na mých výkonech.
Absolvoval jste s olomouckým týmem letní přípravu, jak namáhavá pro vás byla?
Letos pro mě byla letní příprava celkově jiná, než tomu bylo v předešlých letech. Jezdilo se docela hodně na kole. Často jsme měli i dvoufázové tréninky, hráli jsme hodně her. Takže to byla docela namáhavá letní příprava. Nejtěžší však bylo soustředění v Malé Morávce!
Co očekáváte od nové sezóny?
Co se týmu týče, tak si přeji postup do široké baráže o extraligu, do které se v nové sezóně dostanou hned dva prvoligové týmy. A u sebe doufám ve vyrovnané výkony bez zranění.
