Jsem rád, že jsem dal nakonec jen dva góly, prozradil Erik Hrňa

Podle statistik zpracovávaných během utkání Olomouce proti Berounu to vypadalo, že se Eriku Hrňovi povedlo vsítit hattrick, ale nakonec se tak nestalo. Jeho původně druhá trefa připadla Oldrichu Kotvanovi.

„Bylo to špatně nahlášené, hattrick jsem nevstřelil. Náš pátý gól dával Oldrich Kotvan. Vypálil od modré, a puk pak tečoval soupeřův hráč. Já jsem tak skóroval jen dvakrát, i když jsem za to vlastně i rád, protože nemusím nic platit do kasy,“ smál se Hrňa.

⇒ Medvědi Beroun 1933

I přes poměrně jasnou výhru se Kohouti s Medvědy docela natrápili. Po osmatřiceti minutách hry vedli jen o jedinou branku.

„V první třetině jsme nijak extra soupeřova gólmana neohrozili, všechny naše střely nebyly tak důrazné. Zadařilo se nám až ke konci druhé třetiny, kdy nám soupeř daroval přesilovku pět na tři. My pak využili nejen ji, ale i tu následující klasickou. Dokázali jsme tak odskočit, což nás zřejmě dostalo na koně,“ připustil čtyřiadvacetiletý forvard.

Mora už poněkolikáté rozhodla o svém triumfu v závěru druhého dějství, kdy dvěma slepenými góly navýšila svůj náskok na tři trefy. „Je jenom dobře, že jsme se takhle prosadili, i když by bylo lepší, kdyby nám to padalo už od začátku. Na druhou stranu to alespoň byl pro oko diváka napínavý souboj do poloviny utkání,“ pravil Hrňa.

Duel odpovídal původním předpokladům Kohoutů. Ti tvrdili, že buď se budou s Berounem trápit, nebo ho jasně rozdrtí. „Kluci mi před utkáním v šatně říkali, že to buď bude o jeden dva góly, nebo jim nasázíme spoustu branek. Do poloviny zápasu se spíše potvrzovalo to první, ale poté se to zlomilo, a nakonec jsme soupeři nadělili šest branek,“ těšilo šikovného útočníka.

Na zápas si našlo cestu celkem 1 262 diváků, což bylo na olomoucké poměry a soupeře, který na Hanou dorazil, nečekaný jev. „Je jenom dobře, když takhle lidi chodí, protože i mančaftu to pomáhá. Přesně jak se to neustále říká, fanoušci jsou šestým hráčem na ledě. Jsme tedy jen rádi, že jich tolik přišlo.“

Hrňovi se v dresu Mory hodně daří. Je tedy jen otázkou času, kdy si ho Třinec, ze kterého byl do Olomouce zapůjčen, vytáhne zpět do svého týmu.

„Tak to teda opravdu nevím, kdy to přijde. Sice se mi daří, ale stejně tam pořád nehraju. Teď navíc v Třinci máme jen tři lajny, já jsem ve čtvrté navíc. Musel by tedy někdo hrát špatně nebo se zranit, abych se do sestavy dostal. Byl bych ale rád, kdybych se do ní prosadil. Nevím však, kolik můžu odehrát zápasů v extralize, abych pak mohl dále hrát za Olomouc, která má určitě šanci postoupit do baráže,“ komentoval vsetínský rodák své šance v třineckém dresu.

Během utkání s Berounem si přivodil zranění Jiří Řípa, který kvůli němu pak nedohrál zápas. „Převrátil si asi palec, v neděli jde na rentgen, takže se uvidí. Sám neví, jak se mu to přihodilo. Prý šel do souboje, a zřejmě si pak to zranění přivodil o hokejku,“ přemítal Hrňa, který tak následně dostal na ledě o něco více prostoru. „Poté jsme se točili a prohazovali. Mně to ale nevadilo, já jsem byl jen rád, že si zahraju o trochu více.“

Erik Hrňa

Tomuto čtyřiadvacetiletému vsetínskému odchovanci se na Hané velmi daří. V dosavadních šesti zápasech v olomouckém dresu si připsal celkem devět kanadských bodů, když se mu povedlo čtyřikrát skórovat a pětkrát u branky asistovat.

Po zápasu s Pískem se Kohouti střetli s podobným typem soupeře. Žádné negativní myšlenky z prohraného duelu na jihu Čech si ale Hanáci nepřipouštěli. „Trenér klukům k tomu před zápasem moc neřekl, jen že prostě chce tři body. V Písku, co jsem slyšel, to prý prostě nešlo, i když se hráči hodně snažili,“ řekl Hrňa, který pak ještě pokračoval:

„Něco podobného se stalo po výhře v Boleslavi. Poté jsme jeli do Berouna, kde jsme prohráli po nájezdech. Možná se v těchto případech jedná o podcenění soupeře nebo to není taková důkladná příprava jako na kluby z prvních příček.“

Týmy ze spodních pater tabulky často praktikují hodně defenzivní styl, přes který se často velmi těžko přechází. To způsobuje technickým mužstvům docela velké potíže s prosazením se.

„Hrají hokej hodně zezadu, je těžké se přes ně dostat, když jsou zalezlí. Pak se třeba musí nahazovat puky, abychom pronikli do útočného pásma. Proti Berounu jsme v první třetině měli třeba problém se vůbec dostat přes hráče nebo založit útok. Když jsme přece jen vystřelili, tak to byly jen takové sporadické střely, se kterými si gólman bez problémů poradil,“ rozpovídal se Hrňa.

Když už se ale podaří Kohoutům uniknout alespoň do dvougólového vedení, často se hra celků vyznávající obranný styl hokeje rozpadne. „Když Beroun prohrával, tak hru otevřel, takže jsme měli více prostoru. Více jsme se tak dostávali do šancí a do zakončení.“