Trenér juniorů Kamil Přecechtěl: Měl jsem ze sezóny obavu, ale naštěstí se zatím nenaplnila
S jakými cíli jste vstupovali s juniorkou do sezóny?
Mým každoročním přáním je vyhnout se problémům se záchranou a zkusit vychovat některé hráče, kteří by mohli zasáhnout do A-týmu. Toto jsou vždy dva cíle, které si kladu před sezónou. Musím se přiznat, že letos jsem měl ze sezóny obrovskou obavu, ale ta se naštěstí zatím nenaplnila.
Proč jste měl vlastně obavu, když se vezme v úvahu, že skoro polovina týmu je i součástí áčka?
Ty ročníky se protáčejí a nebylo jasné, jestli třeba Radek Číp tady bude nebo jak na tom budou zdravotně kluci, na kterých letos juniorka stojí. Příprava tedy neproběhla úplně hladce, ale myslím, že se všechno dalo včas dohromady a že se sezóna běží zatím nad očekávání dobře.
Vyšel vám docela úvod sezóny, kde jste měli poměrně vyrovnaný počet výher a proher. To už jako kdyby naznačovalo, že byste mohli jít spíše nahoru než dolů…
Začátek sezóny nám vyšel, navíc jsme ještě k tomu sehráli první dvě třetiny z úvodu na hřištích soupeřů. Neustále jsme bodovali, skoro z každého výletu jsme minimálně bod přivezli, což bylo nesmírně důležité. Drželi jsme tak kontakt se špicí ligy i při venkovních zápasech. Nyní se nám to začíná doma vracet. Pokud budeme domácí zápasy vyhrát tak, jak doteď, tak bychom mohli v tabulce zůstat tam, kde jsme nyní.
Od patnáctého kola jste měli čtyřzápasovou černou sérii, kdy jste všechny duely prohráli jen o jediný gól. Navíc třeba na Slavii jste inkasovali rozhodující trefu třináct sekund před koncem…
To si vybere každý tým. Když se podíváte na hodnocení mužstev, tak se jedná o mladé kluky, kteří nejsou ještě hokejově vyzrálí. Mají tak své období, kdy hrají průměrný až podprůměrný hokej. Chtělo by to tedy vždy sladit, nebo spíše mít štěstí, aby alespoň polovina týmu předvedla nadprůměrný výkon. Ta druhá aby se pak do toho příslušným způsobem dostala. Ale když to vyjde tak, že deka padne na většinu mužstva, tak se to potom těžko, zvlášť v takové soutěži, kdy každý může s každým vyhrát i prohrát, srovnává.
Tuto sérii zlomily dvě vysoké výhry, 8:1 v Liberci a 11:1 doma s Mladou Boleslaví. To byla jistě vzpruha to tým…
Já myslím, že kluci sami cítili, že to mužstvo má celkem sílu, a pokud bude disciplinované a bude dodržovat to, co se po něm chce, tak to půjde. Navíc byla také reprezentační pauza, ve které jsme si trošku odpočinuli, hlavně teda ale psychicky. Bylo to poté na klucích vidět, protože až do posledního zápasu před zimní pauzou výborně bruslili a přehrávali jsme taková mužstva, jako byla třeba Plzeň.
Vy jste už zmínil, že se vám hlavně v poslední době daří na vlastním ledě. Projevuje se v těchto zápasech výhoda domácího prostředí?
Pro ty kluky je to domácí prostředí často opravdu výhodou, ti mladší si doma často více dovolí, nehrají s takovou obavou, jako venku. Já si myslím, že se nám to ale podařilo letos eliminovat v tom, že podáváme přibližně stejné výkony jak na hřištích soupeře, tak i doma. Samozřejmě v těch zápasech na hostujících kluzištích je problémy v tom, že ta mužstva jsou jako kdyby silnější. U nás si třeba tolik netroufnou a my je nepustíme k tolika věcem, jako když hrajeme u nich.
Do konce základní části zbývá osm kol, z toho vám sedm zápasů, neboť jedno kolo máte volno. Vzhledem k rozdílu patnácti bodů mezi vámi a třináctým celkem to vypadá, že by vás nadstavbová část nemusela minout. Dostanou tedy šanci spíše mladí, se kterými počítáte pro příští sezónu?
Já myslím, že určitě. Už v přátelském utkání proti Patriotu jsme přešli na sestavu, kde budou dvě lajny z té základní části týmu a dvě lajny kluků, kteří bojují o místo v sestavě pro příští sezónu. Mezi nimi jsou i čtyři kluci ze staršího dorostu a kluci, kteří nyní hrají za Přerov a Prostějov. Tedy všichni ti, kteří u nás dostávali v první polovině sezóny méně šancí. Chceme je vyzkoušet pro příští sezónu, která bude nesmírně náročná, abychom zjistili, kdo a jak na tom je.
Nadstavbová část se dělí na dvě skupiny po šesti týmech, přičemž z každé postupují čtyři mužstva. Budete i v nadstavbové části pokračovat ve zkoušení, nebo se spíše zaměříte na výsledky?
To je všechno svázané i se spoluprací s Valašským Meziříčím a naším áčkem. To znamená, že pokud hlavní hráči, kteří mužstvo táhnou, budou hrát jinde, tak samozřejmě budeme pokračovat v cestě zkoušení, kdy budou hrát mladí. Síla mužstva samozřejmě nebude taková. Pokud ale budou mít ti starší možnost a prostor hrát u nás, tak hrávat budou. Budeme bojovat o to, abychom se dostali co nejvýše.
Letos dokážete potrápit jakýkoliv tým, ale také s jakýmkoliv můžete i prohrát. Třeba na ledě posledního Ústí nad Labem jste prohráli po samostatných nájezdech…
To byla spíše shoda náhod. Po cestě na zápas se nám porouchal autobus, přijeli jsme tak pozdě. Prohrávali jsme docela rychle 0:3. Každé jiné mužstvo by rezignovalo, ale nám se povedlo ještě utkání srovnat na 5:5. Musím ale říci, že po strašidelném výkonu. Možná jsme si ani ten bod nezasloužili. Je pravdou, že sedět šest a půl hodiny v autobuse, a poté jít ihned na zápas, tak to není zrovna to pravé. Jednoznačně se to ale projevilo. V dalších zápasech jsme ale ukázali, že umíme hrát venku i doma. Třeba Liberec, který je těsně nad Ústím, jsme dokázali u něj snadno porazit. Není to tedy tak, že bychom hráli s horšími hůře a s lepšími lépe. Samozřejmě vnitřní motivace je jiná, když se hraje třeba se Slavií nebo se Spartou, než když se jede do Ústí nebo do Liberce.
Spolu s Chomutovem jste nejlépe střílejícím mužstvem. Taková statistika vás jistě musí těšit…
Máme mužstvo, které je technicky velice slušně vybaveno, a kluci toho využívají. Hlavně v útoku máme několik vynikajících bruslařů. V dnešní době hokej směřuje k tomu, že je možné přejít přes chlapa, aniž by útočící hráč byl atakován a faulován. Juniorská liga se začíná tímto způsobem pískat, což značí pro ty hráče obrovskou výhodu. A pokud ti v sobě najdou odvahu, tak toho také začínají využívat. Myslím, že se to projevuje právě v těch vstřelených brankách a také v průměru gólů na zápas, který je poměrně vysoký na to, jaká je minulost našeho mužstva. Hráčům se daří prosazovat, a díky tomu jsou na čele statistik. Podle mých zpráv je o ně i docela velký zájem, takže si myslím, že tahle garnitura hráčů se určitě neztratí.
Na druhou stranu také docela dost inkasujete na to, na jaké pozici se nacházíte. Znamená to, že kdekoliv hrajete, tak vždy se tam dá očekávat útočný hokej?
Nám vlastně ani nic jiného nezbývá. My v defenzivě máme řadu mladých obránců, opřít se můžeme tak jen o tři hráče. Ostatní víceméně rostou, dávají se dohromady, se soutěží se vžívají. Máme vynikajícího brankáře, ale je pravda, že ta ofenziva jednoznačně převyšuje tu práci v defenzivě.
Zmínil jste svou brankářskou jedničku Jana Lukáše. Musí se ale přiznat, že i dvojka Jakub Kochta odvádí dobrou práci, když dostane v bráně šanci…
Opravuji se, máme dva vynikající gólmany. Musím říci, že jsem byl mile překvapen výkony Kuby. Nesmírně mě těší jeho přístup a také to, že si na svou šanci počkal. Byl na ni nachystaný a ty zápasy, ve kterých nastoupil, odchytal parádně. Myslím, že vůbec ve svých prvních zápasech letošní sezóny byl strůjcem vítězství. Soupeři hráli na domácích hřištích, jednalo se o nesmírně těžká utkání a Kuba převedl výborné výkony.
Jan Lukáš vyrazil na MS U20. Dal jste mu před cestou nějaké rady?
Ať se teple obléká, aby neprochladl a neonemocněl. To byla jediná rada. Honza je totiž natolik chytrý kluk, že si z toho turnaje přiveze své vlastní zkušenosti a že nepotřebuje radit, jestli si má dávat pozor na to nebo na to. On i v našem klubu dokazuje, jak dokáže být koncentrovaný. Svým přístupem, soustředěním se a přípravou na utkání patří k elitě českého hokeje.
Věříte, že by se mohl někdy v budoucnu prosadit v seniorské reprezentaci, i když je v té juniorské „pouze“ jako trojka?
Jsem o tom přesvědčený z jediného prostého důvodu. Honza totiž pro ten hokej dělá opravdu všechno, a pokud ho nepostihne nějaké zranění, které by ho zastavilo, tak je to jen otázka štěstí a času, kdy se prosadí do toho dospělého hokeje. U brankářů to sice bývá vše trochu složitější, ale já si myslím, že Honza má cestu otevřenou a že se určitě prosadí.
Jaký byl váš nejoblíbenější a nejhorší zápas dosavadní části sezóny?
Nejhorší zápas letos byl určitě v Ústí (úsměv). To bylo ale bohužel zapříčiněné tím pozdním příjezdem. V poslední době jsme ale sehráli řadu vynikajících utkání, což mě nesmírně těší, protože nejsem trenér, který by chválil za průměrné výkony. Měl jsem však třeba radost, když jsme přehráli Plzeň. Naše mužstvo dominovalo na ledě, bylo lepší a v takových těch rozhodujících fázích bylo i hokejové. Dávali jsme také krásné branky. A to se nestalo jen v jediném zápase, takových bylo více. I utkání, které jsme prohráli, třeba se Spartou, patřila k hokejově velice slušným. Nejlépe se samozřejmě vzpomíná na ty zápasy, které se vyhrály. Ať už to tedy bylo utkání s Mladou Boleslaví, kterou jsme doma převálcovali, nebo se Zlínem, které bylo minimálně na úrovni špičky dlouhodobé soutěže. Kdo ví, zda to výkonem nesahalo ještě dále.
Připomeňme ještě zápas v Plzni, kde po pětašedesáti minutách byl výsledek 0:0…
(smích) Tak to bylo zase utkání z opačného soudku, kdy sice mužstva bojovala, ale vzhledem k tomu, že oba mančafty odehrály den předtím zápas, což letos nebývá, tak bylo vidět, že mužstva jsou trošičku unavená. Samotný zápas tedy po technické a taktické stránce byl mizerný. Nakonec se to po prodloužení a šesti sedmi sériích nájezdů zlomilo. Bylo to sice utkání, které do té soutěže samozřejmě patří, ale vybočilo tím opačným směrem.
Pokud se zaměříme na mladší dorost, tak ne že by se vám vyloženě nedařilo, jste čtvrtí a máte poměrně solidní výsledky, ale na postup do finálové fáze to nevypadá…
U toho mladšího dorostu je to trošku jinak. Nehledíme na to, jestli uděláme body, nebo je neuděláme. U něj momentálně hledíme na to, jak do něj zapojíme mladší hráče a také jak zapojíme starší hráče do mužstva starší dorostu, což se celkem daří. Minimálně dva tři hráči z mladšího dorostu teď nastupují ve starším dorostu a budou asi nastupovat i dále. Do mladšího dorostu se snažíme integrovat hráče z béčka a ze soutěže žáků.
To samozřejmě s sebou nese absolutní nevyrovnanost a takové nečekané výkyvy ve výkonnosti mužstva. Kolikrát jsme byli s Jirkou (Jiřím Dopitou) zděšeni, co jsme schopni předvést s mužstvy ze spodku tabulky. Jak třeba v Opavě, tak doma s Porubou. Na druhou stranu jsme odehráli výborné utkání ve Vsetíně. Jedná se tedy o mužstvo, u kterého když zařazujeme mladší hráče, tak nejsme schopni říci, že budeme lepší. Můžeme ale říci, že čekáme, co z toho bude. Nastupují třeba tři čtyři hráči, kteří naskočí do něčeho, co je pro ně nové, a oni jsou z toho ještě chvilkami vyvalení. Dělají věci, které by jindy nedělali. To samozřejmě vnáší chaos do té lajny, což pak chtějí starší zachraňovat. A když se tedy následně na ledě všichni motají, tak z toho vznikne neskutečný guláš. A ten v těch posledních zápasech doopravdy byl. Chvilkami jsem z toho byl až nemile překvapený.
Vzpomínal jste zápas s Porubou, který moc hokejové krásy nenabídl. Skoro jako kdyby během něj nikdo nevěřil, že by mohl padnout gól, i kdyby byly nájezdy, na které stejně došlo…
S juniorskou v Plzni bylo něco podobného, takže už jsme na to byli připraveni (smích). To jsou takové zápasy, ve kterých jsme se dohodli, že dáme příležitost mladým hráčům, aby se trochu otrkali. Nakonec se také jednomu takové mladému stalo, že mu chudákovi utekl puk při nájezdu do rohu. Bylo tak vidět, že ti kluci chtějí, ale ještě nejsou natolik vyzrálí, aby do toho mančaftu zapadli a aby hráli to, co se po nich chce. Potřebují naopak čas, aby si na tu hru navykli. Já si myslím, že tak za tři týdny až měsíc, což je asi ta doba, za kterou si mužstvo na sebe navykne, začnou plnit to, co se po nich chce.
Podíváme-li se na tabulku mladšího dorostu, tak si lze všimnout, že posledním celkem je Vsetín. Není to pro vás překvapením?
Začínají se už projevovat takové ty problém rázu menších měst, tedy menšího hokejového výběru. Z toho pak také vyplývá menší kvalita. A tohle se nevyhne nikomu, vidíme to třeba i u velkých extraligových klubů, které mají sebrané hráče ze sedmi jiných klubů, takže hrají na dvanáct „cizích“ hráčů. My jsme ještě pořád slušnou výjimkou, že v podstatě máme tak čtyři tyto „cizí“ hráče, zbytek jsou naši vlastní. Nebo s Uničovem kooperujeme tak, že si od něj můžeme vytahovat naše kluky a dávat mu hráče do béčka. Je to stále tedy na jiné bázi, ale myslím, že se blíží doba, kdy i my také budeme těžko skládat tým.
V mladším dorostu máte jednoho reprezentanta, vlastně reprezentantku, Vendulu Přibylovou, která spíše zatím plní hlavně reprezentační povinnosti, než ty klubové…
Ta hlavně plní reprezentační povinnosti (smích). Je pravdou, že u nás tráví minimum času, neboť hraje dámský hokej, letos byla na turnaji se Slavií, působí v reprezentaci osmnáctek i dospělých. Má toho tedy hodně. Měla i dlouhodobé zranění, takže letos s námi moc dlouho nepobyla, spíše je někde na cestách nebo se léčí. Pořád je však členkou kádru a do mužstva stále patří.
A jak to s ní vypadá do budoucna?
Dále hrát ve starším dorostu nesmí, takže je tohle pro ni poslední sezóna u nás. Už smí pak totiž hrát jen dámský hokej. Bude tedy muset odejít do klubu, kde je vyloženě dívčí mužstvo.
