• 1. 11. 2010
  • V patách...

V patách Matěji Pekrovi

Tomáš Schmiedt
O L O M O U C - Je mu teprve dvaadvacet let a hraje svou premiérovou sezónu za Olomouc. Přesto Matěj Pekr nevynechal za Hanáky ani jeden zápas první ligy. I když se na ledě nevyskytuje tak často, jak někteří jeho spoluhráči, svým nasazením nejednoho z nich předčí. V posledním souboji proti Chrudimi tento mladíček přihrál Milanu Ministrovi na úvodní gól střetnutí.

Hanáci se v minulém utkání s posledním celkem prvoligové soutěže opět příliš moc natrápili. I přesto, že byli střelecky mnohem více aktivní než jejich soupeř, vsítili jenom dvě branky, což se nakonec ukázalo jako nedostačující k výhře v normální hrací době. „Bylo to špatné, chtěli jsme tři body, ale získali jsme jenom dva. Dvakrát jsme zbytečně vyhodili puk z obranného pásma, šli jsme tak do tří, což nakonec rozhodlo,“ praví trochu roztrpčeně Pekr.

Ice-time - 11:39 (plný počet hráčů), 0:23 (přesilovky/oslabení)
Střely - 3 (na bránu), 0 (mimo), 2 (zblokované)
Přihrávky - 12 (přesných), 1 (nepřesná), 0 (zblokovaných soupeři)
Souboje - 4 (vyhrané), 5 (prohraných)
Vhazování - 0 (vyhraných), 1 (prohraný)
Plus/mínus body - +1

Znovu to byla ta stará známá písnička, kdy si olomoučtí borci sice vytvoří hromadu šancí, s jejich proměňováním je to však horší. Kohouti dokonce dvakrát orazili Východočechům tyč jejich svatyně, jednou se to povedlo právě Pekrovi. „Je to smůla, ale tu už máme delší dobu. Nemůžeme vstřelit gól. Šance si sice vytvoříme, ale bohužel je neproměňujeme,“ lituje forvard Mory některých vyložených situací, ve kterých ale Hanáci zklamali.

„Nepadá nám to tam z hezkých šancí, takže hodně střílíme, abychom dávali alespoň škaredé branky. Kdybychom dávali pěkné góly, tak jsme v tabulce někde nahoře,“ má olomoucká pětadevadesátka jasno v tom, proč zatím Kohouti okupují jenom devátou příčku.

Matěj Pekr
S Chrudimí dostal do své lajny nového partnera, centra Milana Ministra. Byla to právě jejich formace, která zařídila první gólovou změnu v utkání. Vypadá to tedy, že by trenéři nemuseli mít s třetím útokem žádné starosti. „Zatím to jde, ale tak to bylo i s ostatníma. Začátek byl vždy dobrý, ale postupem času se nám přestávalo dařit. Já doufám, že nám to teď vydrží, a půjdeme nahoru.“

Při početních výhodách či nevýhodách se Pekr příliš moc neohřál, protože při těchto příležitostech většinou jen sedí na střídačce. „Máme tři přesilovkové formace, o kterých rozhodli trenéři a ve kterých nejsem,“ vysvětluje mladík svou neúčast v přesilových hrách a oslabeních.

Jednou se dvaadvacetiletý útočník objevil na vhazování v útočném pásmu, i když mu tato činnost jako křídlu nepřísluší. „Domluvili jsme se s Milanem Ministrem, že budu hrát buly na něho, a on pak z jedničky vypálí. Bohužel se to ale nepovedlo,“ prozradil Pekr svou a Ministrovu taktiku, jak překvapit soupeře rychlou akcí.

Hokejista s holí na pravou stranu se také pustil i do několika soubojů, uspěl v nich však zhruba z padesáti procent. „Když se hráč snaží jít soupeři do těla, tak se do utkání rychleji dostane. Já sice nemám v zápasech tolik tvrdých střetů, ale kdyby bylo potřeba, klidně bych do nějakého šel. Hokej je kontaktní sport, s tvrdostí se musí počítat.“