Někdy soupeř sebou šlahne k zemi, ale nic mu není, zlobil se Libor Kašík

Jak byste ohodnotil vypjatý pátý čtvrtfinálový souboj s Hradcem Králové?
Byl to asi nejtěžší zápas. Hráli jsme hned od začátku, na soupeře jsme vletěli, dali jsme gól z kraje utkání. Pak ale bylo utkání těžké v tom, že jsme nepřidali žádný gól navíc. Na stav 1:0 se nedá hrát, což se potvrdilo. Minutu před koncem druhé třetiny jsme si po taktické chybě neuhlídali vedení. Myslím, že třetina by se měla dohrávat už jen na vyhazování. Nepohlídali jsme si ale dorážku, soupeř srovnal na 1:1. Naštěstí se nám podařilo ve třetí třetině vstřelit gól, udržet náskok a dohrát zápas skvěle takticky zezadu.

⇒ Brankář Libor Kašík se může v play-off pochlubit úspěšností zákroků 94,89 procent

Souboje jsou vyhecované, místy až agresivní. Čím to podle vás je?
Také se mi zdá, že některé zákroky jsou tam navíc. Někdy mi přijde, nechci to říci nějak špatně, že hráč Hradce sebou šlahne k zemi, nic mu ale není, za chvíli hraje znovu. Nevím, co je s Roupym (Davidem Roupcem), zda je to opravdu tak hrozné, jak to vypadalo. To těžko říci, uvidíme, zda bude hrát příští zápas, nebo ne. Tvrdé zákroky ale k play-off patří. Musíme všechno dohrávat do konce, hrát všemi silami, co máme. A každou sílu, která nám zbývá, musíme ještě dostat ze sebe, protože je to play-off, je to jiná ligy než základní část. Je nás už i docela málo, jenom jádro týmu, ve kterém je spousta mladých, ale myslím, že zápas odehráli výborně. Musím je pochválit a poděkovat jim za to.

Bude utkání v Hradci Králové pro vás těžší?
Každý zápas je jiný, třeba soupeře prohra položí, třeba ne. Pro soupeře je ale horší, když prohraje 1:2 než 1:6. Myslím, že to pro Hradec byla taková podpásovka. Doufám ale, že ten zápas venku uhrajeme. Přinejhorším musíme uhrát postup doma. Máme na to dva zápasy, doufám tedy, že to zvládneme.

Jistě by ale bylo vhodné, kdybyste vyhráli už v Hradci Králové, abyste tak měli ještě pár dní volna navíc…
Některé týmy hrály sedm zápasů a dostaly se až do finále, protože byly rozehrané. Pak ale třeba chyběly síly. Třeba budeme rozehraní a bude to lepší, než kdybychom vyhráli 4:0 a čekali bychom na semifinále dva týdny, týden nebo jak dlouho. Samozřejmě si myslím, že by teď už bylo lepší, kdyby to skončilo 4:2 na zápasy. Ale je to ještě hodně daleko, zbývá jeden velký krok a doufám, že ho uděláme.

Co říkáte na situace, kdy do vás najíždí soupeřovi útočníci?
Sleduji to, vím o tom. Trenér říkal, že si to máme nechat projít hlavou a vychladnout. Tak se snažím, ať do mě chodí, jak chtějí, já jim to vracet nebudu. Doufám, že ani hráči ne. Já chci vyhrát, a jestli mi někdo něco udělá, půjde na trestnou on. A jenom dobře pro můj tým, protože oslabí svůj tým. V tomhle případě mi nevadí, že do mě jezdí.

Vaše osobní forma graduje. Vnímáte to nějak sám?
Vůbec. Dopi (Jiří Dopita) mi řekl, ať se začnu soustředit, tak jsem ho poslechl. Jsem rád, že se mnou takhle promluvil a doufám, že budu dělat radost týmu a že se budu dále držet. Zatím chytám docela dobře.