Návrat ze zámoří? Musel jsem si v hlavě vše srovnat, přiznává Lukáš Králík
Už je to rok, co jste se vrátil ze zámoří, abyste zkusil štěstí znovu v týmu HC Olomouc. Jak ho hodnotíte uplynulý rok po osobní a týmové stránce?
Myslím si, že po osobní stránce to půlku sezóny stálo docela za nic. Nechci říct, že jsem si zvykal, ale necítil jsem se úplně nejlépe. Druhá půlka však byla lepší, začal jsem pořádně dostávat šanci v áčku a i v juniorce se nám dařilo. Nakonec vše vyústilo v to, že jsem si mohl zahrát baráž proti extraligovým týmům, což jsem si před sezónou ani nepředstavoval. A už vůbec jsem nečekal, že bychom v juniorce mohli vyhrát bronz. Celý rok tedy hodnotím pozitivně.
Bylo období, kdy jste se v zápasech A-týmu vůbec neobjevil (25. – 44. kolo). Srazilo to vaše sebevědomí dolů?
Musím říct, že ano. Ze začátku jsem si to dost bral a musím říct, že to byla blbost. Musel jsem si v hlavě vše srovnat a říct si, že se musím odrazit od juniorky. Naštěstí se mi v ní, a celkově celému týmu, začalo dařit, což pomohlo nejen mně, ale i ostatním klukům, dostat na závěr sezóny příležitost v áčku. Juniorka mi hodně pomohla.
Dá se vůbec srovnat kanadsko-americká juniorská WHL s první ligou v Česku?
Myslím si, že je to velký rozdíl, to se snad ani srovnat nedá. Když někdo říká, že se v Česku mezi juniory hraje více do těla než v první lize, tak v tom podle mě takový rozdíl není. V Kanadě jsem ale velký rozdíl viděl. Hráči tam jsou v juniorce mnohem lepší než u nás, dokonce bych řekl, že i lepší, než někteří hráči v naší první lize. Cítil jsem, že hokej pro ně od mala znamená vše.
Jak jste se po příchodu srovnával s jinými rozměry kluziště? Měl jste dojem, že na širším hřišti najednou máte více času a místa, anebo jste měl pocit, že musíte více bruslit?
Podle mě je to s bruslením skoro stejné, akorát trochu vymizí osobní souboje.
Zcela jistě berete rok v zámoří jako plus v tom, že jste se naučil anglický jazyk. Stalo se vám v první lize, že jste ji s některým protihráčem z ciziny využil? Co třeba barážová bitka s chomutovským bekem Brettem Palinem?
Bylo to moje velké plus, odcházel jsem totiž rok před maturitou, takže na maturitu z angličtiny jsem se pak ani nemusel učit. S Palinem jsem to využil (směje se). Na trestné po mě pořvával, že se mu ta bitka líbila.
Jak dlouho vám trvalo, než jste si v angličtině mohl opravdu povykládat?
Minimálně tak tři čtyři měsíce. Byl se mnou v týmu sice jeden Čech (Robin Soudek), jenže zhruba půl roku se se mnou moc nebavil. Po nějaké době jsem se ho ptal, proč se ke mně choval tak nevstřícně. Říkal, že chtěl, abych se snažil vše zařídit sám a mluvil co nejvíce anglicky. Také mi říkal, že mu něco podobného dělal Tomáš Vincour. Musím potvrdit, že mi to pomohlo.
Chtěl byste se jednou do zámoří vrátit nebo je vaším cílem tuzemská extraliga?
Každý hokejista by měl mít ty nejvyšší cíle. Určitě bych si chtěl zahrát nejvyšší soutěž v Česku, samozřejmě člověka láká i Rusko. Ale vůbec bych se nebránil tomu, kdyby se mně stejně jako Romanu Červenkovi podařilo dostat do NHL až ve vyšším věku (usmívá se). Ale je složité teď něco říkat. Chci jít rok po roku a uvidím, co bude.
Nyní ale zřejmě myslíte na další sezónu v dresu Mory. Čeho byste v ní chtěl dosáhnout?
Chtěl bych si vybudovat stálou pozici v áčku. Super by bylo, kdyby se nám podařilo probojovat tak daleko jako loni. Je nás tu ale hodně mladých a dá se říct, že v přátelských utkáních hrajeme každý o svůj flek.
Foto: Karolina Martinková
