Lukáš Králík přišel o turnaj v Detroitu, ale o MS 18 v Německu se porve

Radek Heloňa
O L O M O U C - Hned po zápase extraligy juniorů mezi HC Olomouc a Ústím nad Labem měl střední útočník Olomouce Lukáš Králík (nar. 14. března 1993) odletět s reprezentační osmnáctkou na turnaj do Detroitu. Stačila malá nepozornost na ledě a dvojice protihráčů vystavila olomouckému talentu stopku. Přetržené vazy v rameni znamenaly operaci.

Vyhlášený ortoped Radek Holibka však odoperoval mladého borce tak, že by už za měsíc mohl začít s rehabilitací. Hlavní Lukášův cíl, MS do 18 v Německu, které se koná v březnu, tak ohrožen není. Držme tedy rodákovi z Uničova palce, aby se rychle zotavil a olomoucký hokej měl v budoucnu dalšího hráče skvělého hráče, který to dotáhne do reprezentace nebo do NHL.

Jak se cítíte po operaci ramene?
Operovaný jsem byl v pondělí, včera to docela bolelo, ale dnes (rozhovor vznikal ve středu 10.11. pozn. red.) už se cítím lépe. Už jsem i vysadil prášky od bolesti, abych si nějak nezvyknul…

Kdo vás operoval a jaké jsou prognózy na uzdravení?
Naštěstí mě operoval pan doktor Holibka. Od nikoho jiného bych se asi ani operovat nenechal. Pan Dopita mu hned po utkání volal, jeli jsme za ním do nemocnice na vyšetření. Operován jsem byl ale až v pondělí, protože jsem šel na speciální artroskopii, díky které bych měl být schopný už za měsíc začít rameno pomalu rozhýbávat. Klasickou operací bych byl určitě na dva nebo tři měsíce úplně bez hybnosti.

Jak vlastně k tomu zranění došlo? Vybavujete si ten souboj?
Ano, brankář vyrazil puk do rohu, já jsem jel pro něj k mantinelu a jednou rukou si puk přebral. Otáčel jsem se za sebe, že se vyhnu protihráči, o kterém jsem věděl, bohužel tam byl ještě jeden, který mě narval. Už když jsem dopadl, tak jsem cítil, že to je špatné. Chtěl jsem stoupnout a jet na střídačku, ale nešlo to. Ještě na zimní stadionu mi naše zdravotní sestra nahodila rameno zpět. Ani nevím, jestli to bolelo, já pořád řešil, jestli budu moct jet do USA, ale ona mi už říkala, že to bude přetržené, což se taky v nemocnici bohužel potvrdilo.

Junior Lukáš Králík

Neúčast na turnaj v Detroitu vás asi hodně mrzí co?
Je to strašný. Nedá se ale nic dělat. To k hokeji prostě patří. Říká mi to táta i pan trenér Přecechtěl. Musím se dát dohromady, tento turnaj oželím, důležité bude se dostat na jaře na MS 18 v Německu, tomu podřídím vše.

Ozvali se vám i reprezentační trenéři pan Hosták s panem Šolcem?
Já jim hned volal, že nemůžu jet. Měl jsem už v kabině kufr, že po zápase pojedu do Prahy na letiště. Stejně jako já přišel o turnaj ještě jeden spoluhráč Lukáš Sedlák, který má zlomenou ruku.

A co olomoučtí spoluhráči, byli za vámi v nemocnici?
Jó, kluci jsou tady často. Kuba Lehečka je tu každý den a kromě mě se tu bohužel objevil i kapitán Petr Ustrnul, který má taky ruku v sádře. Nějak se nám ten mančaft rozpadá (smích).

Jak vidíte svoji hokejovou budoucnost? Budete se chtít prosadit v 1. lize a pak v extralize nebo myslíte na kanadskou juniorku?
Určitě bych rád ještě letos okusil první ligu, v přípravě už jsme s Kubou Lehečkou jeden zápas vyzkoušeli. Ale letos se áčku nedaří, takže nevím, jestli bude prostor zkoušet mladé hráče. Co se týče Kanady, tak hodně se napoví MS. Musím se na něj nejdřív dostat, pak mám šanci se ukázat. V červnu bude taky draft tak uvidíme, ale asi o tom budu přemýšlet.

Jaké jsou tedy šance se na MS, které je v březnu v Německu, dostat?
Uvidíme. Zatím jsem hrál většinou druhou nebo třetí pětku, až na Memoriálu Ivana Hlinky jsem chvíli hrál i ve čtvrté pětce a když se to stáhlo, tak jsem i seděl. I když já se cítil dobře. Teď se musím uzdravit, dobře zrehabilitovat, do března je ještě času dost na sebe upozornit. Když budu hrát dobře, věřím, že mě nominace nemine.

Juniorka Olomouce měla výborný start, po 8 kolech jste dokonce vedli extraligu, ale pak přišla série proher a klesli jste do poloviny startovního pole. Čím to?
Před sezónou se nám nedařilo v přátelských duelech, tak jsme měli obavy ze startu soutěže a ten nám vyšel parádně. Měli jsme 10 výher. Ale pak přišla smolná porážka v Českých Budějovicích, série těžkých soupeřů Sparta, Slávie. Pak jsme porazili Kladno, ale v sobotu jsme to s Ústím nakonec prohráli, takže uvidíme. Chceme se hlavně zachránit, i když první dvanáctka pro play off taky není nedosažitelná.

Co teď s volným časem, když nebudete trénovat, hrát?
Budu se hlavně věnovat rehabilitaci, až to teda půjde. Budu se snažit co nejdříve jezdit na kole, posilovat břicho. Určitě budu chodit fandit klukům na zápasy a taky můžu dohnat školu. Teď jsem měl být mimo kvůli turnaji v Detroitu, tak teď můžu dohnat školu.