Olomouc je pro mě krok dopředu, svěřuje se posila Jan Knotek
Do týmu Kohoutů přicházíte pár dní před začátkem ligy. Jak se to celé vlastně upeklo?
Bylo to dost rychlé, vlastně jsem do poslední chvíle nic nevěděl. V Brodu mi to ze dne na den oznámili jako hotovou věc, řekli, ať se hlásím v Olomouci. V Rebelu se trochu měnilo vedení, z čehož vyústil i můj přestup do Mory.
V Havlíčkově Brodu jste však nastupoval i během přípravy …
Ano, opravdu nic nenasvědčovalo tomu, že bych měl odejít jinam. Najednou zkrátka přišli s tím, že přestupuju.
V dresu Rebelu jste odehrál pět sezón, což je hodně dlouhá doba. Jak těžké bylo pro vás tento tým opustit?
Byla to opravdu dlouhá doba, nadruhou stranu už jsem možná potřeboval nějakou změnu, takže doufám, že to povede k dobrému. Je pravda, že jsem byl v Brodu zvyknutý, teď si ovšem musím zvykat znova. Ale to se zkrátka nedá nic dělat, takový je hokejový život.
Za Moru už jste stihl odehrát jeden přípravný zápas, zdálo se ale, že vše proběhlo hodně narychlo.
Byla to taková hurá akce. Volal mně trenér Fiala a řekl mi, že by chtěl, abych dorazil do Jihlavy a už si zahrál. Chtěl, abych si to trochu osahal a ukázal se, aby klub věděl, do čeho jde. Je pravda, že v ten den to bylo takové cestování tam a zpátky, Po utkání jsem jel ještě do Havlíčkova Brodu a domů. V pondělí jsem se pak hlásil tady.
Hurá akce však měla snad nejideálnější konec. Při své premiéře v dresu Kohoutů jste vstřelil branku.
Moje hra určitě nebyla nejlepší, ovšem za gól jsem byl rád. Nějakým dílem jsem mohl přispět k naší výhře.
Bylo vám řečeno, jakou roli budete v týmu mít?
Nějak dopodrobna jsem se s trenéry ještě nebavil, měl bych však začít ve třetí pětce s Romanem Rácem a Voďasem (Michalem Vodným). Jsem centr, takže bych tu formaci měl asi nějakým způsobem utvořit a také hrát do těla.
Co jste před svým příchodem do Olomouce o týmu Hanáků věděl? Přeci jenom už v první lize nějaký čas působíte a proti Olomouci už jste také pár utkání odehrál.
Od vidění znám všechny hráče, blíže se znám akorát s Ondrou Švaňhalem, který se mnou působil v Havlíčkově Brodu. Ale ze vzájemných zápasů se znám skoro s většinou, s některými jsem se i trochu pošťuchoval (usmívá se).
Vím, na co narážíte. V 50. kole loňské základní části jste se v pěstním souboji střetl s Lukášem Králíkem. Bavili jste se o tom už spolu?
Už se mě na to v jednom rozhovoru ptali, musím zopakovat, že jsme o tom ještě nemluvili. Jsem tady krátce, při seznámení jsme si podali ruku, usmáli se, a to bylo asi všechno. Bitva byla na ledě, nebylo to tehdy nic osobního, stalo se to v emocích.
Co pro vás angažmá v Olomouci znamená?
Loni měla Mora výbornou sezónu, stále hrála na špici. Já doufám, že se nám to bude dařit i teď, chtěl bych, abychom se podívali do baráže. V mé kariéře je to určitě krok dopředu, třeba mi přesun do Olomouce pomůže se o něco zvednout.
FOTO: Karolina Martinková
