Jiří Dopita po první čtvrtině nabádá: Chce to větší klid v zakončení
První čtvrtina probíhajícího ligového ročníku je za vámi. Můžete být s aktuálním postavením a s odvedenými výkony spokojení?
Dívali jsme se, že máme po první čtvrtině stejně bodů jako loni (25 bodů), tudíž z toho pohledu může být u nás spokojenost. Malinko se u nás vyskytuje problém, že máme střelecké výkyvy. Jednou se nám daří extrémně, pak se zase gólově trápíme. Pozitivní ale je, že každý zápas si dokážeme vytvořit spoustu šancí. Názorným příkladem jsou utkání s Berounem a Havlíčkovým Brodem, která nás mrzí. V obou případech se hrálo prakticky na jednu bránu, myslím, že jsme byli v těchto střetnutích lepší, ač tam byla nějaká okénka. To však vyplynulo tím, že jsme se celý zápas tlačili dopředu.
Jiný případ bylo utkání v Jihlavě, kde nás „zašmikl“ rozhodčí. Podávali jsme i protest, protože dva góly jednoznačně neměly platit. Ale nechceme si nijak stěžovat. Dá se říct, že v globálu spokojení jsme, až na pár maličkostí. Zejména co se týká většího klidu v zakončení, gólů bychom mohli v každém duelu dávat víc. Tohle je pořád začátek sezóny, musíme se připravit, abychom hráli celou sezónu stejně a aby naše výkony vygradovaly v play-off.
Tým už zastihla i menší krize. Jednalo se o tři zápasy hned zkraje sezóny. Čemu jste přičítali vinu?
Byly to zápasy s Litoměřicemi, Berounem a Jihlavou. O utkání s Berounem už jsem mluvil, taková střetnutí zkrátka někdy jsou. Takový „den Blbec“. Máte šancí na dva zápasy a góly nedáte. Pak hrajete vyrovnané utkání, ale máte trochu více štěstí než soupeř a berete tři body. Z druhého pohledu jsem však rád, že si držíme konstantní výkonnost v tom, že si příležitosti vytváříme. Když beru v potaz tato tři utkání, tak snad všechna, až na zápas s Litoměřicemi, nebyla úplně špatná. Jen tam to od nás nebyl povedený zápas. Zatím to ale není nic hrozného, převládají pozitiva.
Dá se tvrdit, že má tým i psychickou sílu? Konkrétně po tomto nelichotivém období se dokázal zvednout k třízápasové vítězné sérii.
Myslím, že mančaft nemá z čeho být pod psychickým tlakem. Pohybujeme se v popředí tabulky, takže podle mě nějaké vnější vlivy u nás nejsou. Kluci by měli hrát v klidu, a to se jim zatím v mých očích daří. Všech třináct utkání jsme odehráli poměrně dobře, jen zkrátka někdy chybí trochu více štěstí v zakončení. Třeba kluci jako Matěj Pekr, Kuba Herman nebo Jirka Řípa měli loni takovou větší pohodu. Šance, které si vytvořili, dokázali proměňovat. Letos se však zatím trochu trápí. Ale jak už jsem řekl, je důležité, že se alespoň do příležitostí dostávají. Věříme, že se to jednou prolomí a kluci budou ty góly znovu dávat.
„Všech třináct utkání jsme odehráli poměrně dobře, jen zkrátka někdy chybí trochu více štěstí v zakončení.“
Naopak se dařilo jiným formacím. Zářila zejména třetí formace (Švaňhal, Kucharczyk, Kindl).
Je to dobře, že se góly rozloží mezi všechny útoky. I mladí kluci, když naskočí, hrají poměrně slušně. V tomto směru je to určitě pozitivní.
Jak byste komentoval hru v přesilových hrách? Po 13 zápasech máte na svém kontě deset přesných zásahů z 57 početních výhod.
Na tom musíme pracovat. Je pravda, že nám přesilovky zatím příliš nevychází, často je hrajeme zbytečně komplikovaně. Měli bychom to hrát jednodušeji, stále se o tom bavíme, ale zatím to příliš nejde tak, jak bychom chtěli. Ale určitě souhlasím, tato herní činnost by se měla zlepšit.
„Kdybych měl vybrat jedno jméno, které mě překvapilo, řeknu Denis Kindl.“
Je někdo, kdo vás svými výkony vyloženě překvapil?
Nikoho bych nechtěl vyzdvihovat. Jak už jsme se bavili, je důležité, že když se nedaří jedné formaci, dokáže ji nahradit druhá. I když třeba v Havlíčkově Brodu se trápil střelecky celý mančaft. Kdybych měl však vybrat jedno jméno, které mě překvapilo, řeknu Denis Kindl. Hodně na sobě pracuje, myslím, že jeho zlepšení jde vidět zápas od zápasu. Je velmi platný hráč. I s dalšími posilami problém není. Jak Tomáš Vošvrda, tak i Tomáš Halász, který je tu druhým rokem, chytají velice dobře. Třeba Honza Jaroměřský hraje taky solidně.
Před sezónou se zavedlo pravidlo o zařazování mladých hráčů. Vypadá to, že se s tím zatím vypořádáváte dobře, co myslíte?
Mladých kluků je tu hodně. Abychom mohli hrát na kompletní čtyři pětky, zapadají nám ročníkově do kádru Alex Rašner a Aleš Jergl. Ti musí hrát prakticky pořád, i když bychom chtěli zkoušet i jiné hráče. Mám na mysli třeba Škůru (David Škůrek), který by klidně mohl hrát častěji. Bohužel nám to, pro mě nepochopitelné, pravidlo neumožňuje. Ale na druhou stranu je super, že když ti mladí kluci nastoupí, hrají velice slušně. Kluci, kteří jsou však rok nad povolenou hranicí, jsou dost limitovaní, a to je podle mě trochu škoda. Jde to vidět i v extralize. Pokud tito hráči nebudou hrát, tak přijdou o „flek“.
„Kluci, kteří jsou rok nad povolenou hranicí, jsou dost limitovaní.“
Jako trenér máte za sebou teprve pár měsíců. Neláká vás ještě někdy znovu navléct dres a pomoct týmu přímo na ledě?
Láká, neláká (usmívá se). Člověk si nemůže myslet, že bude hrát do padesáti. Trenérská práce mě baví a jsem jenom rád, že tu s Petrem (Fialou) mohu být. Myslím, že si rozumíme. Pro mě je to dobrá zkušenost, můžu se v této roli hodně přiučit. Hráčská kariéra prostě skončila, teď jsem začal jinou. Pokud mě to bude i nadále bavit, věřím, že to k něčemu bude. Zatím mě to naplňuje a jsem spokojený.
TOPFOTO: Karolina Martinková
