V Třinci pro něj nezbylo místo, v Olomouci ale David Ostřížek září

Mladý forvard se mezi Kohouty objevil poprvé v utkání proti Berounu, pak se však na chvíli z kádru vytratil. Po pár kolech byl ale zpět a připraven pomoci. Trenéři příliš neváhali a rozhodli se pro spojení sil dvou útočníků z týmu extraligových Ocelářů. Jejich tah jim prozatím vychází a lajna složená ze stálice Mory, Radima Kucharczyka, Davida Ostřížka a Denise Kindla, sbírá body téměř v každém zápase.

Odchovanec frýdeckomísteckého hokeje si připsal v sedmi zápasech sedm bodů a fanoušci Kohoutů se pravděpodobně mohou těšit na další. Třiadvacetiletý centr má totiž do Olomouce vyřízené střídavé starty až do konce sezóny.

O vašem příchodu se fanoušci dozvěděli až v zápase s Berounem. Pro mnohé to bylo překvapení. Jak došlo k tomu, že jste tehdy poprvé oblékl dres Mory?
V Třinci mě trenéři po dvou zápasech vyřadili ze sestavy. Když se prohrávalo, byl jsem kvůli pravidlu první na odstřel. Asi čtyři zápasy jsem tam nehrál a pak se ozvali z Olomouce s tím, že o mě mají zájem. Odehrál jsem tu první zápas s Berounem, pak jsem se vrátil zpět do sestavy. Nastoupil jsem za Oceláře asi k dalším šesti zápasům, kdy jsme pět vyhráli, jeden prohráli a já šel znovu mimo sestavu. Pak jsem měl nějaké zdravotní problémy, takže jsem s nimi nemohl odjet do Liberce, ale volali mi z Olomouce, že se v pondělí hraje zápas, jestli bych mohl přijet. Řekl jsem, že určitě budu hrát, že to nějak zvládnu. Od té doby jsem tu. Líbí se mi tady a jsem rád, že hraju. To je pro mě teď to nejdůležitější.

⇒ David Ostřížek

O tom, že půjdete jako posila do Olomouce, jste tedy věděl delší dobu?
Asi dva dny před zápasem mi řekl pan Marek (generální ředitel), že volal Jirka Dopita, jestli bych si šel zahrát. Řekl jsem, že určitě ano. Už tři zápasy jsem u áčka nehrál, a tak jsem neváhal. Je mi 23 let, a tak potřebuju hrát a ne sedět a mít tři minuty za zápas.

V Olomouci máte vyřízené střídavé starty do konce sezóny, jak to tedy vypadá s šancí na váš návrat k extraligovým Ocelářům?
Je tam velký přetlak, hlavně na mém postu, protože jsem hrál v Třinci na pravém křídle. Navíc přišel David Květoň. Teď, když je zavedené to nové pravidlo, že musí hrát mladí, tak je tam starších hráčů hodně a já byl mezi prvními, koho posílali pryč. Jsem rád, že můžu být tady, a ne tam, protože v Olomouci hraju víc než za Oceláře.

V předchozích sezónách jste působil v Třebíči. O vašem návratu na Vysočinu se neuvažovalo?
Původní varianta měla být taková, že budu v Třinci trénovat, pokud nebudu hrát a na zápasy budu dojíždět do Olomouce. Tím, že nemám řidičák, tak bych to měl docela komplikované, kdybych měl dojíždět do Třebíče a zpátky. Nakonec se vyřídily střídavé starty sem. Takový je hokejový život, málokdy si může člověk vybírat. Přišla nabídka od Olomouce, a tak jsem neváhal.

V loňské sezóně se Třebíč dostala až do semifinále play-off, kde narazila na Mladou Boleslav. Spolu s Morou tak patřila k překvapením první ligy. Jak na minulý ročník vzpomínáte?
Povedl se nám po dlouhé době velký úspěch pro Třebíč. Ta sezóna byla super. Když jsem hrál za muže, vždycky jsem hrál v Třebíči, což bylo asi čtyři roky. Mám na to krásné vzpomínky. Měli jsme tam skvělou partu, loni to bylo o to lepší, že jsme hráli nahoře a nemuseli jsme bojovat o osmičku do play-off.

Horáci to loni dotáhli daleko, letos jste součástí týmu, který má ještě vyšší ambice…
Tady se hraje každý rok špička, to vím už delší dobu. Když jsem hrál ještě v Třebíči a hrála proti nám Mora, tak to byl kolotoč jak blázen a já jen koukal. Některé pasy, které si kluci dávali, to byly krásné akce. Mně se jejich styl vždycky líbil, takže jsem rád, že hraju s nimi.

Na Vysočině jste strávil čtyři sezóny, jak teď vnímáte zápasy proti svým bývalým spoluhráčům?
Tím, že tam všechny znám, tak to byla trošku taková nostalgie. Mluvil jsem s trenéry Třebíče i s kluky. Trošku mě mrzelo, že si na mě nevzpomněli fanoušci (smích). Teď vážně, vyrostl jsem tam mezi dospělými. Patří jim velký dík za to, že mě tam nechali rozehrát.

V Třinci jste hrál spolu se Zbyňkem Hamplem a Adamem Ruferem, kteří strávili loňskou sezónu, nebo její část na Hané. Mluvili s vámi o olomouckém týmu, dali vám nějaké rady?
Se Zbyňou (Zbyňkem Hamplem) jsem si volal celou minulou sezónu, protože jsme kamarádi. I teď, když je ve Francii, si píšeme docela často. Říkal mi, jak to tu vypadá, jak to funguje. Tak nějak mi to popisoval a já jemu, jak to vypadá v Třebíči. Věděl jsem, relativně, do čeho jdu.

⇒ David Ostřížek a Denis Kindl aneb „oceloví“ muži v dresu Kohoutů

Teď jste se v jednom týmu potkal s dalším hráčem Třince, a sice Denisem Kindlem. Hráli jste spolu už za Oceláře?
Na tréninku jsme spolu hráli minulou sezónu asi ve čtyřech zápasech. Letos jsme spolu ale v lajně nebyli. Já nastupoval s Rufíkem (Adamem Ruferem), Rosťou Maroszem nebo Honzou Peterkem.

Trenéři vás přesto, nebo možná právě proto, dali do stejného útoku. Zdá se, že, jak vám dvěma, tak Radimu Kucharczykovi, spolupráce svědčí…
Myslím si, že gólů dáváme docela dost. Ještě nejsme úplně sehraní, ale začíná to fungovat a my si začínáme rozumět. Už víme, kde se kdo pohybuje. Až na zápas s Jihlavou, který bohužel nevyšel, si myslím, že jsme odehráli dobrá utkání. Daří se nám i Radimu Kucharczykovi. To je zkušený borec. Denis (Kindl) je mladá puška, ten lítá a já se snažím dát nějakou chytrou nahrávku. Asi se ale musíme ještě trochu víc tlačit do brány, jinak jsem však spokojený.

Co jste možná nevěděli o Davidovi Ostřížkovi

⇒ Odchovanec frýdeckomísteckého hokeje je v současnosti kmenovým hráčem Třince.

⇒ V sezónách 2008/2009 a 2009/2010 oblékal i dres reprezentačního výběru do 20 let.

⇒ Poslední čtyři roky strávil převážně v prvoligové Třebíči. V tom posledním nasbíral v 41 utkáních 33 bodů (16+17).

⇒ S Horáky došel v minulém roce až do semifinále play-off, kde v šestizápasové sérii potrápili Mladou Boleslav.

⇒ V Třinci nastupoval v jedné lajně se Zbyňkem Hamplem a Adamem Ruferem, kteří během loňské sezóny působili na Hané.

⇒ V dresu Kohoutů se Ostřížkovi zatím daří. Během osmi zápasů si připsal sedm bodů (1+6).

Jak se vám tedy u Kohoutů líbí?
Mě tady přivítali jako posilu, což je jiný přístup než v Třinci, kde člověk hraje druhé, nebo spíš čtvrté housle. Dali mě do druhé lajny, za což jsem byl rád. Zatím se tam držím, takže doufám, že jsou se mnou trenéři spokojení a že jim to náležitě vracím.

Jste tu poměrně krátce, stihl jste si v Olomouci zařídit nějaké bydlení, nebo dojíždíte?
Přespávám u kamaráda, který bydlí na náměstí. Z úterý na středu a pak další noc tu přespím, pak jedu domů, ale v pátek se zase vracím a jsem tu do neděle. Jen tento týden to bude trošku náročnější kvůli tomu, že se hraje v sobotu, pondělí, středu a čtvrtek. Takže tu budu muset otravovat celý týden (usmívá se).

Sám jste řekl, že bude týden od 9. do 14. listopadu náročný, hrají se čtyři zápasy během šesti dnů. Zažil jste za svou kariéru už něco podobného?
Během prvních dvou sezón, kdy jsem hrál za třinecké áčko, jsem zažil, že se hrálo v jednom týdnu třeba pět zápasů. Jeden se hrál například v Budějovicích, druhý v Třinci, v Ústí, čtvrtý v Liberci a pak zase v Třinci.

Mnoho volného času vám nezbývá, přesto, stihl jste si už prohlédnout město? Jak se vám líbí?
Tím, že je byt na náměstí, tak jsem tam prakticky denně. Vždycky si zajdu někam na oběd, nebo se zajdu někam projít. Zatím jsem stihl projít jen centrum a Šantovku, ale nějak extra jsem se nikam nepouštěl.