Helmu dolů: Ondra Švaňhal

Už několik týdnů tě sužuje zranění. Jak trávíš poslední dny?
Můžu být i sprostej? (směje se)

Můžeš …
No, jak trávím poslední dny? Tak nějak stejně jako poslední měsíc, už mi z toho docela hrabe. Buď je to rehabka, nějaký ležení, odpočívání, pak zase cvičení s tou zraněnou nohou, protahování a podobně, no. Je to nezáživný a už mi to docela leze na hlavu.

Jak často musíš chodit na rehabilitace?
Každej den. Plus ještě mám domluvená cvičení na zimáku s paní fyzioterapeutkou.

Troufneš si odhadnout, kdy by ses mohl vrátit zpátky na led?
No, to je dobrá otázka pro všechny. Sám nevím, jde to zatím pomalu, možná pomaleji, než jsem sám čekal. Jelikož nemám to zranění ještě natolik dobře protáhnutý, abych mohl začít posilovat. Takže to zatím vázne. Já ale doufám, že na začátku nebo v průběhu ledna bych se mohl dostat na led.

Jak těžké je pro tebe dívat se na spoluhráče z tribuny s vědomím, že na ledě jim nemůžeš pomoci?
Přes měsíc jsem je skoro neviděl, takže jsem si částečně od hokeje odpočinul. Ale pak, až jsem se přišel podívat na první zápas, začalo mi to trochu chybět. Když jsem to viděl, chybělo mi to, že nemůžu být s klukama na ledě a nemůžu hrát zápas. Bohužel mně nic jiného nezbývá, než čekat na to, až budu stoprocentní. Jinak to nemá cenu.

PlayStation? Klidně i pár hodin

Je složité se se zraněním vyrovnat ve chvíli, kdy se ti hodně dařilo? Možná to bylo jedno z nejlepších období tvé kariéry…
Jestli jedno z nejlepších v kariéře, to nevím, ale v letošní sezóně určitě. Bohužel, nevím, čím jsme si to zasloužil. Celkem jsem se na své výkony nadřel, ale zase se to otočilo proti mně. Stalo se to, co se stalo a já to musím vzít tak, jak to je.

Máš nyní i více času na svůj oblíbený PlayStation?
Na plejáku si zahraju docela rád, teď jsem však doma nehrál vůbec. Měl jsem sádru a vesměs po té operaci to bylo takové nepříjemné, takže jsem jenom ležel, díval se na filmy, nebo spal. Neměl jsem vlastně žádnou aktivitu. Jinak si zahraju rád a často, hlavně se Staňou (Robin Staněk). Spolu jsme schopni u PlayStationu strávit i několik hodin.

Takže si raději zahraješ proti někomu než jen sám proti přístroji?
No, jak kdy. Někdy si prostě člověk rád zahraje sám, ale většinou ho to po čase přestane bavit. Takže je lepší hrát s někým nebo proti sobě. Je tam mezi vámi pak taková větší konkurence a prestiž.

Která hra je tvá nejoblíbenější?
Nejoblíbenější je asi Call Of Duty. Potom FIFA a NHL, klasika … to, co se může hrát proti sobě.

Pokud hraješ FIFU nebo NHL, které týmy patří mezi tvou nejčastější volbu?
Oblíbené týmy vyloženě nemám, hrajeme většinou na losovačku, kdy o mužstvech rozhodne náhoda. Ale v podstatě je jedno, za koho hraješ.

Vezmeš si PlayStation s sebou i v případě, že se jede s týmem někam na delší dobu? Třeba při play-off…
Ne, ne. Na tohle není čas. V tom play-off je toho dost a člověk je rád, že si vůbec během těch zápasů odpočine. Na programu bývá i více tréninků, takže je většinou opravdu čas jen na to, aby si každý na chvíli lehnul a zregeneroval. Je to pořád dokola a na hraní na plejáku není prostor.

Jízda na koni je skvělé odreagování

Jak už jsme zmínili, mezi důležité prvky v životě hokejisty a všeobecně sportovce patří regenerace. V únoru se koná v ruském Soči zimní olympiáda. Budeš relaxovat i u ní?
Doufám, že jo. Co se týká hokeje, jsou velká očekávání, jaké pan trenér (Alois Hadamczik) vytasí zbraně, jaké nominuje hráče. Sám jsem zvědavej, koho vytáhne, protože těch hráčů je docela dost. Těžko říct, jestli vytáhne starou gardu nebo to spíše omladí. Ale sledovat to určitě budu, po dlouhé době to bude zase něco velkýho.

Ostatní sporty už tě tolik zajímat nebudou?
Ale jo. Pokaždé když je olympiáda, ať zimní nebo letní, vždycky to sleduju. Ne všechno, ale když je zrovna volno lehnout si k televizi a běží zrovna něco zajímavého, rád to sleduju. Stejně tak i různá mistrovství světa.

Jsi tím typem hokejisty, který se podívá v televizi rád na hokej i normálně během sezóny? Nebo se celkově zajímá o hokejovém dění v Česku nebo i ve světě?
Tak nějak se dívám průběžně na všechno. Nesleduju to vyloženě tak, že bych za každou cenu musel ten či onen zápas vidět. Ale pokud zrovna vyjde čas, rád se podívám. Třeba s NHL je to těžší, to se hraje vesměs brzy k ránu. To by člověk přišel nevyspanej na trénink, a to by trenéři neradi viděli. Takže NHL většinou sleduju tím způsobem, že si na druhej den pustím highlighty (sestřihy). Na extraligu se sem tam podívám.

Jedním z druhů tvé relaxace je i jízda na koni. Jak často tuto aktivitu provozuješ?
Poprvé jsem to provozoval letos v létě. Už dlouhou dobu jsem to však chtěl zkusit, dlouho mě to lákalo, ale neměl jsem možnost dostat se ke koňům. Jedna kamarádka má však u své kamarádky koně, tak jsem se k tomu konečně nějak dostal. Nejprve, že se na něj půjdeme jen tak podívat a až potom, že se zkusím na něm projet. Líbilo se mi to, takže jsem si to i několikrát zopakoval. A myslím, že další léto budu mít znovu tuhle možnost. Podle mě je to výbornej relax, jiné odreagování než klasický věci.

⇒ Ondra Švaňhal se rád vžije do role žokeje

Dokážeš i rozeznat, o jakou rasu koně se jedná nebo ještě tak velký odborník nejsi?
Ne, zas takovej zájem o to nemám. Já to spíš beru jako odreagování, prostě relax. Je to úplně jiný zvíře, úplně něco jinýho. Zkrátka, kdo to nezkusil, tak neví, o čem je řeč. A každýho to nemusí chytnout. Člověk je v přírodě… Ale prostě nemám ponětí, jakej kůň je jaké plemeno.

Podíváš se i na Velkou Pardubickou?
Tak tu jsem neviděl, takhle moc koně nesleduju. Ty závody mě nebaví, spíš to svezení se.

Chtěl by sis třeba po konci kariéry pořídit stáj a věnovat se tomu dál?
Těžko říct. Nemám zase takovej přehled, jaká je o to starost, o ty koně, jestli bych na to měl čas. Co bude vůbec po konci kariéry… Vím, že ty stáje a koně stojí obrovský peníze, ta údržba a všechno. A to by byla první věc, prostě si na to vydělat. V dnešní době je těch peněz všude málo. Takže jestli bude na stáje, tak si budu hvízdat. Ale kdybych těch peněz měl moc, tak bych si nějakého koně pořídil.

Jaký je celkově tvůj vztah ke zvířatům? Máš třeba psa?
Máme psa. Už vlastně třetího. Takže jsem spíš pejskař. Kočky já nerad. Teda na kočky jsem taky, ale na jiný (směje se). Ne, já jsem pejskař, máme leonbergera, kterýmu je devět, deset let.

Každému bych atmosféru na Kometě přál zažít

V létě bruslíš na inlajnech, zkoušel jsi i někdy třeba zápas v inline hokeji?
Ne, k inline hokeji jsem se nedostal a ani jsem to nikdy nějak v plánu neměl. Nechci pokoušet jiný sporty kromě hokeje, aby nedošlo k nějakému zranění třeba. Moc se to nedoporučuje a trenéři to neradi vidí. Takže když je v létě teplo, tak se jdu radši projet na stezky a to bohatě stačí.

Ty jsi rodák z Brna, hrál jsi za Kometu, jak na to vzpomínáš?
Vzpomínám na to velice rád. Jsem Brňák a částečně tam to srdce pořád bude. Narodil jsem se tam, vyrostl jsem tam a žiju tam, takže pro mě Brno bude vždycky jednička. Ti fanoušci tam, to je prostě něco úžasnýho. Je to vlastně výjimka v republice. Je tam stálá návštěvnost, prostě ti lidi tam to ženou a každýmu bych přál, aby tu atmosféru zažil, je to fakt něco skvělýho.

Těší se pak hráč na zápas víc? Vnímá to během utkání?
Takovou atmosféru si člověk musí užívat, to ani jinak nejde. Když tam vletí a uslyší ty lidi, těch sedm tisíc, řvát něco stejnýho, to prostě každýho chytne. Člověk to slyší, ale během té hry je zaujatej a nevnímá to, ale ta atmosféra je tam výborná.

⇒ Angažmá v rodném Brně bylo nezapomenutelné

Extraliga se nehraje ve stejné dny jako 1. liga. Zajdeš se občas podívat na zápas Komety?
Ještě jsem čas neměl, je taky docela těžký se tam dostat, protože je tam pořád plno. Otravovat hráče se mi nechce, protože vím, jak to je, není to někdy příjemný. Těch lidí, co žádá o lístky, je hodně. Ale čas si jednou udělám, chtěl bych se jít zase podívat a užít si tu atmosféru.

Vánoce budeš trávit doma v Brně? (rozhovor proběhl zhruba týden před Vánoci)
Určitě... Já bych radši trénoval, mám toho naležený dost za ten měsíc. Už se ani tak na ty Vánoce netěším, jak kdybych hrál celou sezónu a měl pár dní volna. Ale i tak se budu snažit si tu vánoční atmosféru užít, i ty svátky a pár dnů volna.

Využil jsi to nucené volno k nákupu dárků?
Právě, že vůbec ne. Nebyl čas, protože jsem čtyři týdny musel ležet, týden jsem se pak hejbal o berlích, a teprve až teď můžu chodit. A chodím ještě nic moc, takže se mnou by člověk nepochodil. A abych někam lezl, to jsem ještě neměl čas, to se ještě nedá. Asi to vyjde na třiadvacátého, klasicky (směje se).

Co by sis vzal na opuštěný ostrov?
Jéžiši (zamyslí se) … asi nejlepšího kámoše.

Nejoblíbenější zmrzlina?
V tomhle asi nejoblíbenější nemám, jsem takovej všestrannej. Na co je zrovna chuť.

Hráč, na kterého nejradši vzpomínáš?
Jako s kterým jsem hrál? Protože můj nejoblíbenější je Steve Yzerman, ale s tím jsem se nesetkal (směje se). Ale tak těch kluků bylo víc… Když už to vezmu od Jirky (Dopity). Prostě většina hráčů, co byla v Brně, měla zkušenosti s NHL. V tom mládí to byla velká zkušenost, vidět ty hráče hrát. Já to beru tak všeobecně, není vyloženě jeden oblíbený, těch šikovných je tady plno.

Co se ti nejvíc líbí v Olomouci?
Brno je Brno. Ale Olomouc je pěkná, patří mezi ty hezký města tady v republice. Nejsem ten typ, že by to vyloženě obcházel, tu kulturu, ale ta část, co jsem viděl, byla pěkná.

FOTO: Karolina Martinková, osobní archiv Ondřeje Švaňhala, www.hc-kometa.cz